Ježek v extázi: Byly to Vánoce! Doufá v repete

VIDEOINTERVIEW SE ŠIMONEM JEŽKEM „Nevím, jestli tohle v Česku ještě někde je a doufám, že jednou to bude na víc místech. I když zápas skončil o 28, bylo moc krásný tohle prožít.“ Ten citát by se dal tesat do děčínské kroniky. Letošní novic v sestavě Válečníků Šimon Ježek se nebojí použít velká slova a spoustu superlativů. Loni touhle dobou znal ze hřiště maximálně haly a tělocvičny první ligy. Teď už má za sebou i stadionové finále v NBL a památeční fotky s širokou rodinou, jež si pro něj po druhé finálové bitvě došla přímo na palubovku. Jak říká děčínský kouč: „Na finále nemáme patent a dalších x let už v něm být nemusíme.“ A proto je třeba si užít každou jeho minutu. Platilo to i pro litoměřického rodáka, který ten finálový patent poslední dva roky docela má.

VIDEOINTERVIEW SE ŠIMONEM JEŽKEM „Nevím, jestli tohle v Česku ještě někde je a doufám, že jednou to bude na víc místech. I když zápas skončil o 28, bylo moc krásný tohle prožít.“ Ten citát by se dal tesat do děčínské kroniky. Letošní novic v sestavě Válečníků Šimon Ježek se nebojí použít velká slova a spoustu superlativů. Loni touhle dobou znal ze hřiště maximálně haly a tělocvičny první ligy. Teď už má za sebou i stadionové finále v NBL a památeční fotky s širokou rodinou, jež si pro něj po druhé finálové bitvě došla přímo na palubovku. Jak říká děčínský kouč: „Na finále nemáme patent a dalších x let už v něm být nemusíme.“ A proto je třeba si užít každou jeho minutu. Platilo to i pro litoměřického rodáka, který ten finálový patent poslední dva roky docela má.

Šimone, jaký je to přeskok - z první ligy do finále NBL tady na děčínském zimáku během jediného roku?
Je to něco neskutečného! V první lize jsem loni hrál taky finále a i to bylo úžasné, protože jsme (s Litoměřicemi) vyhráli. I tam přišlo hodně lidí, ale tady byla nekolikanásobně větší atmosféra a taky větší zodpovědnost. Jsem moc rád, že se mi hned v první sezoně podařilo dostat s týmem až takhle daleko. Zopakovali jsme loňské finále, což je obrovský úspěch, a doufám, že příští rok se můžeme zase těšit na zimák.

Byly uplynulé dvě hodiny vaším životním zážitkem?
Naprosto! Minulý rok jsem se tu byl na finále kouknout v hledišti, když už jsem věděl, že budu za Děčín hrát. Moc jsem se tak těšil, že to zopakujeme a jsem hrozně rád, že teď už jsem to mohl zažít přímo na hřišti.
 

Celý zápas jste vypadal, že ho hrajete jako v transu nebo extázi. Sedí to?
Naprosto. Jen je trošku škoda, že nám to střelecky první půlku nelepilo. Ve druhé už jsme se ofenzivně trochu chytli. Obrana nebyla tak šílená a obraz hry vypadal úplně jinak než v Nymburce. My jsme před svými fanoušky chtěli podat zodpovědný výkon a jejich podpora byla fantastická. Já jsem před tolika lidmi v životě nehrál. A hrozně jsem za ten počet fanoušků rád.

Všechny vaše střely z větších dálek byly krátké. Bylo to dané momentální únavou, anebo horší orientací v nezvyklém prostoru?
Některé byly i delší a některé lítaly trochu doleva (směje se). Nebyly nikdy úplně stejné. Občas to prostě lepí a občas ne. Mně to ve finále zatím právě nelepí, ale ještě máme v pondělí poslední zápas… Teda, já doufám, že poslední nebude. Ve třetím utkání nám to už určitě polepí a bude to lepší. Samozřejmě orientace tady na zimáku je jiná. Dopoledne před zápasem jsme tu měli trénink a den před zápasem jsme si tu taky zastříleli a je to něco úplně jiného. Člověk se na to ale vymlouvat nemůže.

Zato v sebězích jste byl asi nejaktivnější z celého týmu. Byl to váš hlavní úkol?
Byl to úkol asi pro všechny. Trenér nám to vtloukal do hlavy. Soupeř bránil hodně aktivně, hodně „deny“ (proti přijetí přihrávky) a to právě směřuje k možnosti seběhů a „back-doorů“ (uvolnění za zády proti míči vysunutého obránce). Zkoušeli jsme to tedy využívat, jak to šlo.

3850 diváků je přesně o tisíc méně než činí loňský rekord, přesto – je to za daných okolností skvělé číslo?
Naprosto! Já jsem rád za každýho člověka, který přišel. Byla to neskutečná podpora od každého z nich. Pro mě osobně nehrálo roli, jestli to byly tři, nebo čtyři tisíce, člověk na hřišti vnímá ten velkej řev a nekouká na to, jak je hlediště zaplněné. Atmosféra byla božská a byl to jeden z těch basketbalových svátků. A možná to byly i Vánoce.