Jó, Šiřina, nedal body, už stárne. A kam zmizel frajer z Valmiery?
Není pokaždé tou neunavitelnou motorovou myší, na kterou byli fanoušci Slezanů v posledních sezonách zvyklí, ovšem když už se rozohní, stojí to obvykle za to.
Tak jako ve středu v dohrávaném magnetu proti Ústí, kdy mu na domácí půdě stačila chvíle, aby z oblouku rozhodl zápas. Sám ale uznává, že jeho týmu toho i přes jasné spláchnutí Pand aktuálně dost schází, jeho nevyjímaje. Otevřeně nejen o tom čerstvý opavský sedmatřicátník Jakub Šiřina promluví v následujícím rozhovoru.
Jakube, šlo by o posledních výkonech vašeho týmu říct - jde to, ale dře to?
Dokud nepřišel jasný sestřel Pand, tak až na drtivé domácí vítězství nad GBA to byly v poslední době buď hodně vydřené výhry, anebo porážky. Co kromě absencí nefungovalo?
V první řadě je úplně jedno, jestli se vyhraje o třicet, nebo o bod. Pořád je to výhra a to samé platí o porážkách. Z toho pohledu se to musí brát. My máme problém, že většinou když si vytvoříme nějaký náskok, tak se nám ho nedaří udržet, což nás stálo doma zápas s Děčínem, s Pardubicemi jsme pak náskok prohospodařili, až jsme málem prohráli. Tohle je tak základní kámen úrazu, že ten bodový polštář nejsme schopní udržet nebo ho i nafouknout a chybami dovolíme soupeři se dotáhnout a udělat z toho ještě drama. Na tom musíme ještě zapracovat. Pak vázne i souhra, kdy máme od léta tři nové hráče, pořád si to sedá a každý si musí najít svou roli, co tomu týmu může dát. Tohle není otázka jednoho dvou zápasů, někdy to zabere víc času, i v řádu měsíců, a je jasné, že přijdou herní výkyvy. Věřím ale, že si to bude sedat líp a líp a v té důležitější části sezony už to bude klapat mnohem líp.
Taky je určitou novinkou, že točíte v zápasech i dvanáct hráčů, což tak dřív nebývalo. Je to zejména pro vás, kteří jste hrávali víc, jiné, že to zahřátí musí v zápase proběhnout expresněji, protože za pár minut střídáte, a že i ta produkce musí přijít rychle?
Paradoxně je to v některých zápasech pro nás - nechci říct na škodu -, ale je to něco nového, že máme v rotaci dvanáct hráčů a můžeme to točit mnohem víc. Je to určitý nezvyk a ten hráč si to v hlavě musí nastavit tak, že nebude na hřišti 30 nebo 35 minut, ale je třeba odvést mnohem větší úsilí v kratším čase. Jít tam s vědomím, že tři minuty odjezdím bomby a půjde místo mě někdo jiný, a já se vrátím za tři čtyři minuty zpátky. A nejde se tvářit kysele, když trenér někoho vystřídá, že je to za trest, ale brát to tak, že teď se mi ten úsek třeba nevydařil, nebo jsem odvedl nějakou práci a zase se vrátím a znovu odvedu maximum. Tyhle věci musíme přetavit v naše plus a ne to brát naopak. Občas se s tím pereme a samozřejmě v týmech jako Ústí, kde točí sedm hráčů, to je pro ně psychicky úplně o jiném, když vědí, že i přes ztrátu dvou tří balonů je trenér nevystřídá, protože nemá takovou důvěru v ty mladší kluky, nebo nemá tak kvalitní lavičku. Je jasné, že ti hlavní hráči si na tom hřišti dovolí víc, víc si věří a je to pro ty týmy jednodušší než pro celky, co točí deset dvanáct lidí. Pro nás je teď důležité to přetavit v naši výhodu.
Byla pomyslným dnem posledního období dvojice domácích zápasů Severoevropské ligy s Dziki Varšava a Voluntari, kdy jste i při některých absencích dali vždy jen šedesát bodů?
V jednom zápase jsem nehrál já, pokaždé nám někdo chyběl, a byť ENBL není Liga mistrů nebo Europe Cup, jsou tam kvalitní soupeři, o čemž jsme se v těch dvou domácích zápasech přesvědčili. V týmech jsou v této soutěži kvalitní cizinci a jakýkoli výpadek v naší rotaci je na této úrovni hodně znát. Nechci se ale vymlouvat jen na tohle. Jde i o to, že když se trefíme z trojkového oblouku, hraje se nám líp, otevírá se cesta pro nájezdy a je zajímavou statistikou, že když úspěšně střílíme trojky, jsme dobří i na útočném doskoku, a máme tam mnohdy dvojciferná čísla, což je určitý paradox (při úspěšných trojkách totiž není tolik doskoků k dispozici). A naopak když nedáváme, tak ty doskoky nemáme a dopadá to šedesáti body v útoku, kdy si nejsme schopní pomoct ničím jiným. Chybí tam nájezdy a vše jen ostřelujeme. Snažíme se na tom ale pracovat.
Ty zápasy zejména v lize, kdy máte víc vystřelených trojek než dvojek, vyšly tedy takto spíš náhodně?
Málem pro vás hořce skončil i poslední zápas ENBL na palubovce do té doby neporažené lotyšské Valmiery, kde dvě vaše ztráty v samé koncovce čtvrté čtvrtiny vás připravily o cenný náskok, a se štěstím jste vyhráli až v prodloužení. Až poté ale zaskakující kouč Vlček okomentoval i nepříjemné podmínky v hale, kdy na palubovku zatékalo, a vy jste v kritické situaci na vodě podklouzl. Jak se takový zápas hrál a hrozila i zranění?
Samozřejmě hrozila. Zajímavé bylo, že když v prvním poločase útočili na půlce, na kterou kapalo, domácí, tak místní frajer každou chvíli ty loužičky vody vytíral, ale v druhé půlce, kdy jsme tam útočili my, už ho skoro nebylo vidět. A v závěru tam jednou uklouzl Rob Howard a pak, když jsme měli pár sekund do konce po timeoutu signál, jsem šel do nájezdu já a uklouzl jsem taky.
Reklamovali jste v druhé půli mokrou palubovku?
Po tom mém uklouznutí už proběhly ostřejší debaty a domácí asistent se přišel omlouvat. Nechceme se na to už vymlouvat, naštěstí jsme to nakonec zvládli, i když to šlo vyhrát v základní hrací době. Hlavně se ale nikdo nezranil.
Pojďme na poslední ligový duel doma s Ústím. Byla v něm vaše motivace po nedávném debaklu ve stánku SLUNETY výrazně vyšší?
My si to určitě řekli, že jim máme co vracet. V prvním poločase jsme opět přišli o dvojciferný náskok a dali Ústí možnost jít do šatny s jen pětibodovou ztrátou. Naštěstí ve třetí čtvrtině jsme zabrali, spadly nám tam trojky a vytvořený náskok 15 až 20 bodů jsme konečně neztratili a naopak ho i navýšili, za což jsem strašně rád. Víme, že Ústí to hraje v sedmi, my rotovali deset hráčů, kdy minuty byly rozděleny dobře, a těch sedm lidí soupeře jsme uběhali. Hlavně nám to ale padlo z trojek.
Jak velké bylo povzbuzení dát druhé obraně soutěže stovku?
Bylo to zpestření pro fanoušky a dobré to bylo i pro naše sebevědomí. Když hrajeme, jak máme, týmově a pomáháme si v obraně, přenese se to i do útoku, což se povedlo i teď. Všechno začíná od obrany, a i když hodně rotujeme sestavu, tak pokud děláme, co po nás chtějí trenéři, nese to ovoce. Věřím, že v tom budeme pokračovat. Ukázali jsme si, že to umíme a nesmí se jen usnout na vavřínech.
Vy jako kapitán v této sezoně vystupujete výrazněji z řady jako blanický rytíř spíš nárazově, když už je velká nouze, a pak třeba všemi svými devíti body rozhodnete prodloužení v Olomouci nebo utrhnete domácí zápas s Ústím třemi trojkami v úvodu druhé půle. Jsou důvodem, proč těchto sekvencí není letos víc, a zatím jste na devíti bodech na utkání, problémy se zády, která vás trápila, nebo i něco dalšího?
Ta záda tam byla a trochu to vliv mělo, ale už jsem v pohodě. Chápu, že ode mě všichni očekávají body a říkají si - jó, Šiřina, nedal body, už stárne, a takové ty kecy kolem. Já ale nejsem hráč, co se honí za statistikami a potřeboval mít patnáct bodů na zápas. Klidně nedám nic, hlavně když se vyhraje. Jistě, vím, že se mi nedaří, jak bych si představoval a jak by se mi dařit mělo, ale pro mě je důležitější, že se daří ostatním a že dokážeme vyhrát i bez mého bodového příspěvku. Věřím ale, že i pro mě to ještě přijde.
Přenechal jste tedy kolegovi Radovanu Kouřilovi s lehkým srdcem pozici letošního top asistenta ligy?
My v týmu rozhodně nesoutěžíme, kdo bude nejlepší asistent. Pro mě není vůbec důležité, jestli jsem nejlepší asistent, nebo jsem pátý, to je na posledním místě. Pro mě je důležité, jak hrajeme jako tým, a kde jsme v tabulce. To, že je „Kuřka” (Kouřil) nejlepší asistent, mu jen přeju, má dobrou formu a budu jen rád, když nás potáhne za lepšími výsledky. Určitě nejsem uražený, že má spoluhráč víc bodů nebo asistencí. Naopak, jsem rád. Chápu, že někteří to tak nevnímají, já ale jo.
Znamená forma Radovana Kouřila, že jeho nedávno problémové rameno už se zlepšilo?
Je vidět, že operace po minulé sezoně mu pomohla, svědčí mu to. A jde o to, aby tu nastavenou laťku udržel. Je to nadstandardní hráč a má kvalitu na to, aby nás dotáhl daleko. Věřím mu a doufám, že mu to rameno vydrží.
V pěti dnech vás teď netypicky čekají dva zápasy s Brnem, s nímž se dělíte o čtvrtou bilanci. Jak tyto duely i ve světle možného dalšího dotažení na třetí Ústí vidíte?
