Jak turistický průvodce Petr B. tmelil novou NH

S PETREM BOHAČÍKEM Je to návod i pro lecjaký jiný tým v lecjakém jiném sportovním odvětví. A nemusí to být zrovna tak spektakulární akce jako s jednotkami SEALs, což v zámoří na začátku studií zažil brněnský centr Jakub Jokl. V tuzemsku ještě stále může stačit, když vezmete nové členy zahraničního kontingentu, nasednete do vlaku a vezmete je na výpravu do historie, proloženou i nějakou tou plzní. Světe div se – krásou zdejšího hlavního města lze pořád ještě uhranout i cizozemské příslušníky generace mileniálů. Ať jsou z Kanady, Spojených států nebo ze Srbska, ženatí, či svobodní. Ať si k pivu dávají klasiku, sladké, nebo cokoli jiného. O tom, za jaký konec to v létě vzali v Ostravě, byť i s nemalou dávkou náhody a improvizace, vám teď bude vyprávět turistický průvodce z donucení, pyšný starší bratr i vášnivý fanoušek Ligy mistrů u nedalekých sousedů Petr Bohačík.

S PETREM BOHAČÍKEM Je to návod i pro lecjaký jiný tým v lecjakém jiném sportovním odvětví. A nemusí to být zrovna tak spektakulární akce jako s jednotkami SEALs, což v zámoří na začátku studií zažil brněnský centr Jakub Jokl. V tuzemsku ještě stále může stačit, když vezmete nové členy zahraničního kontingentu, nasednete do vlaku a vezmete je na výpravu do historie, proloženou i nějakou tou plzní. Světe div se – krásou zdejšího hlavního města lze pořád ještě uhranout i cizozemské příslušníky generace mileniálů. Ať jsou z Kanady, Spojených států nebo ze Srbska, ženatí, či svobodní. Ať si k pivu dávají klasiku, sladké, nebo cokoli jiného. O tom, za jaký konec to v létě vzali v Ostravě, byť i s nemalou dávkou náhody a improvizace, vám teď bude vyprávět turistický průvodce z donucení, pyšný starší bratr i vášnivý fanoušek Ligy mistrů u nedalekých sousedů Petr Bohačík.  

Petře, jak se zatím liší realita od vašich představ o začátku sezony? Kde vidíte plusy a kde minusy?
Po čtyřech zápasech jsem nad tím ještě nepřemýšlel. Jeden vyhraný zápas není moc, ale když se podíváme, že jsme hráli na hřišti silného Olomoucka a teď jsme měli doma Nymburk… Osobně mě mrzí porážka v Brně, ačkoli jeho tým ukazuje, že má dobrou formu, včera porazil Děčín a vyhrál i venku s Olomouckem, což nebyla náhoda. Přesto jsem nám na Brno věřil a pomýšlel tam na výhru. My už se ale musíme dívat dopředu, jedeme do Děčína, což bude těžký výjezd, a pak nás čekají hratelnější zápasy doma s Ústím a Hradcem. Po nich by se mi to rekapitulovalo líp.

Až na rozehrávače Milana Stanojeviče jste změnili zahraniční obsazení. Jak nový kvartet zapadl?
Určitě zapadl. Zase je to něco jiného. Zatímco loni jsme tu měli více Evropanů, hodně ze Srbska, teď je to (zarazí se)… No, vlastně přišel Luka Zaharijevic, který se narodil v Kanadě, ale má srbské rodiče, srbsky mluví a k Evropě má blízko. Věděl tedy dobře, kam jde. I během svého pobytu a studia v zámoří dojížděl za rodinou domů a jako běžného Kanaďana ho nejde brát. Je to teď při zranění Honzy Koloničného naše jediná „pětka“ (centr) a pro něj i pro mě, který tam musí z pozice 4 alternovat, je to těžší.



Vy jste ještě během přípravy vytáhl právě zahraniční kolegy na výlet do Prahy. Osvědčila se tahle akce?
Vzniklo to tak, že Milan Stanojevič, který se v létě oženil a letos tu má už i manželku, chtěl vyrazit do Prahy a ptal se, jestli nechci s nimi. Mně se Praha líbí, manželka tam studovala, takže u nás to bylo jasně dané. A postupně jsme řekli Lukovi i dalším našim cizincům, aby jeli taky. Oni nadšeně souhlasili, takže jsme s manželkou pro všechny zařídili vlak i ubytování v Praze. Nejdřív jsem si myslel, že Američani s námi nebudou chodit jako klasičtí turisti, za hodinu a půl se odpojí a půjdou někam na kafe. Jenže stal se pravý opak – my už po desáté ráno dorazili do Prahy a počínaje Hradem obešli celou tu „klasiku“, o které kluci něco slyšeli, a hned se na ni ptali. A vůbec neodpadli, naopak - všechno si fotili, všechno je zajímalo a celý den vydrželi na nohách, až jsme byli překvapení, jak se jim Praha líbila. Ta historická data, jak je všechno staré, to jim vyrazilo dech. Oni byli v tu dobu v Česku asi tři týdny, takže nám to pomohlo k rychlejšímu seznámení.      

Jak vypadal střet s pražskou realitou konkrétněji?
Třeba když jsme šli na jídlo, všem jsem doporučil svíčkovou nebo točenou plzeň. Srbské kluky jsem nemusel nějak přesvědčovat, ti si objednali svíčkovou a uzené koleno. Luka, ten se jídla nebojí, má ho rád a byla docela legrace ho vidět, jak si to koleno vychutnává. Když to držel v rukou a mlaskal, úplně mi připomínal Flinstounovy. (smích) A Američani? Ti byli nadšení z piva, ale pokud jde o hlavní jídlo, tak jeden si dal na plzeň sladké palačinky a druhý „cheese cake“. Úplně nepochopili, co se k čemu hodí. (směje se) Žádné střevní problémy nenastaly, ale česká kuchyně pro ně asi nebude.



A pokud jde o proslavenou ostravskou ulici, už se s ní nové akvizice seznámily?
Už jo. Ještě před začátkem ligy jsme měli týmovou večeři a potom s kluky na chvíli vyšli právě na Stodolní. Navíc přes celou ulici chodí každý den na tréninky. Já s nimi byl večer jen jednou, jinak myslím, že jsou rozumní a nepřijeli do Ostravy kvůli Stodolní, ale hrát basket.

Proč vlastně ze všech cizinců z minulé sezony zůstal v kádru jen Milan Stanojevič?
Je to rozehrávač, má fantastickou ruku jako skórer, a než experimentovat a shánět dalšího hráče, trenér i v managementu věděli, co v něm mají, a rozhodně tak hrálo roli tohle. A i když jeho horká srbská krev se v minulé sezoně projevila i v nějakých výstupech s rozhodčími, v 31 letech už je teď Milan klidnější.

Vy jste začal sezonu třicetiminutovým průměrem, vynuceným i absencí centra Koloničného. Na jak dlouho to s ním vypadá?
Já nevím, jestli to ví sám Honza. Má docela velké problémy se zády, pracuje na tom, posiluje, ale zatím je to s otazníkem, jestli to bude trvat měsíc, nebo dva.



V kádru máte řadu nových mladíků. Komu prorokujete větší šanci na prosazení už v této sezoně?
To je jednoduché. Přišel (19letý křídelník) Tomáš Havlík, ukázal se už v přípravě, dostával spoustu minut, ve třech utkáních v lize má průměr 25 minut (nehrál jen s Nymburkem) a věřím, že si to zasloužil. Je poctivý, nemá problém s týmovou obranou i s bráněním 1 na 1. To u mladých hráčů bývá docela důležité, aby na začátku kariéry byli oporou hlavně v obraně. Zvládá to i psychicky a mě docela překvapil. Jeho můžu klidně jmenovat, protože je vidět, že to je i názor trenérů, když ty minuty dostává. A pak jsem strašně rád, že je tu Martin Nábělek a jako český kluk může dělat zálohu Milanu Stanojevičovi. Do šatny zapadl skvěle a věřím, že on to vnímá stejně, že tu má větší šanci na minuty v lize. Škoda toho prvního zápasu, kdy on k nám hostuje z Olomoucka, takže u něj nemohl nastoupit. Tam by si býval mohl vyzkoušet i roli jedničky, protože Milan Stanojevič byl tehdy zraněný. Věřím, že Martinův pobyt u nás je oboustranně výhodný, jak pro něj, tak pro tým.  

Zápas od zápasu tlačíte dolů ztráty, výkyvy ale máte v trojkách. Tušíte, jestli budete týmem střelců?
Systém na tom máme celkem založený. I u mě to procento zatím není ideální, ale podle tréninku viděno - střelci dobří jsme. Jen je třeba to potvrdit v zápasech. Věřím, že na konci sezony to procento určitě stoupne – rozhodně Justusi Alleynovi. Ten je na trénincích excelentní a určitě si to vylepší.

Víkendový domácí duel s mistrem jste začali ztrácet záhy. Potěšilo vás aspoň, že jste 15 ku 13 bodům přestřílel bratra Jaromíra?
(smích) Tak to vůbec neberu. Až po zápase jsem si toho všiml, ale já hrál 33 minut a on 18. V týmu Nymburka dá mezi osmi a patnácti body třeba šest sedm hráčů, tam to mají úplně jinak.



V čem se podle vás mladší sourozenec za poslední rok a čtvrt od EuroBasketu 2017 nejvíc zlepšil?
V hlavě to měl od začátku nastavené dobře, co se týká tréninkové píle a podobně. Jednoznačně mu ovšem pomohly těžké zápasy, ať už v Lize mistrů nebo v reprezentaci. To nejde natrénovat a každý si to nemůže zkusit. V tom byl ten největší rozdíl.

Minulou středu se váš tým objevil v opavském hledišti na premiéře domácího celku v Lize mistrů. Vy jste během utkání vypadal zahloubaný, nad čím jste přemýšlel?
Nevím, jak jsem vypadal, ale strašně jsem si to užíval. Byl jsem moc rád, že Opava do zápasu vletěla bez respektu, jak je zvyklá z české ligy. Agresivně bránila, zkusila i tu svou zónu a v útoku byli hráči sebevědomí, což se mi strašně líbilo. Fandil jsem klukům, aby to po super začátku dotáhli. Ke konci už to vypadalo na hraně, ale pak „Larry“ Jurečka dal z rohu kousek od nás důležitou trojku a to jsme s kluky oslavili. Opavským budu fandit i dál, a jestli to půjde, s týmem bychom rádi přišli i příště.

Opava se do Ligy mistrů probojovala v minimalistických podmínkách, s výhradně českým kádrem. Jak daleko jste aktuálně od nějaké evropské mise vy, při všech změnách, které se v klubu poslední rok dějí?
Nevím, v jakém bodě té cesty jsme, ale rozhodně vidím hodně pozitivních změn a jsme na dobré cestě. Je tu super nastavená práce s mládeží, tomu rozhodně budu fandit a mladým se budu snažit pomáhat. Je to ale běh na dlouhou trať a nějaký rok bude trvat, než se zapracují někteří z odchovanců. Ti čeští kluci jsou potřeba. Já jsem tu ze zkušenějších sám a to je náš největší handicap. My teď máme vyčerpanou kvótu pěti cizinců (kteří mohou zasáhnout do jednoho zápasu), tu základní rotaci máme nízkou a potřebovali bychom ještě dva tři kvalitní domácí hráče. Jak je to teď ale v klubu nastavené, tak pokud ti mladí tomu dají píli a budou na sobě pracovat, můžou s šancí v lize počítat.