Jestli znáte recept, tak o něj prosím
S JAKUBEM PETRÁŠEM Je až neuvěřitelné, jaký rozdíl u něj těch pět minut navíc udělalo. Pět minut, které bezmotorového kluzáka proměnily ve slovenskou raketu a také v jednoho z kandidátů na plejera s největším zlepšením ligy.
Nejvyšší z Medvědů Jakub Petráš byl ještě loni - skryt ve stínu jednoho z MVP měsíce Lee Skinnera - nenápadným přispěvatelem do týmové pokladnice s 6,6 bodu a 5,5 doskoku za 16 minut. V létě mu však kolínský „moneyball” navýšil pobyt ve hře o pět minut a staly se divy.
Sedmadvacetiletý centr zdvojnásobil své body (12,8) i doskoky (9,9), za necelých 21 minut doručuje jako jediný další hráč NBL kromě Mattiase Markussona double double na utkání, za měsíc prosinec v užitečnosti prakticky dorovnal lídra Kolína a úřadujícího MVP ligy Adama Číže a je druhým doskakovačem i sdíleně jedenáctým nejužitečnějším hráčem soutěže. Naposledy slovenský reprezentant využil naplno toho, že jej přes Vánoce minula další mutace covidu a v Ostravě řádil při obratu Medvědů 19 body a 18 doskoky za 35 minut.
Jakube, jak jste to v Ostravě po návratu z karantén vůbec přežili?
Klukům, které covidová pauza omezila, se naštěstí podařilo k nám připojit a cítili se dost silní na absolvování zápasu. A nakonec jsem to dokázali i otočit, ač to bylo dost náročné.
Kolika hráčů se od doby před Vánocemi, kdy jste museli odkládat zápas s Opavou, covid celkem týkal?
Bylo to, tuším, šest hráčů, víceméně všichni byli ze základní rotace. Mně se to naštěstí vyhnulo. Někdy kolem 20. prosince se objevili první pozitivní a v dalších dnech se přidávali další. Navíc to postihlo i oba trenéry. Po Vánocích se tak trénovalo v sedmi nebo osmi, pod vedením našeho bývalého spoluhráče Davida Machače. Kluci se postupně vraceli z karantén, přičemž jsme do puntíku dodržovali všechny termíny a nařízení. Nakonec jsme před Ostravou měli jen dva společné tréninky, kdy jsme si jen chvíli zahráli pět na pět, přičemž ti po covidu měli druhou polovinu tréninků volnější.
Myslím, že teď ano. Ale i tak nás to potkalo. Co jsem ale slyšel od kluků, tak neměli vážný průběh a víceméně to byly maximálně nějaké jednodenní horečky.
Když se vrátíme do Ostravy, ta na vás nastoupila i přes vlastní oslabení o Ubillu s Heinzlem pěkně zostra. Co vás až do koncovky udrželo ve hře?
Je pravda, že NH na nás naběhla s velmi energickou hrou, věděla, že budeme asi velmi rychle unavení a nám navíc zpočátku neladila souhra. Při životě nás ale udržel dobrý doskok pod oběma koši.
To se nejvíc týkalo při 18 míčích právě vás, je to teď vaše hlavní starost?
Snažím se týmu dát to nejlepší, co ve mně je, a ten doskok pod oběma koši je jednou z věcí, které mi v týmu připadly jako úkol.
Jak to, že jste při sedmičlenné rotaci neodpadli a naopak zápas v koncovce 30bodovou čtvrtou čtvrtinou otočili?
Ta únava tam v zápase nějaká byla, u každého asi jiná. U tak vypjatého utkání s malým rozdílem ve skore ale pracuje ten adrenalin, že si tělo uvědomí až po zápase, že je se svou energií na bodě mrazu.
Co rozhodlo závěr?
Byly tam dvě velmi důležité trojky Michala Mareše. A hlavně - nám se v některých utkáních vymstilo, že jsme v závěru nedávali trestné hody, což se tady nestalo (s NH bilance 12/10 v posledních čtyřech minutách). Třeba na USK nás naopak moje šestky stály zápas.
Jak jako podkošová opora nahlížíte markantní změnu vaší hry, v níž oproti minulé sezoně s vyšším počtem trojek než dvojek letos máte už o téměř 160 víc dvojek?
My jsme z trojek byli i na začátku této sezony hodně silní, ale soupeři se na to začali hodně připravovat, že jsme z oblouku nebezpeční. A to udělalo rozdíl.
Stali jste se tak rázem mnohem nebezpečnější zpod koše a jedním z důvodů jste i vy. Ač ale hrajete jen o pět minut víc než loni, doručujete dvakrát víc bodů i doskoků a téměř jste tak zdvojnásobil i svou užitečnost. Čím vším se to přihodilo?
(usměje se) Jestli na to nějaký recept najdete, tak bych o něj prosil, abych ho využil i do další sezony. Sám nevím, co se přes léto stalo. Když jsem se vrátil do týmu, trenéři mi začali věřit o těch pět minut víc a projevilo se to v tom dvojnásobku bodů, doskoků nebo užitečnosti.
Co vystoupení ze stínu dominantního Lee Skinnera, který už v týmu není? Je to znát?
Asi to je možné. Loni jsem měl úplně jinou pozici a roli v týmu. Záleží vždy na složení mužstva. Člověk si samozřejmě věří, že zvládne víc a musí si věřit, aby to dokázal, ale musí k tomu nastat i vhodná situace, aby to ukázat mohl.
Prý jste se oproti minulé sezoně ve hře i víc zklidnil a nejste při operacích kolem koše tak zbrklý.
Je to možné. Asi to přišlo s větší vyhraností, už se necítím pod takovým tlakem, že kdykoli dostanu míč, musí z toho být koš. Nějak jsem se uvolnil, nejsem v křeči a nebojuju v myšlenkách sám se sebou.
Pomohly v tom nebo v získání větší sebedůvěry i poslední pozvánky do slovenské reprezentace, která teď po čase hraje hlavní kvalifikaci o světový šampionát?
Určitě to podpoří sebevědomí, když si vás všimne i reprezentační trenér, a dá vás do čtrnáctky nebo do zápasové dvanáctky. A možná mi pomohlo právě to, že jsem prakticky celé léto strávil na nějakých reprezentačních srazech a konečně ze sebe v utkáních dostal tu nervozitu.
Osm z 11 posledních zápasů jste měl dvojciferné doskoky. Vězí za tím jen zvyšující se minuty, nebo i zacílení ze strany kouče?
Spíš bych řekl, že to je dané tím, že nám to přestalo tolik padat z trojek. Museli jsme přidat i něco jiného, abychom získali víc bodů a v týmu se začalo víc doskakovat. Nebyla to tedy osobní výzva pro mě, ale pro celý tým.
Už jste za kolegou Čížem druhým nejužitečnějším hráčem týmu, za opavským obrem Markussonem i druhým doskakovačem ligy, dále i jedním ze dvou borců s průměrným double doublem a také už jedenáctým nejužitečnějším hráčem NBL. Čeho si vážíte nejvíc?
Nejvíc si vážím toho, že i v této situaci můžeme hrát a liga dál pokračuje. A že v zápasech dostávám tolik prostoru ukázat, co umím. A pokud jde o ty statistiky, jsem velmi rád za všechny a taky za to, že nám pomáhají k výhrám.
