Jít proti Houškovi s Landou? To už je velká odvaha!

ECHO HITU KOLA Děčínskému Armexu ve vypjatých ligových zápasech v podstatě stačí udržet plus minus vyrovnaný průběh až do posledních minut. Pak už se o vše postará Tomáš Vyoral. Tak by šlo volně vyložit slova kapitána Válečníků Jakuba Houšky, pronesená po venkovním složení pardubické Beksy v magnetu 10. kola.

ECHO HITU KOLA Děčínskému Armexu ve vypjatých ligových zápasech v podstatě stačí udržet plus minus vyrovnaný průběh až do posledních minut. Pak už se o vše postará Tomáš Vyoral. Tak by šlo volně vyložit slova kapitána Válečníků Jakuba Houšky, pronesená po venkovním složení pardubické Beksy v magnetu 10. kola.

"Mohl dát ještě trojku, co tam měl, a konec býval mohl být dřív. Pak z toho udělal zbytečný nervák," naoko pokárá spoluhráče děčínský veterán, aby už vážně dodal: "Tomáš to udělal dobře. Dal dvě dvojky po našem pick and popu a to bylo super. On teď dává koše většinou až na konci zápasů a já věřil, že to tak bude zase."

Pro Děčín se ligový šlágr rozhodně nevyvíjel růžově. Po 32 minut prohrával, ale nikdy ne dvojciferně. "Co nás v zápase drželo? Silná vůle. Věděli jsme, že hrajeme relativně dobře, ale moc nedáváme. Oba týmy hrály podobně, my jsme hlavně nechtěli, aby se rozdíl dostal přes deset. To bylo důležité a týmu to v utkání pomůže," podotýká kapitán prvního týmu tabulky, který po souboji o aktuální trůn zvýšil odstup od BK JIP o další výhru.



Oproti pátečnímu duelu s mistrem pardubická hra ani zdaleka nebyla tak rychlá. Ne že by snad Beksa nechtěla hrát podobně, jen soupeř byl víc proti. "My jsme toho Pardubicím moc nedali, protože jsme dobře bránili. Věděli jsme, že jsou schopní si to hodit přes celé hřiště, mysleli na to celý zápas a to nám hodně pomohlo," zdůrazňuje Houška, podle nějž důležité bylo i to, že snad s výjimkou tří Wallových trojek nenechával jeho tým domácím střelcům volné pozice.

A pak tu byla ještě jedna důležitá okolnost při tak vyrovnaném duelu – v poslední čtvrtině byl ještě po téměř 9 minutách poměr faulů 5-1. "My to věděli a nakonec jsme ani nemuseli využít všechny čtyři nestřelecké fauly. Dokázali jsme to ubránit jinak, dát koše a jít přes soupeře, i když jsme dlouho několik bodů ztráceli. To bylo těžké na psychiku, zvlášť když jsme nedávali. Nedával jsem i já, ale nakonec jsme to zvládli."

Jakub Houška se nenechá ani po takto vydřené výhře strhnout k žádnému euforickému prohlášení. Obhájce stříbra už se prostě nespokojí jen tak s něčím. A dokonce ani aktuální vedení a 8 výher v řadě ho z míry nevyvede.
 

"Upřímně říkám, že je to moc nafouknuté. Soutěž končí za víc než třicet kol a je jedno, jestli jste teď první. Když bychom na konci byli pátí, všichni se budeme divit. Že jsme teď první, je momentální odměna za naši práci, ale my musíme jít dál zápas od zápasu. Zatím vyhráváme i tahle těžká utkání, i když se nám v Opavě i Ostravě relativně nedařilo."

Zatímco kapitán Severočechů se během rozhovoru často smál, o chvíli později zpovídaný David Škranc, jedna z nových nadějí Beksy, hovořil tiše a zklamaně. Po páteční ponymburské euforii znamenal Děčín studenou sprchu.

"Určitě to bolí, po té výhře s Nymburkem je tohle velká škoda," pravil dvoumetrový forward s dodatkem, že na palubovce Armexu se bude vyhrávat hodně těžko.

"Rozhodně jsme chtěli být aktivnější než Děčín, zastavit jeho rychlý protiútok a přechod Vyorala s Šiškou, což se nám ale moc nepodařilo," přiznává Škranc.



I on souhlasí s tím, že klíčem ke konečnému výsledku byly akce Tomáše Vyorala. "Je pravda, že na začátku utkání byl neviditelnější. Tam ale zase dělal práci pro ostatní, když uvolňoval spoluhráče, což je taky důležité. A na konci to několika akcemi rozhodl. Špatně jsme tam vyřešili jeho pick and rolly, když hrál do pivota, což bylo snadnější, než kdyby musel jít přes Sanderse nebo Půlpána," dobře ví Škranc, který potvrdil, že v posledních minutách jeho týmu chyběly fauly vypotřebené v úvodu čtvrté části.

Podle člena letošní úspěšné reprezentace U20 nevyšla Bekse snaha hrát stejně rychle jako proti Nymburku. "Bylo to trochu zpomalenější. Netroufnu si říct, jestli to bylo úbytkem sil, ale neměli jsme ty protiútoky, což je velká škoda," analyzuje Škranc. Odmítá však, že by tým tentokrát chtěl hrát opatrněji, aby se neopakovalo 26 ztrát z duelu s Nymburkem.

Dalším minusem JIP byl malý počet útočných doskoků. Za druhý poločas jich tým nasbíral jen pět, z toho za posledních 12 minut hry jen dva.

"Nechodili jsme tam, nechali jsme to jen na pivotech a my, křídla, jsme spíš zatahovali obranu. Nedodrželi jsme tak plán, kdy jsme chtěli chodit na útočný doskok všichni. To pro příště musíme zlepšit."
 

Škranc i přes svůj zelenáčský věk několikrát ukázal i pivotmanské schopnosti, když zejména do menších obránců hrál zády ke koši. A s úspěchem. "Chtěli jsme to využívat hlavně proti menším hráčům - Kroutilovi, Bosákovi nebo Šiškovi. V situacích, kdy mě bránili stejně vysocí Pomikálek nebo Stria, jsme k tomu už přistupovat nechtěli," přiznává Škranc, který přitom pohybově vypadá, že by měl v dolním postavení i na to popasovat se se stejně stavěnými.

A když už se dostáváme blíž ke koši, nejde vynechat ani téma mlýnice ve vymezeném území, kde v utkání často létaly třísky. I pardubický forward potvrzuje, že při minimu faulů, jež se dnes při nájezdech pod koš pískají, je zapotřebí nemalé odvahy se do takového vniku pustit.

"Jít tam proti Houškovi a Landovi, to už je velká odvaha. To se pak odtud bez bolesti odejít nedá. Oba jsou pod košem znát a málo hráčů chce najíždět právě do nich," neskrývá obavy reprezentant s oficiálními mírami 203 a 96.



Foto: BK JIP Pardubice/M.Kříček