Jakub Houška z hráče asistentem. A kouč kacířem

DĚČÍNSKÁ UDÁLOST Po 15 letech v lize, z toho po čtrnácti strávených v dresu Válečníků, uzavřel svou kariéru na nejvyšší úrovni 35letý kapitán Děčína Jakub Houška, o pár měsíců nejstarší hráč pátého týmu letošní sezony. V klubu mu aktuálně skončila smlouva a od vedení dostal nabídku pokračovat v roli asistenta kouče Pavla Budínského. „A já to přijal,“ oznámil pro klubový web pivot, který u Válečníků dál povede i chlapecké týmy U11 a U12, a aktviní bude nově i v klubovém marketingu.

DĚČÍNSKÁ UDÁLOST Po 15 letech v lize, z toho po čtrnácti strávených v dresu Válečníků, uzavřel svou kariéru na nejvyšší úrovni 35letý kapitán Děčína Jakub Houška, o pár měsíců nejstarší hráč pátého týmu letošní sezony. V klubu mu aktuálně skončila smlouva a od vedení dostal nabídku pokračovat v roli asistenta kouče Pavla Budínského. „A já to přijal,“ oznámil pro klubový web pivot, který u Válečníků dál povede i chlapecké týmy U11 a U12, a aktviní bude nově i v klubovém marketingu.

I v této sezoně ho potkalo další z nepřeberné řady zranění, jež jeho kariéru poznamenaly větší než malou měrou. Letos to byla operace kolena a Houška se tak podle svých slov už připravoval na obě varianty - tedy i na ligovou derniéru.

V roli asistenta bude nyní vůbec nejtěsněji spojený s koučem Budínským, jenž jej vedl už v jeho první ligové sezoně v Chomutově a pak i během kompletních 14 let v Děčíně. A bude to podle všeho poprvé, co Pavel Budínský bude oficiálně svého asistenta mít. Mezi kompetence Jakuba Houšky bude spadat i vedení některých tréninků, což už si v rámci posezonní přípravy také vyzkoušel.



„Manželka se mě doma ptala, jak se cítím, a musel jsem přiznat, že jsem víc unavený, než když jsem byl na hřišti jako hráč. Dostal jsem se do jiné pozice a musím si na ni zvyknout. Ale kluci na tréninku jsou super a vzali mě i v této roli, která mě moc baví. Objevil jsem už ovšem i nevýhodu, protože na úvodním pohovoru jsem musel stát, zatímco hráči si mohli sednout,“ směje se bývalý reprezentant, který na vlastní kůži zažil i ME 2007.

Na spolupráci s trenérem Budínským se těší. „Věřím tomu, že to bude klapat, protože jeden druhého známe velmi dobře. Navíc máme stejnou vizi týmu, který by zde měl fungovat. Jsme zkrátka na stejné vlně,“ podotýká Houška, který bude mít na starosti i individuální tréninky pro nyní již své sveřence.

V rámci dávání sbohem vrcholové kariéře má nyní v plánu dvě věci. Tou nepříjemnou je zhlédnutí videozáznamu svého pádu na hlavu z duelu v Pardubicích, po němž v říjnu 2012 ležel na palubovce několik minut v bezvědomí, a šlo mu i o život. „Slíbil jsem si, že se na to podívám, až skončím kariéru, ale ještě jsem to nestihl,“ přiznal centr, který před pěti lety při návratu do hry musel nosit helmu podobnou té, v jaké stále chytá fotbalový gólman Petr Čech.

Naopak mnohem líp se bude Jakubu Houškovi, který svou poslední sezonu kariéry uzavřel na 23 ligových zápasech s průměry 4 bodů za 12 minut, chystat na velkou rozlučku, kterou má v plánu s hráči, kteří s ním sdíleli prkna ligových palubovek.

I jeho hráčský odchod bude možná znament určitý přerod děčínského týmu, který v posezonním hodnocení naznačil i kouč Pavel Budínský.

„Budu možná za kacíře, ale domnívám se, že uplynulá sezona nám všem otevřela nejen oči, ale především mysl. A to by i se vší úctou a respektem ke všem, co jsou součástí celé rodiny BK ARMEX Děčín, mělo platit pro všechny – pro vedení klubu, trenéra, realizační tým, hráče, fanoušky a další. Všichni by se měli zamyslet a popřemýšlet, co mohou v rámci svých možností, schopností, dovedností či kompetencí udělat pro to, abychom byli v příští sezoně lepší,“ uvedl kormidelník nejen na adresu páté příčky.

Budínský nicméně i přes sestup z dvakrát v řadě obhájené pozice vicemistra nepovažuje uplynulý ročník za špatný. „V dílčích cílech jsme se dostali tam, kam jsme chtěli. Bohužel už jsme se neposunuli dál a nebyla tam přidaná hodnota v podobě zisku medailí ať už z ligy, z Českého poháru, nebo z Alpe Adria Cupu. To trochu kazí celkový dojem, ale vzhledem k okolnostem, za jakých jsme museli pracovat, nebyla sezona špatná.“



Za hlavní důvody, vedoucí k ústupu ze slávy, vidí trenér některé důležité odchody: na hráčském poli to byli rozehrávač Vyoral a částečně i forward Palyza, v realizačním týmu pak tým přišel o fyzioterapeutku Kramlovou, za niž klub složitě hledal náhradu, a kvůli pracovnímu vytížení  už v posledním půlroce nestíhal mnoho tréninků ani kondiční trenér Hojka, který se stal proděkanem na FTVS.

„A neprospělo nám ani to, že jako klub podporujeme národní týmy a rozhodli jsme se uvolnit Ondřeje Šišku i Lukáše Feštra na světovou univerziádu. Oba rozehrávači, potažmo i Filip Kroutil, nám pak chyběli měsíc na začátku přípravy a tým tak trénoval a odehrál několik přípravných zápasů bez nich. A bylo to znát v průběhu sezony, že jim něco z přípravy chybělo. Tohle všechno se pak na sebe nabalovalo jako sněhová koule a nebylo to někdy vůbec jednoduché.“

Podle kouče se na konečném výsledku podepsal i hodně velký počet zranění, neboť kompletní tým nastoupil jen do 27 z 58 soutěžních zápasů sezony. Za další faktor vedle zvyšující se kvality ligového pole označil i nepřipravenost některých hráčů na intenzitu, s jakou proti stále úřadujícímu vicemistrovi soupeři hráli.

A pak tu byla jedna velká týmová svízel – střelba a efektivita útoku obecně. „Střelba nás trápila nejvíc. Ve střeleckých statistikách jsme patřili k těm nejhorším. Ve dvojkách, v trojkách i šestkách jsme byli shodně až na jedenáctém místě. A přesto jsme skončili čtvrtí. Některé naše výkony byly solidní, ale bohužel je degradovala slabá produktivita. K tomu musíme přidat i fakt, že týmy okolo se nám začaly vyrovnávat v důrazu, nasazení i bojovnosti. A když se vyrovnají tyto zbraně, začne se rozhodovat na útočné polovině, kde někteří hráči soupeřů měli větší talent,“ uznal Budínský.

Ten také zhodnotil už dva roky trvající fungování týmu v Alpe Adria Cupu, kde Válečníci letos skončili ve čtvrtfinále na nečekaném štítu USK Praha.

„Tento pohár jsme hráli proto, že jsme měli dobrý pocit ze soupeřů, kteří nám nabízeli kvalitní hru a konfrontaci. Naše skupina byla velmi silná a maďarský Körmend, slovenské Komárno i slovinský Šentjur hrály velmi dobře. Proto mi postup z prvního místa udělal velmi dobře, ale pak přišlo play-off a mně se zdálo, že všichni jako by přeskočili čtvrtfinále s USK a byli už duchem dál. Před tím jsme totiž vyřadili USK z Českého poháru a přišlo mi, že postup přes něj byl brán jako samozřejmost. Jenže nám se nepovedlo první utkání v Praze, prohráli jsme o deset bodů a doma jsme soupeře nebyli schopni přetlačit. Neměli jsme ve svém středu takového borce jako hosté, když Bookert nám dal jedenatřicet bodů,“ litoval lodivod Sevročechů, který i v tomto hodnocení použil pro něj zásadní termín „samozřejmost“.

Proč zásadní?

Protože právě jej vnímal ze všech vjemů v klubu ze všeho nejvíc. „Právě tato samozřejmost měla dost negativní vliv na hodně lidí v celém klubu. Téměř samozřejmostí bylo před sezonou další finále, samozřejmostí byla skupina A1, samozřejmostí bylo FINAL 4 Českého poháru, samozřejmostí bylo, že Děčín doma kromě Nymburka neprohraje s nikým dalším a podobně. Ale ona to není samozřejmost a naše úspěchy či medaile byly vždy velmi tvrdě vybojované, odpracované a stálo za tím hodně úsilí mnoha lidí,“ upozornil Budínský.