Je to skoro zázrak. Jsme ve válečné zóně. A teď? Double se Sršni
Čeká je mission impossible, k jejímuž úspěšnému zdolání se musí sejít řada výsledků. Přesto i v tíživé situaci určitou naději mají. Ovšem do cesty se jim postavila další překážka - dva zápasy během tří dnů proti Písku v domácí-nedomácí hale.
Pardubický KVIS má před sebou nejkritičtější dny v sezoně, které jej mohou nakopnout, nebo také shodit do skupiny A2. Důležitosti nadcházejících desítek hodin je si samozřejmě vědom i kouč Jan Šotnar.
Trenére, po víkendu už jste spíš smíření s účastí ve skupině A2, nebo dokud žije i mikro naděje na A1, neházíte flintu do žita?
V první řadě před nějakou dobou jsme byli v situaci, kdy pomyšlení na skupinu A1 ani moc nebylo, a spíš jsme se snažili zkonsolidovat kádr a vrátit se do toho s výkony, které nám nějaké výhry přinesou. To, že se situace vytříbila tak, že dvě kola do konce základní části pořád o A1 bojujeme, je spíš štěstí. Nepamatuju si za dobu, co NBL sleduju, že by do A1 mohl postoupit tým se sedmi výhrami, jako je to teď. Tři roky zpátky nám s Ústím málem nestačilo ani jedenáct vítězství. V hlavách tedy pořád máme, že pokud bysme zbylá dvě utkání vyhráli, a přály nám i výsledky konkurenčních týmů, tak ta šance je. Ty, co by pro nás musely vyjít, nejsou zase tak nereálné. Slavia může prohrát v Ústí a USK v Brně, a my když porazíme Písek, bude to už jen o tom, aby v posledním kole Ostrava porazila venku USK a my taky venku Slavii a na rozdíl skore v minitabulce čtyř se stejnou bilancí (při výhře NH doma nad GBA v 21. kole) bysme podle určitých propočtů měli postoupit my. Pořád se ale může stát cokoli a my se teď soustředíme na to, abysme po středečním pohárovém zápase v Písku v pátek zvládli domácí zápas opět se Sršni v eneteria aréně a udrželi jsme naději do posledního kola.
Je to i pro vás dost neuvěřitelná situace, že může být ve hře o A1 i předposlední tým a hned čtyři celky můžou mít při určité shodě okolností nejen stejnou celkovou bilanci, ale i vzájemnou v možné minitabulce (3-3), kdy pak bude rozhodovat každý bod?
Možná to k tomu všechno směřuje, ale výhodu pořád má USK, který ví, že jedno vítězství ho na nějakých 90 procent posune do skupiny A1 a my se Slavií musíme malinko čekat na zaváhání ostatních, navíc s Ostravou na tom teď nejsme nejlíp, protože jsme o dvě výhry zpět. Je to ale skoro zázrak s pěti výhrami dvě kola do konce pořád bojovat o skupinu A1.
Jak dlouhý by podle vás byl seznam důvodů, proč jste nyní právě jen na pěti výhrách z 20 zápasů a sezona se nevyvíjí vůbec podle představ?
Jsme ještě pořád v rozjetém vlaku a tak trochu ve válečné zóně. Musíme řešit hlavně krátkodobé problémy, ač se nevyhýbám ani dlouhodobým vizím. Na nějakou retrospektivu bude ale čas až po sezoně. Ten seznam příčin nebude úplně krátký, na druhou stranu je to prostě sport a my se s tou situací snažíme vypořádat, jak nejlíp umíme. Navenek to výsledkově vypadá špatně a taky to tak je, kdy ty věci, co nás potkaly, ať to byly nepovedené koncovky zápasů, zranění nebo jiné okolnosti, prostě nešly na naši stranu, ale já věřím, že z toho nejhoršího jsme venku. Něco jsme si prožili v utkání s Jindřichovým Hradcem a věřím, že byť poslední zápas v Děčíně tomu neodpovídal, tak naše výkony půjdou nahoru. Jestli půjdeme z A1, nebo z A2, teď nedokážu říct, ale věřím že sezonu zakončíme tak, abysme na ni mohli dobře navázat v té další.
Na kolik se nenaplnilo třeba to, co jste vkládali za důvěru do role předpokládaných lídrů, kteří už namnoze v týmu ani nejsou?
I tohle je spíš na celkové zhodnocení po sezoně, ale na začátku ten tým kvalitu měl. Nevím, jestli kvantitu, ale kvalitu ano. Bohužel skladba týmu a hráčské role nebyly asi úplně uzpůsobené systému hry a pak přišla zranění, dostali jsme se do velkých problémů s rotací, hráli jsme v šesti nebo v sedmi lidech, což tomu nepomohlo. Když si to vezmete, tak ze základní pětky Šiška, Šafarčík, Williams, Kovář, Brunk už zůstal jen Luboš Kovář. Tři hráči jsou zranění dlouhodobě a u Ondry Šišky to nebylo tím, že by na to výkonnostně neměl, spíš jsme potřebovali vyloženě hráče na pozici jedna, než dva až jedna, což mu teď sedí víc v Ústí, protože je to dobrý hráč. Ty, co vypadli, jsme obměnili, což v takovém množství není běžné, a nikdo s tím nepočítal, ani to nechtěl.
Když jste do sezony šli s kádrem jedenácti hráčů včetně několika mladých, skrývalo to určitá rizika, která se pak projevila. Je to situace, které byste se napříště chtěl vyvarovat?
Tohle už jsme si během podzimu vyhodnotili a snažíme se dělat kroky, aby příští sezonu ten kádr byl nejen kvalitnější, ale byla tam i kvantita. Není to samozřejmě o tom nakoupit víc (hotových) hráčů, protože to vám nedovolí rozpočet, ale jde o to přivést zajímavé mladíky, kteří můžou hrát v první lize a případně doplnit i A-tým. K tomu už určité kroky děláme. My jsme 14 dní před sezonou byli v jedenácti, ale do prvního zápasu už jsme vstupovali se zlomeným nosem Filipa Novotného, bez Marka Simonidese a hned v prvním utkání si Petr Šafarčík udělal ten problém s kolenem, který tehdy ještě nevypadal tak vážně. Rázem jsme byli na osm lidech a bohužel to takto dopadlo. Zase ale když se podíváte na další týmy, které hrají v sedmi osmi hráčích a jsou zdraví, a nám nestačilo jedenáct. Tu šíři kádru ale směrem do budoucna řešíme a věřím, že se nám to v další sezoně už nestane.
Zdálo by se, že po dvou výhrách v řadě pojedete do Děčína bojovat jako o život, ale nakonec to vydrželo na vyrovnaném skore jen poločas. A když váš tým, kterému nově chyběl křídelník Dailey, třeba nechal soupeři čtyři útočné doskoky za jeden útok, v zápase takové důležitosti by se to právě nečekalo. Čím to bylo?
Po zkušenosti z minulé sezony, kdy jsem s Děčínem měl možnost hrát dvanáct utkání, jsme se snažli hlavně nové hráče, kterří dorazili před dvěma třemi týdny, připravit na to, že v Děčíně je to jiné utkání než proti ostatním týmům, co se týče tvrdosti, agresivity nebo útočného doskakování soupeře. Z vlastní zkušenosti ale vím, že kdo hraje s Děčínem poprvé, je z toho překvapený. A tohle byla názorná ukázka. Nastoupili jsme a hned jsme prohrávali 15-2, než jsme se z toho probudili. Vaz nám v první půli absolutně zlomila střelba trestných hodů, kdy jsme jich minuli jedenáct, a když se k tomu přidají ztráty a neproměněné trojky nebo nepokryté útočné doskoky, byl skoro zázrak, že poločas skončil jen o tři. Ve druhém už jsme z toho vypadli a to je dané tím, že ten tým je nový a není zatím schopen se nastavit v té identitě hry na to, že jde o zápas „o život”. My v tréninkovém procesu zase jdeme od začátku, máme dva nové stěžejní hráče Ahmada a Whitea, do toho nám chyběl opěrný Maishe Dailey a ten výkon korespondoval s tím průběhem sezony. Nám nezbývá než se teď během jednoho tréninku připravit na dvojutkání s Pískem. Čas pro nás ale úplně nehraje.
Je to skutečně atypická situace, kdy Písek před pátečním večerním duelem doma máte ještě ve středu v poháru na jeho palubovce. Bude to dobrý test, nebo je to v tuhle chvíli spíš nevhodná okolnost?
Pro nás je pohár pořád soutěž, ve které můžeme uspět, takže v Písku budeme chtít zvítězit. Nevím, jestli je ideální hrát spolu dvakrát během tří dnů, přece jen je to tým s širokou rotací, který hodně využívá energii svých hráčů. Věřím ale, že už budeme ve středu v úplnější sestavě, tedy s co největším počtem hráčů, v deseti jedenácti lidech, abysme rozložili síly, protože hrát s Pískem dvakrát takhle za sebou bude těžké. Pohárový duel ale určitě nechceme vypustit kvůli tomu, že v pátek potřebujeme vyhrát v lize.
Páteční domácí zápas bude naprosto speciální. Hraje se v hokejové aréně až od půl osmé, po koncertě v rámci projektu Hrajeme spolu za Pardubice, navíc pro vás to nebude typické domácí prostředí. Je to smůla navíc při všech problémech, které jste zatím museli řešit?
Tohle nikdo nemohl ovlivnit, tato akce se plánovala dlouho před začátkem sezony a my se vůbec nezaobíráme tím, kde se hraje. Jistě, hrát na Dašické by asi byla větší výhoda, ale my se s tím musíme poprat. Pro nás i Písek to bude stejné. Já věřím, že pardubičtí fanoušci si najdou cestu do arény. Je to jedna z těch pozitivních věcí na celé sezoně, že ačkoli naše výkony nejsou ideální, fanoušci nás pořád podporují, Dašická bývá slušně zaplněná a já věřím, že tahle kulturně-sportovní akce přitáhne hodně diváků.
