Jako levačka od Tysona

Po konci kariéry si možná vyslouží vstupenku do bájné hory Blaník mezi místní rytíře. Blake Schilb už několikrát ukázal, že když je českému národnímu týmu basketbalistů nejhůře, pozvedne svou basketbalovou zbroj a vydá se na zteč soupeře v první linii. Platilo to v kvalifikačním play-off a i v prvním olympijském zápase.

Svěřencům trenéra Ginzburga teklo do bot. Slibné vedení proti Íránu se nebezpečně rychle rozplývalo. Češi si sice vytvářeli dobré střelecké pozice, ale obroučky hrály proti nim. To naopak soupeř prakticky neminul. V tu chvíli opět vystoupil veterán české sestavy. Sedmatřicetiletý Blake Schilb dotáhl české lvy k vítězství.

„Věděl jsem, že Satymu dneska střelba nejde. I tak ale odváděl skvělou práci v organizaci hry, hlavně v závěru. Přišel za mnou a řekl mi ‚Hej, B, vypadáš, že jsi připravený na střelbu, budu Tě hledat‘. Vytvořil mi nějaká volná místa na palubovce, odkud jsem dobře viděl na koš a mohl střílet. Ukázalo se to jeho vůdcovství a čtení hry, kdy věděl, co udělat pro to, abychom vyhráli,“ popisuje dění na hřišti v posledních sekundách.

Schilb byl nejužitečnějším českým basketbalistou a po Patriku Audovi i druhým nejlepším střelcem. Ke 14 bodům přidal ještě pět asistencí a čtyři doskoky. A to do místa konání dorazil až jako poslední z české basketbalové družiny. V Tokiu dosedl v česném pátečním odpoledni.

„Snažil jsem se rovnou přehodit do místního času. Šel jsem po příletu poměrně brzy spát a podařilo se mi prospat celou noc. Ráno jsme měli brzký trénink, což mi hodně pomohlo i mému spánkovému režimu. Po tom tréninku jsme měli celý den volno, tak jsem se snažil hodně relaxovat,“ popsal svůj recept, jak rychle překonat rozdíl sedmi časových pásem.

„Asi takhle si představuji, když Mike Tyson někoho trefí svou levačkou. Na pár momentů jsem viděl kolem sebe hvězdičky.“

Nechybělo ale mnoho a Češi o Schilba přišli. Na začátku druhého poločasu schytal do hlavy z blízkosti prudkou přihrávku soupeře. Chvíli nad pokračováním otřeseného Schilba visel otazník. „Asi takhle si představuji, když Mike Tyson někoho trefí svou levačkou. Na pár momentů jsem viděl kolem sebe hvězdičky. Opravdu, když vás někdo takhle trefí, tak to vidíte,“ smál se už večer po zápase. Všechny fanoušky ale uklidnil: „Ale jo, teď už je to v pohodě. Naši fyzio mě prohlédli a nebylo tam žádné poškození. Za to jsem rád.“

Zatímco v Kanadě musel zvládnout odehrát čtyři zápasy během pěti dnů, v Tokiu zbývalo po konci zápasu do utkání s Francií více než 72 hodin. Takový odpočinek se může veteránovi v českém dresu hodit. Co použije pro co nejlepší regeneraci? „Hodně piva,“ culí se a ukazuje, že se za roky v české basketbalové partě naladil na stejnou vtipkující notu.

Žádný večírek se totiž rozhodně konat nebude: „Ne, dělám si legraci. Chci hodně odpočívat a dívat se na jiné sporty. Tahle možnost mi pomůže správně relaxovat a na chvíli nemyslet na basketbal, na který se poslední týdny hodně soustředíme. Zavolám si s rodinou, kamarády, kteří nás bedlivě sledují a podporují celou tu dobu, za což jsem hrozně rád.“