Jsem na ně hrozně pyšnej!

S MARKEM VYROUBALEM Během úvodu sezony už byl ve svých dvaceti nejužitečnějším sovím hráčem. Má suverénně nejvyšší minutáž z týmu, jediný překračuje číslo 30. Marek Vyroubal tak názorně, nejen dvanácti body na utkání, dokládá, že zodpovědnost, v létě na něj naloženou, dokáže unést. 

Kdysi k tomu získal dobrý základ v Brně, kde jej do tajů podkošové hry zaučovali rodiče. Rodiče, kteří mu i jako dospělákovi z NBL stále rádi podávají míče. I když ve středu s USK nemilosrdně vyloupil jejich domovské sídlo...

Marku, sdílené druhé místo po pěti kolech, bilance 4-1 a hlavně účinnost vámi nastolené hry - je něco z toho pro vás překvapením?
Zase tolik mě to nepřekvapilo. Měli jsme na začátku docela dobrý los, protože jsme taky mohli první čtyři zápasy prohrát. Vyšlo to ale docela dobře, i když pořád děláme spousty chyb.

Zápasům v Hradci Králové a Kolíně říkáte dobrý los?
Mohli jsme taky začínat v Opavě nebo v Brně, kde by to bylo těžší. Takže ten los byl ještě docela dobrý.

Ve vašich zápasech okamžitě vyniká frekvence skoro hokejových střídání. Navíc kromě vás nikdo netočí víc než 24 minut. Jak se na to zvykalo, zejména těm dosud méně vytěžovaným, kteří najednou mají delší minuty?
Trenér chce udržovat vysoké tempo hry. Chceme hodně tlačit na míč v obraně, celý zápas presujeme po celém hřišti, po obranném doskoku chceme běžet ihned dopředu a získávat rychlé body. Takže je na místě tak rychle střídat, aby se udrželo to vysoké tempo. A je to i vidět hlavně ve čtvrtých čtvrtinách, kdy máme kondičně o něco navrch. Naším cílem je soupeře unavit. Jinak vedení klubu nás takhle profilovalo, dopředu nám oznámilo, kdo v létě přijde, a na jaké pozice. Pod novým trenérem a s novými hráči se na to zvykalo trochu těžko, ale my na trénincích hodně běháme a je to dost přizpůsobené tomu, abychom měli fyzičku na celý zápas, protože sezona je dlouhá.

V létě se tedy běhalo hodně?
To jo, nebylo to ale běhání na oválu, bylo to hlavně v hale. My máme v rámci tréninků pořád nějaké soupeření, hra 5 na 5, 1 na 1, 3 na 2, všechno hrajeme na body a tým, co prohraje, vždycky běhá. A když jeden tým vyhrává celý trénink, tak neběhá a ten druhý musí naopak pořád, takže je to dost motivační. Všechny tresty jsou běhací, trenér prostě chce, abychom tu fyzičku měli dobrou.

Jak dlouho takový trénink běžně trvá?
Kolem dvou hodin. V pondělí jsou dva, v úterý jeden 90 až 105 minut, ve čtvrtek po zápase jeden hodinu a půl plus posilovna a v pátek taky jeden.

Při vašem celoplošném 40minutovém presinku je časté střídání zřejmě i nutnost, abyste to vůbec vydrželi...
Myslím, že jo. A je to i dobře. Sezona je hrozně dlouhá, což jsme trochu poznali i v play-off té minulé, kdy jsme už my, z té základní osy, kteří jsme hráli i třicet minut na zápas, byli už unavení a vyšťavení. 34 zápasů dlouhodobé části plus play-off je hrozně moc.

Vy sám ovšem i při tom náročném stylu vychylujete průměrem 30 minut, souvisí to s vaší mnohem výraznější novou rolí?
Asi to tak bude, ta role je určitě větší než loni. Vedení USK myslí i touhle minutáží už i do budoucna, chce, abych si na to zvykal a byl stále lepší.

Váš americký kouč King preferuje i hru s ultra malou pětkou, kdy třeba kolega na guardu Kyzlink musel v Kolíně často bránit o deset čísel vyššího power forwarda Lošonského. Vy jste s těmito postupy srozuměni?
Jsme. Trenér nás už v létě připravoval na to, že musíme znát všechny sety ze všech herních pozic a i já už se ocitl na podkošové čtyřce. My bychom si v obraně měli víc pomáhat. Když máme malou pětku s Honzou Štěrbou na pětce a Tomášem Kyzlinkem nebo Kylem Mangasem na čtyřce, měli bychom jim dole pomáhat, což jsme v Kolíně úplně nedodržovali a dostávali jsme z toho nějaké lehké body. Celkově se s tím ale pasujeme slušně, byť v obraně dostáváme dost bodů na to, že naše herní strategie je směřovaná hlavně k obraně. Chceme hodně vypomáhat proti první přihrávce a clony na míč bráníme hlavně malými hráči, z čehož pak pramení i volné trojky pro soupeře. Ta agresivita tam ale je, jen někdy na někoho zapomeneme a pak vyplave volný pod košem, což se nám stávalo i včera v Brně.

Brňanům se místy dařilo rychlým pohybem míče překonávat i váš presink. To vás od něj ale zřejmě neodradí, když jím soupeře postupně unavujete...
Ustupovat z něj určitě nebudeme. Když po daném koši začneme nabírat hráče, občas se prostě stane, že jsme u jednoho soupeře dva a nebráněný hráč najednou vybíhá úplně sám do protiútoku. To by se stávat nemělo a musíme to zlepšit.

Členové vašeho úderného tria Mangas, Kyzlink, West dávali v Brně každý prakticky co minutu, to bod. Jak to všichni dělají, že jsou tak produktivní v tom kratším čase?
Tým je dobře sestavený, nejsme úplně snadno skautovatelní, protože každý zápas zahraje bodově trochu někdy jiný. Tahle trojice ovšem hodně žije z toho, že toho máme dost povoleného v útoku. Je tam určitá volnost, což všem třem velmi pomáhá. Když třeba jdeme tři na dva a Nate West to zapíchne na trojce a vystřelí, tak mu nikdo nic neřekne. A je to dobře. Naše obrana je naopak dost detailní, na trénincích ji hodně probíráme a procházíme ty drily velmi pomalu, aby každý věděl, kde má stát. Hodně se to opravuje, vrací, řešíme, kde má kdo vypomáhat a podobně.

Kyle Mangas je navíc dost znát i na útočném doskoku, což ukázal i v Brně. Nebude to tedy jen trojkař a skórer.
To myslím, že nebude. Má velkou přednost v tom, že umí vystřelit i najet a i my na tréninku pociťujeme, jak umí být pevný v nájezdu. Umí zastavit na dvě nohy, nafintovat, a i když není úplně nejrychlejší, má obrovskou sílu, i v té střele. Hodně si věří a hrozně moc mu pomáhá důvěra trenéra. A na ten doskok chodí sám od sebe, na svou postavu je i docela atletický. My navíc máme za úkol doskakovat všichni, protože hrajeme v těch menších sestavách.

Je vidět, že ty body Mangas chce, což ukazoval i v univerzitní soutěži NAIA.
To jo. Přišel sem hlavně kvůli bodům a to je znát. Nevím, jestli mu zatím nevadí naskakovat až z lavičky, ale zatím to tak nevypadá, a je dobře, že od něj i Tomáše Kyzlinka máme tolik bodů z lavičky, což nás i drží.

Vzhledem k tomu, jak jste v přípravě strádali na doskoku, jste nyní pátí v celkových doskocích a dokonce třetí v útočných. To je pro vás asi velká věc, ne?
Chceme být hodně agresivní a to, že nemáme vysoké pivoty hrající zády ke koši, musíme nějak vyvažovat. A potřebujeme ty druhé střely, které není právě nejlehčí získávat. Když soupeř v obraně hodně přebírá naše clony, hrajeme tak často 1 na 1, nedáváme míč moc pod koš a bereme si pak i náročné střely, takže na ten doskok chodit musíme. A v obraně si na doskoku musíme pomáhat a chodit tam všichni.

Ve vaší útočné hře vyniká nekonečný festival nájezdů, kterými jste málem stáhli velké manko v Kolíně a vyhráli jím i v Brně. Bude to platit na většinu soupeřů, než přijdou na schůdné řešení?
Myslím, že je dost těžké nás ubránit jeden na jednoho. My i na tréninku takhle hrajeme skoro každý den a snažíme se nutit obrany k co nejvíc přebíráním, což se zatím děje. Kolín to dělal pořád, to samé Jindřichův Hradec nebo Hradec Králové. My to jen musíme využívat. Uvidíme, jestli na nás někdo vymyslí něco jiného, ale i s tím si podle mě poradíme. Na trénincích děláme hodně různých dovednostních cvičení na reakce pro různé obrany pick-and-rollů.

Během utkání v Brně byli oceněni vaši rodiče za dlouhodobý přínos brněnskému mládežnickému basketbalu. Dosvědčuje i tohle, že jsou oba fanatiky zpod bezedných košů?
Jsou to opravdu velcí basketbaloví fanatici. (usměje se) V roce 2006 pod sebe vzali mládežnický klub SAM BŠM, který od základů přebudovali. Začínali jsme tam i já s bráchou. Díky působení rodičů se v Brně od nejmenších kategorií vybudoval mládežnický basket a dnes klub hraje o první příčky v extraligách. Patří jim neuvěřitelný dík už jen za to, že oba u toho pracují, kdy táta má počítačovou firmu, a máma je účetní. Já jejich práci mohl sledovat už od pěti let a je neskutečné, co basketu dali a obětovali. Dnes už téměř vše přesunuli pod hlavičku Basketu Brno, nechali si jen minižákovské kategorie, kde mamka trénuje, a taťka se stará o organizační věci. Jsem na ně hrozně moc pyšnej, protože taková práce se jen tak nevidí. A celá mládež v Brně funguje a je na téhle úrovni hlavně díky nim. Ty začátky totiž byly krušné, tehdy se o basketu ve městě moc nemluvilo a zvedlo se to až v posledních letech.

Vy jste se tak v dětství s rodiči doma moc nepotkal, že?
To je pravda. Já jsem ale začínal u mámy v týmu už v pěti letech a trénovali jsme spolu hodně. A ještě dnes, když mám v létě čas, jsou rodiče rádi, když se mnou můžou do haly a podávají mi míče. Jsem jim hrozně vděčný, co pro mě do teď udělali a co stále dělají. 

Tušíte, kolik nových hráčů pro NBL vychovali?
Ta generace bude v Brně teprve nastupovat, ale někteří mladí jako Kuba Nečas nebo Péťa Křivánek už do ligy zasáhli. Na soupisce Brna je navíc Tomáš Jansa a v USK jsem já.