Pětatřicetiletý křídelník Vojtěch Hruban se rozhodl pro druhý vstup do stejné řeky, která ale bude mít při jeho obnoveném nymburském angažmá přece jen poněkud odlišný tok.
Tým pod koučem Tabellinim hraje nejnáročnější a nejspíš i nejrychlejší basketbal svých dějin, což poklade zvýšené nároky i na kapitána reprezentace, který po poměrně rychle ukončené štaci v italském Scafati vyhlíží nejen svůj desátý ligový titul v NBL, ale zejména průlomový úspěch v Lize mistrů, kde bude opět nahánět pole position mezi top skórery jejích zatím nedlouhých dějin.
Následující rozhovor se staronovou posilou týmu ERA byl uveřejněn na webu nymburského klubu.
Vojto, berete to tak, že se vracíte domů?
Stoprocentně. Od začátku jsme k tomu tak jako celá rodina přistupovali, že Nymburk je prostředí, které známe, kde jsme doma, a že si trochu zlepšíme chuť po tom nepovedeném angažmá v Itálii. Samozřejmě naskakovat do týmu v průběhu sezony je těžké, ale tady to půjde samo. Aspoň si to myslím.
V Itálii jste ani nedostal šanci něco ukázat, ale před tím jste měl dvě vydařené sezony v zahraničí. Nejprve v Londýně a pak ve francouzském Cholet. Posunulo vás to jako hráče ještě někam dál?
Rozhodně. Jsem rád, že jsem ten krok ven udělal a vyzkoušel si to. Basketbalově i z pohledu života je to něco jiného a skvělá zkušenost. Ve Francii jsem si vyzkoušel skvělou ligu, zahrál jsem si i EuroCup. Beru to jen pozitivně. Člověk získá nadhled, pozná, jak to funguje jinde. A čím více času jsme trávili v zahraničí, tím víc jsme se těšili zpět do Čech.
Jaký Vojtěch Hruban se tedy vrací?
O něco starší a zkušenější, s méně vlasy, ale jinak bych řekl, že stejný jako předtím.
Liga mistrů váš návrat glosovala větou, že se do ní vrací John Wick (akční filmová postava, kterou hraje Keanu Reeves). To podle účesu ale už neplatí, že?
Budu si to asi muset nechat znovu narůst. Nevím, jestli to stihnu do konce sezony. Možná na Final 4 tu čelenku zase vytáhnu. Uvidíme.
Když jsme u Ligy mistrů, byl návrat do této soutěže pro vás velkým lákadlem?
Určitě. Ligu mistrů mám moc rád. Strávil jsem v ní hodně času a je to soutěž, ve které se cítím komfortně. Chtěl jsem si ještě zahrát nějaký pohár. Myslel jsem si, že to už nevyjde, když jsem podepsal v Itálii, ale dopadlo to takhle a jsem moc rád, že si tu atmosféru Ligy mistrů budu moct zase vyzkoušet.
Patříte k největším osobnostem historie Ligy mistrů, pohybujete se v nejvyšších patrech hned u několika statistik a rekordů soutěže. Láká vás tyto statistiky ještě vylepšit, nebo je pro vás větší výzva pomoct Nymburku postoupit ještě dál a třeba ho poprvé dostat mezi nejlepší čtyřku?
Vždy to pro mě byla především týmová výzva. Ty statistiky k tomu patřily jen tím, že jsem byl v soutěži s Nymburkem od začátku a měl jsem velkou roli. Tak byla možnost čísla nasbírat. V boji o nejlepšího střelce historie už asi Giorgieho (Shermadiniho) nedoženu a další statistiky ani neznám, takže určitě se budu soustředit jen na ten týmový úspěch. Já jsem tu hlavně proto, abych pomohl týmu, jakkoli to bude potřebovat. A když k tomu dám i nějaké body, tak jen dobře.
Bylo motivací i to být součástí fungující české kabiny?
Po té zkušenosti z Itálie určitě ano. I v Londýně a ve Francii byla parta dobrá a s tamními spoluhráči jsem dodnes v kontaktu. Týmová chemie byla dobrá. Ale ve Scafati se nepovedlo tým vytvořit. I kvůli atmosféře, která tam panuje. Neustále tam byla nad námi nějaká hrozba pokut či trestů. V tom se špatně pracuje. Tady jsem hned za první trénink poznal, že to bude něco jiného. Tady už tu chemii stačili kluci vytvořit a já do toho, doufám, jen zapadnu.
S českou částí týmu se dobře znáte. S některými hráči i téměř celý basketbalový život. Berete je skoro jako rodinu?
Rozhodně. Neřekl bych to lépe. S Martinem Křížem se známe tak dlouho, že to ani nespočítám. Poprvé jsme spolu hráli a bydleli, když Martinovi ještě ani nerostly vousy. Se všemi mám nějakou historii a hráli jsme spolu, tedy až na mladé kluky, kteří jsou tu první rok. V tomhle by to pro mě mělo být jednoduché, abych do toho rychle zapadl.
Byl jste se už podívat na poslední zápas Ligy mistrů proti Galatasarayi a zažil jste tak atmosféru na Královce. Těšíte se na ni?
Moc. Doufám, že v úterý zase bude vyprodáno, což se dřív tolik nestávalo. Taky se těším zpět do soutěže a na to, že si zahraju zápas. Na klubové úrovni jsem totiž pořádně nehrál od května. Kromě reprezentace to bylo jen sbírání minutek, což bych ani nepočítal. Takže se těším, až se do toho zase dostanu, i když počítám s tím, že těch minut bude také méně. Hlavní pro mě je, abych měl zase pocit, že patřím do týmu, což jsem v Itálii neměl.
Vždy jste byl hlavně zápasový typ, takže i bez herní praxe věříte, že to už v úterý půjde proti Patrasu na falešnou formu?
Na „falešku” se vždy hraje nejlíp.
