S KAPITÁNEM JANEM KOZINOU ZA KULISAMI BRNA Dlouhých 14 let trvalo, než se někdejší Mekka tuzemského basketbalu, zvyklá na lecjakou show podkošového světa, dočkala semifinálového patra v mužské lize. Tuto radost do města pod Špilberkem přinesla až parta kapitána Jana Koziny, který v klubu zažívá už sedmou z osmi ligových sezon Basketu Brno, jenž není přímým nástupcem žádné z kdysi zavedených brněnských značek. Tu svou si tak teprve musí vybudovat.
”Semifinále pro Brno po tolika letech je velká věc, ale my zároveň nesmíme usnout na vavřínech, ještě nás čekají další dva kroky,” připomíná rozehrávač Kozina aktuální cíl týmu, kterým je první ligová medaile, na niž má jeho celek nyní dva pokusy. I o tom bude řeč v následujícím rozhovoru, který domažlický rodák poskytl po řádně oslavené postupové bitvě čtvrtfinálové série proti pražskému USK.
Honzo, jak velký vám včera spadl kámen ze srdce, zejména z pohledu předsezonních ambicí?
Velkej, velkej, protože nepostup do semifinále by pro nás znamenal neúspěch a nesplnění cílů. A tím, že jsme byli v sérii dvakrát před čtvrtou čtvrtinou minus šest, nebo osm bodů, a hrozilo nám vyřazení, tak to včera byla ohromná úleva.
Oslava proběhla?
Proběhla. Poseděli jsme s kluky, dali večeři a oslavili to, jak se sluší a patří.
První klubové semifinále je prostě první klubové semifinále...
Přesně tak. (směje se)
I rozhodující zápas byl opět slušnou horskou dráhou. Vám patřil začátek a finiš, soupeři střední část utkání. Čím to?
Teprve podruhé v sérii se stalo, že jsme v poločase neprohrávali a byla to aspoň remíza. Nevím, jestli jsme se tím trochu nenechali uspokojit. Jinak ty výkyvy si nějak neumím vysvětlit, ale děly se skoro v každém zápase.
Vám vyšel začátek díky 12 bodům z protiútoků, které už vám pak USK nedával, než jste si jimi opět pomohli v závěru. A také se vám později nedařilo moc dostávat dovnitř pod koš...
USK využívá specifickou obranu, kdy v zóně 3-2 jsou hráči hodně odstoupení, pokud je na hřišti náš první rozehrávač Viktor Půlpán. Tohle bránění nám hodně nabourávalo útočný rytmus a při ucpané ”bedně” jsme z dálky z těch volných pozic střílet museli. Je ale pravda, že jsme se celou sérii potýkali s tím, abychom měli správný útočný rytmus, což byl i cíl a taktika USK. Částečně se mu to i dařilo, ale my to naštěstí i tak dokázali urvat.
Když jste v pokročilé fázi třetí čtvrtiny včera ztráceli 11 bodů, nepropadal už jste skepsi?
Včera jsem věřil určitě víc než ve čtvrtém zápase, kdy jsme byli před poslední čtvrtinou dole o osm bodů. Tím, že jsme to už jednou dokázali zlomit a několikrát v sezoně jsme se takových momentů zvládli zvednout, jsem byl pevně přesvědčený, že to urveme.
Vaším asi nejkonzistentnějším hráčem a největším přispěvatelem v sérii byl křídelník Javion Blake, který vás včera dlouho táhl skoro sám. Jak velkou pochvalu od vás dostane?
Hodně velkou. Je to takový tichý zabiják, o kterém se nemluví, ale on je schopný vystřihnout takové představení jako včera. Hodně se zvedl po čtvrtém zápase, který se mu tak nepovedl. Když k nám na podzim, po prvním přerušení ligy, přišel, tak jsem nebyl vyloženě přesvědčený, že by to byl hráč, který by nám vyloženě mohl pomoct. On se ale neskutečně zvedl a v závěru sezony a v play-off je to náš jednoznačný lídr, byť ne vokálně, protože je to spíš tichý introvert. Ve hře ale působí úplně opačně.
A jak vás jako kapitána znervózňoval kolega z rozehry Půlpán, když po třiceti minutách včera neměl ani bod? Nenapíná vás se svým pozdním vkládáním se do zápasů až příliš, nebo jen vyčkává, až bude kulminovat únava soupeře?
Viktorovi vůbec nevyšel třetí zápas v Praze, kdy hrál jen 14 minut, měl fauly a nedařilo se mu v útoku. Pak nám ale v podstatě on vyhrál čtvrtý zápas a včera zase - po třech čtvrtinách byl bez bodu a potom vyšvihl 12 bodů. Za to velký klobouk dolů! A jestli to takhle bude pokračovat, že vždycky vytáhne to nejlepší ve čtvrté čtvrtině a dovede nás k vítězství, tak ani nervózní nebudeme. (smích) Jinak celou sérii se táhlo to, že jsme používali širší rotaci a hráli agresivněji, naopak USK se snažil zápas zpomalit a nehonil se dopředu. A Viktor má fyzický fond neskutečný, z našeho týmu určitě největší. Sil tak má v závěru víc než ostatní a je dobře, že to v závěru dokáže prodat. Dát 12 bodů, když jsme dole skoro o deset, to je skvělý počin.
A pak nejde pominout ani syna jednoho ze spolumajitelů klubu Jakuba Nečase, který je vaší rodící se hvězdičkou. V posledních dvou zápasech v koncovkách posadil do koše klíčové trojky, jako by vůbec neznal strach. Je takový vždycky?
Kuba je na tom mentálně výborně. Na svůj věk je ohromně vyspělý. Já bych ale víc než jeho trojky vyzdvihl ohromnou práci v obraně na Blakeu Schilbovi, kterého podle mě vždy v té poslední čtvrtině vymazal, ať v dolním postavení, nebo i když hrál Schilb čelem ke koši. Dokonce mu tam jednou dal i blok, což je na 17letého kluka super práce. Plus výborně pracoval na doskoku. Jistě ty trojky nebo super asistenci na Šimona Puršla viděl asi každý, ale on odvede i spoustu černé práce kolem a právě i díky těm kouskům v obraně mu to dává sebevědomí do těch trojek.
Příští týden vás čeká v semifinále Nymburk, který včera zažil monstr zklamání ve čtvrtfinále Ligy mistrů. Vy s ním máte v této sezoně za sebou pár vyrovnaných zápasů, naopak nebudete mít co ztratit. Jaké to bude?
Je pravda, že Nymburk si na nás bude po nevydařeném vystoupení v Lize mistrů chtít spravit chuť, ale my jsme mu v sezoně několikrát ukázali, že nejsme soupeř, který by skládal zbraně, a hráli jsme s ním vyrovnané zápasy, jednou i bez našeho hlavního pivota Šimona Puršla. Jistě, porazit Nymburk v sérii třikrát v naší lize vypadá jako skoro nemožný úkol, ale my nic nevzdáváme a půjdeme zápas od zápasu. Teď ve čtvrtfinále jsme byli jako by svázaní, chyběl nám útočný rytmus, ale v semifinále na nás nebude žádný tlak a to by mohlo hrát v náš prospěch. A věřím, že Nymburk to s námi nebude mít jednoduché.
Ideálně jste chtěli končit dlouhodobou část na aspoň třetím místě, abyste se v semifinále právě Nymburku vyhnuli. Mrzí tedy to čtvrté místo?
Tohle bych neřekl, že je zklamání. Měli jsme úplně nově postavený tým a vzhledem k tomu, že Brno těch předchozích šest let, co tu jsem, dřelo bídu s nouzí, tak pro nás je tenhle posun z loňského 12. místa po základní části mezi čtyři nejlepší super úspěch. Nejde hned čekat zázraky, a kdyby se letos povedlo to třetí místo, bylo by to skvělé, ale Opava i Kolín podávaly lepší výkony, byly konzistentnější a musíme zohlednit i vzájemné zápasy. S Opavou jsme ještě odehráli výborná utkání, ale s Kolínem jsme cítili, že jsme tahali za kratší konec. Doma jsme sice dvakrát vyhráli, ale zvenku jsme odjížděli s velkými porážkami.
Budete nicméně nyní útočit na medaile?
Rozhodně ji získat chceme. A máme na to dvě série se k ní propracovat.
Bronz by se hodil i kvůli posunu do FIBA Europe Cupu, o nějž nyní usilujete, že?
Určitě bychom ho hrát chtěli, což už není žádné tajemství. Klub má velké ambice, a čím dřív se do evropské soutěže dostaneme a budeme získávat mezinárodní zkušenosti, tím lépe pro nás všechny. Je to pro nás jasný cíl, a i když jsme včera oslavili postup, teď už musíme opět dobře potrénovat, abychom ty cíle naplnili. Ještě je před námi hodně práce.
Vy jste v týmu služebně nejstarší, zažil jste i všechny ty hubené roky a prakticky celé působení Basketu Brno v NBL. Jak vypadalo to posouvání až do letošního semifinále vašima očima?
Podle mě byl problém v tom, že dřív se nepracovalo koncepčně, a to na všech úrovních klubu. Od manažera přes trenéra až po hráče se tu lidi točili, během sezony se vyměnilo i pět šest cizinců a s tím se podle mě nedá budovat nějaká dlouhodobá koncepce. Na to navazuje i to, že někdy ve druhém roce mého působení tady jsme se zbavili mládeže, což vidím taky jako velkou chybu. Jsem proto rád, že vedení a trenéři teď mají nastavenou koncepci, je to znát i na zapojování mladých hráčů do týmu v NBL a oni se nám teď i odměnili, viz Kuba Nečas, který nám svými výkony v posledních čtvrtinách čtvrtého a pátého zápasu spoluzajistil postup. Vlastně je to první rok, kdy bych řekl, že klub funguje skutečně profesionálně. Tím myslím tréninkový proces, zápasy i veškerý servis kolem. To se s předchozími lety absolutně nedá srovnávat, a kdyby se v této sezoně ještě povedl nějaký větší úspěch, bude se to dál zlepšovat. Klub má velké ambice a ty jsou vidět i na přístupu majitelů a trenérů, abychom se neuspokojili tím semifinále. To už v příštích sezonách za úspěch rozhodně bráno nebude, protože budeme mířit výš.
