Je to „cool“ dunkovat za peníze!

S THOMASEM DUNANSEM Kdysi hrával i baseball a jeho oblíbenou pozicí byl „catcher“. Ano, ten podivný chlapík v masce, co je pořád v podřepu, a vypadá jako hokejový brankář, kterému ukradli brusle. Tak přesně tím býval i Thomas Dunans, než začal tuhle baseballovou pozici přerůstat. „Někdy v půlce střední jsem toho tedy musel nechat, protože na catchera musíte mít tak do metru osmdesáti,“ informuje 196 čísel vysoký Američan, od léta nepřehlédnutelná opora BK Olomoucko.

S THOMASEM DUNANSEM Kdysi hrával i baseball a jeho oblíbenou pozicí byl „catcher“. Ano, ten podivný chlapík v masce, co je pořád v podřepu, a vypadá jako hokejový brankář, kterému ukradli brusle. Tak přesně tím býval i Thomas Dunans, než začal tuhle baseballovou pozici přerůstat. „Někdy v půlce střední jsem toho tedy musel nechat, protože na catchera musíte mít tak do metru osmdesáti,“ informuje 196 čísel vysoký Američan, od léta nepřehlédnutelná opora BK Olomoucko.   

Jeho dalším sportem byl v dětství i americký fotbal. Ovšem jako předurčené hře se musel věnovat především basketbalu. „Donutil mě ho dělat táta,“ přiznává křídelník, ovšem bez stopy stížnosti. „Táta samozřejmě dřív sám hrál, ale jeho maximem byla střední škola. Neměl možnost jako já dostat se až na univerzitu. I on býval dobrým hráčem, a i když neměřil tolik, byl to „skokan“ jako já,“ odkáže k podkošovým kořenům své rodiny. 

„Basket hrál i starší brácha a taky dva strejdové, na které jsem se jako kluk chodíval koukat. Já jsem ze všech nejmladší, ale zatím jsem to dotáhl nejdál,“ pyšní se rodák z Atlanty, který to měl v  půlmilionovém městě s prosazením těžké. „V Atlantě se rodí spousta talentů. Celá Georgia je velký basketbalový stát, pochází odsud spousta univerzitních hráčů i těch, co to dotáhli až do NBA.“

Jednoho z těch talentovanějších to už rok po škole zaválo na Hanou, kde začal řádit od prvních zápasů. A protože Dunans velkou část své hry odbývá ve vzduchu, kam tenhle „pružináč“ vzlétá často a rád, není divu, že hned za první měsíc ligy se stal jejím nejatraktivnějším hráčem. Vyjádřeno čísly – měl parádní průměr 8,7 ve statistice Kooperativa Faktoru, která podle předem nastavených kritérií vyhodnocuje už čtvrtou sezonu diváckost hry každého hráče NBL.  
 

Po zpovědích jiných zahraničních hráčů v lize už nepřekvapí, že ani on neměl na začátku sezony o Kooperativa Faktoru a tím i o šanci získat jako celkový vítěz 50 tisíc korun ani páru. „Až před pár dny jsem se o tom dozvěděl od spoluhráče J.J. Douglase, který se o Faktoru doslechl dřív. Hned jsem si říkal, že to je „cool“ (super), když se v tom hraje o peníze. Ještě nikde jsem o takové soutěži neslyšel.“

Atleticky obdařený křídelník, který svými neskutečnými skokanskými i smečařskými schopnostmi ohromil i spoluhráče Lukáše Palyzu, však o míře svého talentu dlouho neměl potuchy. „Jako kluk jsem býval hodně malý, až někdy v „devítce“ nebo v „desítce“, když jsem přišel na střední, jsem se začal víc vytahovat. A někdy tam jsem v sobě objevil tyhle skokanské schopnosti a taky jsem poprvé „zadunkoval“. To jsem měřil asi 188,“ loví ve vzpomínkách svou první smeč do obruče koše, tyčící se ve výšce 305 centimetrů. A hned také dodá, že na svém výskoku nikdy nemusel extra pracovat. „Měl jsem to vrozené - prostě dar od Boha.“

Jeho parametry by chtěl mít asi každý, kdo si někdy něco začal s oranžovým míčem. Když Thomasovi naposledy měřili výskok, měl jeho výkon hodnotu 102 centimetrů. Na desce, k níž je připevněný koš, se dokáže dotknout vršku bílého obdélníku nad obručí, což obnáší tři a půl metru!

Dříve mu byli dunkerskými vzory Kobe Bryant, Tracy McGrady, JR Smith, Gerald Green i Michael Jordan. Další už bylo na něm. „Jednou na střední jsem se zúčastnil smečařské soutěže. Jak jsem dopadl? Vyhrál jsem, to je jasný!“ zvedne hlas skoro dotčeně. A proto i otázka na to, zda by přijal pozvánku do soutěže smečařů v letošní All-Star Game NBL, má předem jasnou odpověď: „Šel bych do toho určitě.“ Bez váhání by prý nasadil i svá oblíbená čísla – dunk po otočce o 360 stupňů nebo kousek s prohozením míče mezi nohama během letu.

Chlapík, který dostává podporu pro svou hru i od kouče Predraga Benáčka, váží jen 82 kilogramů, a tak by se mohlo zdát, že mu lehčí tělo k létání pomáhá. Podle amerického guarda ale v jeho případě na váze nezáleží. „I když jsem měl kolem 88 kil, dělal jsem pořád stejné věci a skákal stejně.“

Thomas Dunans ale není jen úžasný atlet. Po osmi kolech se pyšnil i druhou nejvyšší úspěšností trojek s bilancí 23/13, což znamená 56,5 procenta. „Jo, střelec jsem býval vždycky. Ještě předtím, než jsem začal dunkovat,“ pochlubí se. A pak i překvapí: „Když jsem začal skákat a smečovat, přestal jsem střílet. A musel jsem se zase vrátit zpátky ke střelbě. Teď už určitě střílím víc.“

Vedle vzdušné akrobacie Američan poutá pozornost na míle daleko ještě něčím úplně jiným. Jeho bujné „afro“, jež mu sahá až někam k lopatkám a jež si pěstuje už pět let, prostě nejde přehlédnout. A právě Dunans je díky tomu i první, ke komu si fanoušci chodí pro podpisy.



Možná by vás zaskočilo, že na některé zápasy si své enormní „háro“ ani nijak nesvazuje, což svádí k dojmu, že někdy mu už takové lokny jednoduše musí zakrývat výhled. A to i ten na koš, což by při hektické koncovce například v play-off mohlo mít i nedozírné následky.

„Někdy se mi stane, že už přes vlasy nevidím, a když jsem hodně zpocený, musím si je svázat, protože mi pak pot teče do očí. Většinou si to ale nechávám volně. Je fakt, že třeba při „stepbacku“, kdy jsem v prudkém pohybu dozadu, mi vlasy létají kolem hlavy. A pak s ní musím nejdřív cuknout, aby mi nepřekážely ve výhledu,“ přiznává dílčí nepohodlí.

A stane se také, že kvůli zakrytému hledí střelecký pokus i mine?
„No, někdy se to stát může,“ nezatlouká.

Pětadvacetiletý otec, který má ve Spojených státech malého synka, nicméně není jen vyznavačem enormního „afra“, ale holduje i jedné obvyklejší zálibě. A tou je pokrývání těla spoustou tetování. „Mám jich něco přes dvacet. První jsem si nechal udělat asi v sedmnácti a bylo to jméno mojí mámy,“ odtajní Thomas. Za svou nejspeciálnější „kérku“ ale považuje tu, jež se váže k rodné Atlantě.

Aktuálně mu ovšem musí stačit čtyřicetitisícový Prostějov, kde sídlí jeho současný klub. Při otázce na první tuzemské objevy a překvapení ale netasí obvyklé věci jako knedlíky nebo ponožky v sandálech, nýbrž přizná údiv nad - záplavou střelců. Těch ligových.  

„Máte tu fakt spoustu skvělých střelců. Netušil jsem, že tu kluci střílejí tak dobře. Každý tým, se kterým jsme zatím hráli, měl několik dobrých střelců a to mě překvapilo ze všeho nejvíc.“