Jen 700, slivovice před tréninkem, perníkové kořeny

UDÁLOST NBL Železný pětatřicátník z týmu pardubického JIP Radek Nečas v pondělí dosáhl nebývalého milníku v podobě 700. odehraného zápasu v NBL. V té je zároveň z aktivních hráčů úřadujícím králem, když nyní vévodí pořadí již s 701 utkáními. Na záda se mu z nejbližších pronásledovatelů dívají další pětatřicátník David Machač z Kolína (634), čerstvě 40letý spoluhráč Levell Sanders (626), 35letý brněnský forward Jaroslav Prášil (528) a 33letý nymburský mladík Petr Benda (527).

UDÁLOST NBL Železný pětatřicátník z týmu pardubického JIP Radek Nečas v pondělí dosáhl nebývalého milníku v podobě 700. odehraného zápasu v NBL. V té je zároveň z aktivních hráčů úřadujícím králem, když nyní vévodí pořadí již s 701 utkáními. Na záda se mu z nejbližších pronásledovatelů dívají další pětatřicátník David Machač z Kolína (634), čerstvě 40letý spoluhráč Levell Sanders (626), 35letý brněnský forward Jaroslav Prášil (528) a 33letý nymburský mladík Petr Benda (527).

"Když se mě nedávno ptali, jestli vím, kolik mám odehraných zápasů, tak jsem suše řekl, že přes tisíc," usmál se Radek, který tak přestřelil o celé tři stovky. "Když jsem se pak dozvěděl, že se blížím k hranici 700, první, co jsem si pomyslel, bylo - tak málo?"

Nečas kariéru v NBL zahájil v sezoně 1998/99 v dresu BVV Brno, kde odehrál dva roky, a končil s bronzem na krku. "V Brně to pro mě byla škola basketu i života. Tehdy patřili do týmu osobnosti jako Kočvara, Svoboda Beneš a Navrátil plus mladí Pavlík, Klimek, Sokolovský nebo Šušák. Byla tam výborná parta, na kterou strašně rád vzpomínám. Před tréninkem se tam třeba dával malý panáček slivovičky na zahřátí. To se mě ale samozřejmě netýkalo, protože mi bylo 17," směje se.



V roce 2000 se Nečas vydal do Nového Jičína a právě tam zažil i dosud nejméně příjemný okamžik své kariéry z pohledu nenaplnění cílů. "Můj druhý rok u týmu jsme chtěli vyhrát titul, ale bohužel jsme padli ve finále s Opavou."

Levoruký power forward, který zažil i roční angažmá ve slovinském Lašku a dvě působení v Prostějově, si vše vynahradil během štací v Nymburce, s nímž dobyl všech svých 8 titulů v NBL.

"Nejvíc mi utkvěl v paměti ten první. Každý to tehdy od nás očekával a tam si každý hráč uvědomil tu obrovskou zodpovědnost," vrací se v čase.

Postupem času ve své kariéře nalezl i potřebnou rovnováhu. "Dřív jsem po prohraném zápase byl na všechny naštvaný – na sebe, na rozhodčí, na trenéry, na spoluhráče. A tu negaci jsem pak přenášel i na ostatní, což bylo kontraproduktivní. Teď když přijdu domů, tak to děti přece jen trochu odbourají. A i když si to ještě neuvědomují, jsem rád, že mě mohou zažít ještě jako hráče," říká pyšně.
 

Ve své osmnácté sezoně už útočí na top třicítku skórerů domácí historie (aktuálně 5919 bodů), prosadil se i jako hráč reprezentace, u níž je nyní technickým vedoucím, a sám přiznává, že tak dlouhé působení v lize by nikdy nečekal. To však neznamená, že by ho opouštěl hlad po dalších výzvách.

"Basket mě stále strašně nabíjí a mám pořád rád ty výzvy. A když se na konci sezony podívám zpátky, nevidím své dobré a špatné zápasy, ale to, jestli se dosáhlo na týmový úspěch, nebo ne. A právě týmového úspěchu bych se chtěl dočkat i tady v Pardubicích."

V těch Pardubicích, jež mají v jeho rodině nemalou důležitost. Jeho matka odsud pocházela, otec Josef – bývalý ligista i reprezentant - tu působil při vojenské službě. "Takže jsem rád, že se to mohlo spojit a já si teď v Pardubicích zahraju."




Foto: BK JIP Pardubice/M.Kříček