Je to až směšné, ale díky Bohu za to

S ONDŘEJEM SEHNALEM I on si to dobře uvědomuje. A poslední tři ofenzivní ”představení” týmu ho dokonce přiměla k následujícímu hodnocení. ”Když se kouknu na ty naše nástřely, tak mi přijde až směšné, že jsme jeden z těch zápasů vůbec vyhráli,” hořce se pousměje první dirigent pražského USK Ondřej Sehnal nad 73 body proti Kolínu, šedesáti doma s Opavou a naposledy sedmdesáti v Brně. 

Právě ona sedmdesátka ale pro tým byla šťastnou cifrou, protože díky ní USK dobyl velice cennou výhru (68-70). ”Na ty body se v posledních zápasech skládáme, ani nevím jak.  Díky Bohu Brno potkal taky velmi špatný den.”

Po odchodu obr centra Rikiče a guarda Samoury se v útoku zúžil ofenzivní arzenál Sov, navíc staronový power forward Proleta často laboruje s fauly a Sehnal po zranění stále není ve formě z první poloviny sezony. A to ještě není vše. Nabízí se tak otázka, jak tým nyní dokáže vítězit? 

”Je to hodně těžké, protože těch odchodů bylo víc a hlavně někteří kluci se po fyzické stránce pořád potýkají s důsledky covidu, což pak zasahuje úplně do všeho. Úbytek sil je znát na střelbě i dalších činnostech, pomalu každý zápas prohráváme o deset patnáct míčů na doskoku. Už se na to tolik nemyslí, ale já pozoruju, že u některých má ten přestátý virus stále dopady a pereme se s tím, jak můžeme. Neříkám to jako výmluvu, ale sami si to nedokážeme vysvětlit, proč to trvá i po takové době,” upozorňuje Sehnal na dlouhodobější následky nákazy, jež se dosud nedostávaly tolik veřejně na přetřes a jež stále cítí spousta lidí včetně sportovců.  

”My teď musíme zapnout o to víc v obraně a doufám, že postupem času se to zlepší -  až se kluci zbaví těch covidových následků a já budu dávat něco z dálky, protože od toho zranění se s tím pořád ještě trápím. Snad se do toho na nejdůležitější část sezony všichni dostaneme,” věří reprezentant, kterému se koronavirová nákaza zatím stále vyhýbá.

Při nízké produkci Sovám v sobotu v Brně řádně pomohlo, že domácí za posledních 12 minut hry posbírali v útoku pouhých 8 bodů!

”Nevšiml jsem si, že by byli kvůli nutnosti vyhrát nervózní, ale my si pomohli zónou , kterou soupeř nepotrestal. Výborně jsme dodržovali, co jsme měli, věděli jsme, kdo ze soupeřů může, nebo nemůže střílet, a dostávali jsme je do velmi těžkých situací a spousty ztrát. Brno si s tím nevědělo rady, navíc na lavičce nemělo hlavního trenéra,” připomene rozehrávač náhlou karanténu Lubomíra Růžičky. 

”Kdyby nám chyběl Dino (kouč Repeša), byl by to obrovský zásah. On je velkým důvodem naší současné pozice v tabulce a i pro Brno to musel být velký zásah, ještě když k tomu došlo na poslední chvíli a nemohli se na to připravit.” 

Absence domácího kormidelníka byla pro hosty plus. Ještě důležitější ale bylo to, že eliminovali silnou brněnskou podkošovou vozbu. ”Poprvé za ty tři poslední zápasy musím pochválit naše dlouhé, že se s tím poprali výborně. Odstavovali dobře na doskoku, já měl díky tomu o trochu víc doskoků a konečně jsme se soustředili na plnění pokynů. Když nás Opava porazila na doskoku a přitom doma ji Brno  předčilo o patnáct míčů, říkali jsme si, co se bude dít, ale díky Bohu jsme to zvládli výborně,” zvedá palec lídr Pražanů, aktuálně třetí nejužitečnější hráč NBL a také její sedmý střelec se 17 body.

Ačkoli Sovy Brňanům vrátili nejtěsnější porážku z domácího kurtu ze závěru základní části, jsou nadále příliš vzdáleny od vysněné pozice svého top skórera. Na třetí Kolín ze sdílené čtvrté příčky ztrácejí 7 kol do konce nadstavby propastné tři výhry, což se při dvou utkáních s Nymburkem a aktuálně negativní vzájemné bilanci s Medvědy (1-2 a -23 bodů) nejeví jako snadný úkol k vyřešení.
 
”Ta šance je teď velmi teoretická a museli bychom už vyhrát skoro každý zápas a doufat, že Kolín dostane nějakou velkou facku, jakou v sezoně ještě nedostal, a nějakým zázračným způsobem prohraje skoro všechno. Pořád ale věřím, že tam nějaká naděje je,” neskládá ještě zbraně 23letý playmaker, který nicméně za realističtější cíl vidí dobytí čtvrtého místa před play-off.

”Pro mě je to bohužel trochu zklamání, protože jsem chtěl za každou cenu vyhrát čtvrtfinále a vyhnout se v semifinále Nymburku. Samozřejmě ale situace je, jaká je, takže musíme udělat maximum pro výhodu domácího hřiště ve čtvrtfinále, předpokládám, proti Brnu. Za sedm zápasů se ale ještě může stát spousta věcí a my musíme hlavně vítězit doma a urvat ještě něco venku,” slibuje si reprezentant, který v závěru února zažil své zatím největší chvíle v národním týmu.

V posledních dvou utkáních evropské kvalifikace proti Litvě a Belgii dostal od kouče Ginzburga 13 a 28 minut, jež v prvním případě proměnil ve 2 body a 1 asistenci a proti Belgii přidal 4 body se 4 asistencemi a hlavně byl +13 bodů - už jako člen základní pětice, kdy tak dostal přednost před zkušenějšími kolegy Vyoralem a Šiřinou.    

”Jsem vůbec rád, jakou důvěru jsem dostal, přece jen běhat v takovém zápase 28 minut je super a lepší zkušenost ani nemůžu mít. Byla tam pro mě spousta nových věcí, ale těžko z toho něco vyloženě přenesu  do ligy, protože v USK mám úplně jinou roli. V ”repre” mám spíš obranné úkoly a v útoku musím dostávat kluky do správných pozic,  naopak v klubu musím být jeden z nejlepších skórerů, abychom v zápasech měli šanci na výhru. Jinak v národním týmu je vše určitě fyzičtější a rychlejší,” rozebral své největší dny ”se lvíčkem na prsou”.