Já v Pardubicích? Nevím, co na to říct

S DALIBOREM FAITEM Do ústecké kabiny vás před dnešním atraktivním duelem domácích Pand s hostujícími Sovami (18:00) zavede forward Dalibor Fait, který teď už dobře ví, jaké to je odehrát z deseti ligových utkání devět venku (z důvodu obsazenosti haly SLUNETY i žádostí soupeřů na výměnu pořadatelství), a který má čerstvě za sebou výkon sezony ze středeční velké loupeže v Pardubicích.

Dalibore, hrát 9 z posledních 10 zápasů venku, jak náročné to bylo na hlavu?
Poměrně dost, o hlavě je to hodně. Byly tam i cesty jako do Opavy a Ostravy, takže velké dálky, a to není nic příjemného. Domácí zápasy vám vždycky dodají energii a hrát pořád venku je hrozně těžké a je to hodně o psychice. A to jsme v tom měli i zápas v Prievidzi v Alpe Adria Cupu, což byl takový celodenní výlet (500 kilometrů jen cesta tam, pokud se nejede po dálnici přes Bratislavu - pozn.) s výjezdem brzy ráno a návratem hned po zápase v noci. A to se nám ještě odložil venkovní zápas v Hradci Králové.

Bilanci 5-7 po dvanácti zápasech, z nichž devět bylo venku, a vyhráli jste ve složitých prostředích, jako je to v Kolíně a Pardubicích, ještě berete?
Ty dvě zmíněné výhry jsou jistě bonusové, zároveň si ale myslím, že jsme na tom mohli být i daleko líp, protože se mělo vyhrát v Ostravě, a už úvodní domácí porážka s Hradcem Králové nás nenastavila do sezony právě dobře. Na USK se taky dalo zahrát líp, byť je těžké tam teď vyhrávat. O dvě výhry víc jsme mít ale mohli.

Jak jste se po Ostravě dokopali k diametrálně odlišnému výkonu v Pardubicích?
Všichni jsme si uvědomovali, proč k té ostravské porážce došlo. A hned při pondělním tréninku jsme začali řešit, co se musí změnit. Ten trénink byl mezi námi takový ostřejší, při hře 5 na 5 jsme do sebe víc šli, a to bylo jedině dobře. Řekli jsme si, že to je cesta, jak se musíme nahecovat i do středečního utkání v Pardubicích. Museli jsme hrát ostřeji a agresivněji. Tohle jsme v šatně rychle pochopili a vzali to za ten správný konec.

V Pardubicích jste to v útoku uhráli prakticky ve třech, s autorem triple doublu Lambem Autreym, Ladislavem Peckou a s vámi. Nikdo další nedal ani sedm bodů, ale i tak to stačilo.
My ani nevnímali, kdo dával body. Podali jsme strašně komplexní výkon, s týmovou obranou i útokem, a hráli jsme úplně jinak než v některých prohraných zápasech. Ty větší body nás tří vyplynuly z herních situací a je dobře, že i když se nechytil Spencer Svejcar, dokázali to jiní.

Autrey za 11 zápasů zapsal už druhý triple, a to mu k němu jednou chyběla jen jedna asistence a jednou dva doskoky. Přitom mít i jeden triple v sezoně je v eurobasketbalu hodně velká věc. Jak to Autrey zvládá?
Je to neskutečný! Když se nám daří jako týmu, tak Lamb nás k tomu ještě víc vybičuje. Občas mi připadá, že jsou ty jeho výkony jako by ”neviditelné”, byť za doskokem chodí tvrdě pořád. Pokud jde o asistence, tak on ty míče rád rozdává na poslední chvíli, ale když skončí zápas, tak se koukáme do statistik a říkáme - ”Tyjo, zase má triple double!” Nebo mu chybí jedna asistence. Už jsme na to trochu zvyklí, že tyhle výkony podává, ale zároveň to vždy potěší a jsme rádi, že je naším lídrem.

O dost lepší sezonu má letos kolega Pecka, který mezisezonně šel v bodech za stejných 30 minut nahoru o 2,6 (na 14,4) a v užitečnosti téměř o čtyři celé (na 17,4), navíc aktuálně má i o 13 procent lepší trojky (na 43). Jak se mu při pěti Severoameričanech daří takto prosazovat?  
Láďa letos hraje úplně famózně a je to jeho rolí v týmu. Ta se oproti předchozím dvěma sezonám maličko zvětšila a on to vzal za správný konec a posunul nás dál. Uvědomuje si podle mě to, že je tu z Čechů nejstarší a musí být i tím lídrem. Určitě na sobě zapracoval a je i hodně spokojený s trenérem Honzou Šotnarem.

Pardubická výhra by ale nikdy nepřišla bez vašich 15 bodů, což byl po delší době takto výrazný výkon a číselně zatím vůbec nejlepší v sezoně. Čím to?
Nevím, co na to říct. Byl jsem na sebe za své dosavadní výkony naštvanej, protože bych chtěl zopakovat, ne-li vylepšit minulou sezonu. Zatím se mi to nedařilo, tak doufám, že tohle mě nakopne ke konzistentně lepším výkonům. Odkud se to teď vzalo, to ale nevím. Taky jsem si asi uvědomil pár věcí a musím je plnit i dál.

Z 12 bodů za 21 minut v minulé základní části jste teď na 6,6 bodu za 15,5 minuty. Změnila se při tolika hráčích ze zámoří a větší odpovědnosti Ladislava Pecky i vaše role?
To je těžká otázka. Role se trochu změnily, jistě jsou hráči, kteří mají větší důvěru, ale funguje to. A pokud to funguje, musím to nějak přijmout. Nechci tím vůbec říct, že jsem nějak zhrzený, musím se prostě vybičovat k lepší obraně a k tomu, abych byl víc využívaný v útoku a samozřejmě proměňoval své střely, kdy zatím nemám to loňské procento. V tom je asi největší rozdíl (v loňské základní části dvojky 69 procent a trojky 36, letos 44 a 34).

Po sedmi bodech v Kooperativa Faktoru z Pardubic se také nejde nezeptat, jak to zatím vypadá s obhajobou bronzového postu? Jen připomeňme, že s průměrem 3,2 jste z hráčů aktuálně působících v NBL osmý, z toho druhý z Čechů za Dominikem Štěpánek z Olomoucka, a na třetího spoluhráče Johnsona máte manko 3,2.
Letos je to strašně těžké. Ačkoli jsem osmý celkově a druhý z Čechů, je tam teď spousta zahraničních atletů včetně Gaka z Nymburka nebo našeho Delvona Johnsona, který jako obhájce trofeje opakuje minulou sezonu a předvádí neskutečné kousky. Když vyskočí, je o deset pater výš než my všichni ostatní. Já o tu ”bednu” ale chci zabojovat. I když první dvě místa mají jasná Gak (9,2) s Markussonem (8,4), tak o to třetí bych se chtěl poprat, protože ta částka už je letos moc pěkná (za třetí místo po dlouhodobé části se inkasuje 40 tisíc korun - pozn.).

To byste ale musel přeskočit i kolegu Johnsona.
Nevím, co by se muselo stát, abych to zvládnul. Buď tohle, nebo by musel někdo z těch nejlepších z ligy zmizet (směje se).