Jak jste po 95 dnech odvalili ten kámen, Petře?

INTERVIEW S PETREM DOKOUPILEM Dalo by se říct slovy klasika – Přišel, viděl, zvítězil. Shooting guard Petr Dokoupil se na 12 bezbodových minut zahřál v duelu pátého kola nadstavby proti Ostravě a Brno už pak doma překvapil s plnou parádou – 17 body v první půli! Po šesti týdnech výpadku kvůli zlomenému palci levé ruky to bylo báječné číslo. A i díky němu Orli konečně řekli sbohem nekonečným 95 dnům s 11 ligovými porážkami v řadě a dvěma „bonusovými“ v pohárovém FINAL 4. Nejen o nich byl následující rozhovor s 29letým snajprem, obtěžkaným novými úkoly.

INTERVIEW S PETREM DOKOUPILEM Dalo by se říct slovy klasika – Přišel, viděl, zvítězil. Shooting guard Petr Dokoupil se na 12 bezbodových minut zahřál v duelu pátého kola nadstavby proti Ostravě a Brno už pak doma překvapil s plnou parádou – 17 body v první půli! Po šesti týdnech výpadku kvůli zlomenému palci levé ruky to bylo báječné číslo. A i díky němu Orli konečně řekli sbohem nekonečným 95 dnům s 11 ligovými porážkami v řadě a dvěma „bonusovými“ v pohárovém FINAL 4. Nejen o nich byl následující rozhovor s 29letým snajprem, obtěžkaným novými úkoly.

Petře, jak se vám ten přetěžký kámen po třech měsících a jednom týdnu podařilo odvalit?
(usměje se) Byl to docela porod. Z týmu jsem cítil, že už zapomněl vyhrávat. Hodně zápasů jsme měli rozehraných dobře, ale v koncovce na nás vždycky spadla nějaká deka. Ani ten vyhraný zápas s Brnem nebyl v závěru ideální, ale přiklonilo se k nám štěstí. Doufám, že nás to teď nakopne a uděláme nějakou delší sérii výher.

Říkáte „zapomněl vyhrávat“, nicméně v tom novém složení jste ještě žádnou výhru nestihli ani získat...
No, vypadalo to, jako bychom ani vyhrávat neuměli. Byla to všechno otázka času, protože po Vánocích se postavil úplně nový tým. Teď to proto v našem podání vypadalo jako v přípravném období, kdy jsme se teprve sehrávali. Do toho se navíc přidala nějaká zranění. Teď už si to ale snad sedne.

Neříkali jste si až, jestli ještě do konce nadstavby výhra vůbec přijde?
(usměje se) Takové věci si nikdo nechtěl připouštět. Černé myšlenky asi leckdo měl, ale takhle to ve sportu nejde brát. To bychom ani nemohli hrát a mohli to rovnou zabalit.



Aktuálně se dělíte o samý chvost ligy s Lions. Proto se nejde nezeptat, jak to vypadá s barážovými myšlenkami?
Konec tabulky je hrozně vyrovnaný, my i Jindřichův Hradec ještě máme teoretickou šanci se dostat do play-off. Na to ale už moc myslet nemůžeme, spíš bychom si chtěli udělat nějaký odstup od posledního místa, abychom se vyhnuli právě baráži. Tam se už může stát cokoli, člověk ani neví, jaký tým chce z první ligy postoupit, ta mužstva se mohou různě posílit o „pendly“. A tomu bych se chtěl vyhnout. V play-out bude ještě šest dalších zápasů a dost času na to udělat vše pro to, abychom neskončili poslední.   

Bylo pohárové Final-4, kdy do týmu čerstvě přišlo několik Američanů, pomyslným dnem tohoto posledního období, kdy jste po překvapivě dobré první půli v semifinále s Opavou v těch zbylých třech naprosto propadli, byť vy osobně jste vše sledoval jen z tribuny?
Tohle asi bude pravda – druhým poločasem s Opavou jsme se dostali na dno, ač ten první byl snad nejlepší, jaký tu ti noví kluci zahráli. Byli nahecovaní, přišlo plno lidí, ale ve druhé půlce nastoupil úplně jiný tým, každý chtěl hrát na sebe, což se nám v koncovkách stává hodně,  a tím pak utkání prohráváme. Výhoda pádu na dno byla v tom, že se už šlo jen odrazit nahoru. A ty další zápasy už herně vypadaly docela dobře, jen jsme je nedotáhli do vítězného konce.  

Byly poslední měsíce nejtěžším obdobím, jaké vás v basketbalu potkalo? I včetně toho zlomeného palce?
Už jsem to jednou zažil první rok v Opavě, kde jsme v sezoně 2011/12 hráli i baráž. I tam se tým hodně proměnil, bylo tam dost mladých kluků a hned na úvod sezony jsme nabrali deset proher v řadě. Tam jsem doufal, že už mě něco takového nikdy nepotká, ale tady se to včetně poháru dostalo dokonce na 13 porážek. Takže to bylo asi nejhorší. Rozdíl byl ale v tom, že teď jsem sedm z těch zápasů nehrál a nemohl týmu pomoct, ani jako jeden z nejzkušenějších. Se sádrou ale hrát nešlo.

Byly největší problémem té černé série vaše četné ztráty?
Ztráty plynuly z našeho nesourodého herního projevu a z různých „harakiri“ situací, do kterých se naši američtí hráči pouštějí. Jde o nájezdy do tří obránců nebo jiné zbrklosti a s dvaceti ztrátami na zápas se pak nedá vyhrávat ani v první lize. Tým to strašně sráží. Je to naše největší Achillova pata, které se musíme v dalších zápasech zbavit.

Trenér Choleva tu novou sestavu plnou Američanů dával horko těžko dohromady. Jak to zatím zvládal?
Trenér zkoušel celou českou pětku, pak celou americkou a tu optimální sestavu hledal. Teď je dobré, že jsme se po zraněních vrátili já s Michalem Norwou a jde tak protočit víc českých hráčů, kdy se dá nasadit pětka s třemi Čechy a dvěma Američany, aby nebyla exkluzivně zahraniční. To se nelíbí ani fanouškům. Takže myslím, že ten dobrý mix najdeme, trochu to bude fungovat a trenérovi, který to nemá jednoduché, rozhodování o něco ulehčíme.



K výhře nad Brnem hodně pomohl 21bodový kariérní výkon Marka Sehnala, vašich 19 bodů ve druhém zápase po zranění, což byl pro změnu váš druhý nástřel sezony, a také 8 bodů vracejícího se Michala Norwy…  
Muselo se toho sejít víc. Mára je na vzestupu a prožívá svou nejlepší sezonu, což je dané i tím, že odešli zkušení hráči a on jako mladá puška to maximálně využívá. Je radost se dívat, jak teď hraje. A „Norwič“ vyvolává respekt už tím, že nastoupí, a pokud se nevyfauluje (úsměv), tak je pod košem strašně velkou pomocí. Nechci to nějak vyvyšovat, ale jak říkáte, pomohli tomu tři hráči, a jsou to dobří čeští hráči (s úsměvem)…

Vy jste ze svých 19 bodů stihl už 17 do poločasu. To po nule v prvním utkání po návratu soupeře trochu zaskočilo, ne?
Mně se dařilo už na tréninku, možná to byla taková ta „falešná“ forma, kdy po šesti týdnech člověk nastoupí, a padne mu tam všechno. Já jsem hlavně do první čtvrtky dal všechno, už jsem chtěl udělat něco s tou šňůrou porážek, kterou jsem si částečně dával za vinu, že jsem chyběl. Trochu jsem kluky „nakopl“, ale ve druhé půlce už mi úplně došla „šťáva“. Ten zápasový rytmus mi prostě chyběl. Naštěstí pak vzal utkání na sebe Mára Sehnal.

Ze šestkové bilance 7/6 se zdá, že máte už trochu jiné úkoly než dřív.
Jo jo, tohle u mě nebývá zvykem. Určitě už teď nemám jen čekat na střelu, ale něco i občas vytvořit a najet do koše. Trochu se s tím sžívám, protože v Opavě nebo ještě loni tady v Prostějově jsem vybíhal zpoza clon a střílel. Hráč ale musí vzít a využít, co je mu nabízeno, a co mu říká trenér.

Vy ještě do konce nadstavby jedete do Ústí a Ostravy, doma máte Svitavy a Jindřichův Hradec, přičemž s osmým Ústím ještě máte šanci na lepší vzájemné zápasy. Také na něj ale máte v tabulce manko dvou výher. Jak reálně teď play-off vidíte?
O tom rozhodne nejbližší zápas v Ústí, jestli na něj ještě můžeme pomýšlet. V případě výhry by ta šance byla dost velká. Spíš už ale jen z osmého místa, protože Svitavy jsou teď dost našlapané a myslím, že budou sedmé. Pokud bychom v Ústí prohráli, už bychom se museli smířit s play-out. A hlavně pak nesmíme být poslední.

Bylo by případné čtvrtfinále, z osmého místa velmi pravděpodobně s Nymburkem, tím nejlepším, co by vás po takovéhle sezoně mohlo potkat?
Když by se prohrálo čtyřikrát o čtyřicet, nebyl by to žádný hit, ale samozřejmě mít vůbec tuhle možnost po tom, co v klubu během sezony proběhlo za zvraty, to by byl super výsledek.