Jen jedno obrovské přání Antonína Pištěckého

PŘED PLAY-OFF S TRENÉRSKÝM NOVICEM ANTONÍNEM PIŠTĚCKÝM Jako by běžel ohnivým peklem válečné vřavy, kolem něj vybuchovaly granáty a létaly kulky, a když konečně unikl z dosahu toho nejhoršího, explodovala mu za zády další bomba. Byť ve velmi přeneseném smyslu slova, musel si nějak takhle připadat ve své nováčkovské sezoně kouč ústecké Slunety Antonín Pištěcký. Zejména v její první polovině se mu tým doslova rozpadal pod rukama a na startu své kariéry v NBL si těžko mohl projít těžším testem. Jím vedené Pandy i proto po 22 kolech základní části nedosáhly na cílenou metu A1, přesto nakonec mají dílčí vykoupení v podobě play-off. Pro kouče v Kristových letech se rovná výhře v loterii. Po roční odmlce vrátil Severočechy do vyřazovacích bojů, i když to bude do té nejtěžší možné série. Více než o ní však bude následující rozhovor o onom běhu válečným peklem a prvních velkých zkušenostech z trenérského cechu s visačkou NBL.

PŘED PLAY-OFF S TRENÉRSKÝM NOVICEM ANTONÍNEM PIŠTĚCKÝM Jako by běžel ohnivým peklem válečné vřavy, kolem něj vybuchovaly granáty a létaly kulky, a když konečně unikl z dosahu toho nejhoršího, explodovala mu za zády další bomba. Byť ve velmi přeneseném smyslu slova, musel si nějak takhle připadat ve své nováčkovské sezoně kouč ústecké Slunety Antonín Pištěcký. Zejména v její první polovině se mu tým doslova rozpadal pod rukama a na startu své kariéry v NBL si těžko mohl projít těžším testem. Jím vedené Pandy i proto po 22 kolech základní části nedosáhly na cílenou metu A1, přesto nakonec mají dílčí vykoupení v podobě play-off. Pro kouče v Kristových letech se rovná výhře v loterii. Po roční odmlce vrátil Severočechy do vyřazovacích bojů, i když to bude do té nejtěžší možné série. Více než o ní však bude následující rozhovor o onom běhu válečným peklem a prvních velkých zkušenostech z trenérského cechu s visačkou NBL.    

Kouči, jaká tedy byla první dlouhodobá část NBL vaší kariéry?
Byla to pro mě obrovská zkušenost. Staly se věci, které jsem nemohl očekávat, které nebyly právě příjemné, a bylo jich víc, než jsem čekal. I to jistě k trenéřině patří, když to ale srovnám třeba s první sezonou Martina Stavěla, po jehož boku jsem tu byl tři roky, a mohl tak vše zblízka sledovat, tak ta proběhla mnohem hladčeji. Podařily se výběry určitých hráčů (například tehdejšího MVP ligy Kwamaina Mitchella) a v pořádku byl i zdravotní stav hráčů. My jsme měli za tuhle sezonu tři operace. David Šteffel musel už na jejím začátku na operaci vyhřezlé ploténky, zapojoval se až postupně a řadu týdnů trvalo, než mohl hrát na sto procent. Michal Šotnar byl v úvodu sezony na operaci s kotníkem a Standa Votroubek měl operované pravé rameno, které si poranil v době, kdy se mu začínalo dařit, přičemž dodnes není úplně v pořádku. Bylo to tedy složité, ale nějak jsme se s tím poprali.



Asi největší potíže jste zažíval na pozicích rozehrávačů a guardů.
Vše to začalo Showronem Gloverem, který se na konci listopadu rozhodl, že dál pokračovat nechce, pro což měl nějaké osobní důvody. Dodnes nikde jinde nehrál, takže ho asi opravdu něco potkalo. Hodně nám to ztížil, zvlášť když další rozehrávač Michal Šotnar měl obrovské problémy s kotníky. My narychlo sehnali Coreyho Jeffersona, který tu ale byl jen na měsíčním try-outu, a i když na Slovensku měl dřív výborná čísla, tak po utržené achilovce přece jen asi sezonu a půl nehrál a nestihl se do toho vrátit. A až Michael Thompson se nám povedl, za toho jsme byli strašně rádi. Pokud jde o Luku Igutinoviče, ten asi měsíc hrál, co jsme čekali, ale pak si při tréninku zranil kotník, chyběl asi pět týdnů, po návratu už se do toho nedostal a bohužel to skončilo jeho odchodem. Přitom na začátku sezony to před všemi zraněními, kdy navíc byl s formou úplně jinde (výš) i Khristian Smith, vypadalo velmi nadějně.

Vy máte v týmu řadu Američanů a sám angličtinou vládnete dobře. Jak se vám ale jako nováčkovi v tomhle jazyce rozčiluje?
No, rozčiluje se vždycky jednoduše (směje se), ale vy nemůžete volit některá neslušná slova a naopak musíte volit vhodné výrazy, aby se ta která situace ještě nezhoršila. Na začátku to bylo složitější, protože vlastně i přemýšlet v angličtině je něco jiného, ale protože tu i před českými kluky většinu věcí odkomunikuju jenom v angličtině, tak si člověk zvykne. Obecně když se zvýší hlas, nebo nějaké slovo použijete, děláte to s nějakým účelem a musí to padnout na úrodnou půdu.

Je těžké znít před zahraničními hráči v angličtině věrohodně, uvěřitelně?
Jsou zápasové situace, na které se dá připravit, a pak ty, u kterých to nejde. A na každém trenérovi je, aby na své anglitčině pracoval pořád dál, některé ty situace si v hlavě uměle navozoval a věděl, co řekne, a jak zareaguje. Pro mě tak práce nekončí zhasnutím světel v hale po tréninku, ale musím pracovat i na tomhle. Vy navíc máte různé typy amerických hráčů. Stejně jako u českých či jiných hráčů, jsou takoví, kteří jsou inteligentnější, a pak i někteří jiní. A když máte v týmu čtyři pět Američanů, je třeba s každým mluvit úplně jinak, bez ohledu na kvalitu vaší angličtiny. Není to jen o jazyku, ale i o potřebě individuálního přístupu. Někdo potřebuje, aby se na něj zařvalo víc, někdo míň, a člověk na sobě musí pracovat, aby na různé situace byl připraven.

Podle osobního pocitu věříte, že jste u zámořských borců s autoritou jako nováček neměl problém?
To asi není otázka pro mě. Za celý rok se mi ale nestalo, že by mi někdo ukázal, že mnou pohrdá. To jsem z nikoho necítil. Byly ale situace, kdy pokud by na mé pozici byl trenér s dvaceti sezonami zkušeností, tak by to měl snazší. Je to ale i o různých hráčích – hloupý toho, že je trenér nováčkem, může chtít zneužít, chytrý ne. Ohledně respektu ale problém nebyl – co jsem řekl v zápase nebo při tréninku, to platilo. Určitě se nikdy nestalo, že by si někdo po timeoutu zahrál něco jiného, než bylo domluveno. Já ale zase nejsem ten, kdo by se uzavíral před některými podněty zkušenějších hráčů, a když někdo přišel, jestli by nešlo zkusit to nebo to, pobavili jsme se o tom.



Na co z trenérského řemesla jste první rok nebyl připraven?
Takových věcí by bylo dost. Určitě nikdy se nejde připravit na všechna ta zranění. Navíc když do týmu přijde tolik zámořských hráčů, kteří jsou mimo USA poprvé, po lidské stránce není právě jednoduché se se vším vyrovnat. A asi bych býval uvítal větší podporu ze strany zkušených českých hráčů, na hřišti i mimo něj. Nemyslím to teď špatně, ale čekal bych prostě o něco víc. Celou sezonu jsme hledali někoho, kdo by se stal lídrem týmu, na hřišti i mimo. Mně se ho nepodařilo najít a byl to jeden z důvodů, proč jsme se nedostali výš než na osmé místo.

Jakou situaci ze sezony byste chtěl nejvíc vrátit, aby se dala vyřešit jinak?
V hlavě jich mám víc, ale nejvíc mě trápí jedna ze zápasu v Pardubicích z úvodu sezony, kde jsme prohráli až v prodloužení. Asi 15 vteřin do konce čtvrté čtvrtiny jsme měli balon a vyhazovali za vedení o dva ze strany. Míč jsme ale ztratili individuální chybou Luky Igrutinoviče, nechali jsme domácí srovnat a v prodloužení už nás soupeř přejel. Tam jsem to do nějaké míry mohl zkusit ovlivnit jinak, ale tehdy jsem věřil Lukovi. Tohle ztracení zápasu mě mrzelo hrozně, protože jsme mohli vyhrát v hale soupeře, který celou sezonu prokazuje fantastickou výkonnost.    

Předpokládám, že u kormidla pandí lodě budete i v příští sezoně…
Smlouvu v klubu mám ještě na další dva roky a už teď s generálním manažerem plánujeme další sezonu, tak i já předpokládám, že ano. Můžu říct, že klub se mnou dál počítá.

Kolik věcí byste si do své druhé sezony představoval jinak?
Mám jen jedno obrovské přání, a to abychom se na začátku sešli v sestavě, se kterou vydržíme až do konce sezony. Jiné přání nemám, protože tohle je alfa a omega celého fungování. To znamená trefit výběr cizinců a poskládat tým tak, aby se do něj už nemuselo sahat. A samozřejmě aby nepřišla zranění. Tohle přání má asi každý trenér, ale pro mě je teď to nejdůležitější.

Vaše bilance po základní části zněla 9-13, po nadstavbě 14-18. Je za vašimi očekáváními, i při všech výše zmíněných kádrových problémech?
Během přípravy jsme jasně řekli, že chceme do play-off. A když jsme se v úvodu sezony ještě doplnili o kvalitního hráče Luku Igrutinoviče, byli bychom alibisty, kdybychom nechtěli být v první šestce. To se nepovedlo, takže to zklamání je, ale při vědomí těch událostí jsme za osmé místo byli opravdu šťastní, a je pro nás akceptovatelné.



Které ze statistických čísel byste označil za nejproblémovější?
Pro mě jsou tam tři minusové statistiky, které nás trápily celou sezonu. Měli jsmem strašně moc ztrát, myšleno těch hloupých. Druhou věcí byly body obdržené z protiútoků, což jde ruku v ruce s těmi ztrátami. A třetí bolavé místo byla málo využívaná přechodová fáze. Byť jsme na tom pracovali týden za týdnem, nějak extra dopředu jsme to neposunuli. To beru částečně i na sebe, ale taky jsme na to neměli vhodné typy hráčů. A tohle bych chtěl napříště zlepšit. Na druhé straně pozitivní bylo, že jsme měli dlouho velice slušné procento dvojek a ve většině zápasů byla dobrá i naše aktivita na útočném doskoku v čele s Láďou Peckou.

Právě Pecka zažil letos kariérní sezonu, že?
Určitě. Je to hráč, který poteřbuje cítit důvěru a dostávat minuty, což se dařilo. Láďovi se vyhýbala zranění a týmu, mě i všem tady tu důvěru splácel výbornými výkony.

Ve čtvrtfinále vás čeká nejtěžší možný soupeř. Jaké pro vás byly zápasy s Nymburkem v základní části a s jakými cíli jdete do série?
Oba vzájemné zápasy byly naprosto jednoznačné. V Nymburce jsmem navíc hráli ve velmi omezené sestavě. Do čtvrtfinále budeme muset mít nějaké dílčí a splnitelné cíle, které si ale nechám pro sebe. Nejde do toho jít jen s tím, že ty zápasy odehrajeme a bude konec. Chci si to užít, prezentovat se nebojácným způsobem a byla by chyba, kdyby to u kluků bylo jinak. Je to vrchol sezony a tak to musíme brát. Chtěl bych dát prostor i hráčům, kteří neměli v sezoně takovou minutáž, ale zároveň platí, že všichni budou muset hrát to, co od nich čekám.

Bude od vás největší důraz kladen na limitaci oněch hloupých ztrát a pak i na doskok?
Proti Nymburku je stoprocentně nutné si ztráty pohlídat, to bude alfa a omega. A o doskoku platí totéž. V těchto zápasech to tak je vždycky. S kvalitou soupeřů roste i agresivita obran a z toho pramení ztráty.   

Co vám osobně zápasy s účastníkem Ligy mistrů dávají z trenérského pohledu?  
Já se po každém našem zápase, bez ohledu na soupeře, dívám na video a analyzuju si věci, které na lavičce nestíhám sledovat. Čtení toho, jakým způsobem nás soupeř brání, rotují a řeší naše útočné situace, to mě nějak posouvá dál. Jinak ale nemyslím, že by několik zápasů v play-off znamenalo pro mě nějaký přelom.




Foto: SportyUsti.cz/K.Dvořáček