Jsem rád, že jsem v Trumpově éře ze Států vypadl

S MVP MĚSÍCE SEANEM O´BRIENEM Nepatří k těm nejnápadnějším mužům basketbalové ligy, přesto je pro své Svitavy nenahraditelný. Jejich nejužitečnější hráč Sean O´Brien nelétá vysoko nad obručí, zato je zárukou konzistence a spolehlivosti. Jen ve čtyřech ligových zápasech této sezony nedoručil dvojciferný počet bodů, je 18. střelcem Kooperativa NBL s průměrem 14 bodů, třetím doskakovačem s průměrem 8,5 a také devátým nejužitečnějším hráčem. A stejně jako v minulém ročníku se vypracoval i k trofeji pro MVP měsíce, když třetímu celku tabulky jako lídr pomohl k bezchybné prosincové bilanci 4-0 po domácích výhrách nad Děčínem, Ostravou a Olomouckem a vyloupení Brna. Proti Hanákům a Brňanům se dokonce blýskl double-doublem, který měl za celý měsíc i v průměru (14,8 bodu a 10 doskoků). Přidával i 3,8 asistence, 63procentní palbu za dva body a 86procentní úspěšnost trestných hodů.

S MVP MĚSÍCE SEANEM O´BRIENEM Nepatří k těm nejnápadnějším mužům basketbalové ligy, přesto je pro své Svitavy nenahraditelný. Jejich nejužitečnější hráč Sean O´Brien nelétá vysoko nad obručí, zato je zárukou konzistence a spolehlivosti. Jen ve čtyřech ligových zápasech této sezony nedoručil dvojciferný počet bodů, je 18. střelcem Kooperativa NBL s průměrem 14 bodů, třetím doskakovačem s průměrem 8,5 a také devátým nejužitečnějším hráčem. A stejně jako v minulém ročníku se vypracoval i k trofeji pro MVP měsíce, když třetímu celku tabulky jako lídr pomohl k bezchybné prosincové bilanci 4-0 po domácích výhrách nad Děčínem, Ostravou a Olomouckem a vyloupení Brna. Proti Hanákům a Brňanům se dokonce blýskl double-doublem, který měl za celý měsíc i v průměru (14,8 bodu a 10 doskoků). Přidával i 3,8 asistence, 63procentní palbu za dva body a 86procentní úspěšnost trestných hodů.

„I přes ty statistiky a týmovou bilanci bych ale neřekl, že to byl absolutně dokonalý měsíc. Hráli jsme dobře, v některých utkáních jsme ale jako tým mohli předvádět i mnohem lepší výkony a máme ještě hodně na čem pracovat,“ zůstal sebekritický americký křídelník, který teď bude měsíc zejména po silnicích na Svitavsku prohánět cenu pro MVP, tedy černého elegána Hyundai Genesis.
 

Při druhém roce v NBL už prý na cestách po Česku nepotřebuje zásadní pomoc navigace. Na trase do zamilované Prahy, která mu jednou bude hodně chybět, už se bez ní v pohodě obejde.

V autě je také zřejmě o něco klidnější, když může řídit sám. „Loni v srpnu jsme v rámci přípravy na sezonu vyrazili autem na horskou túru někam do severních Čech a náš kondiční kouč Honza jel jako „divočák“. To jsem se docela bál, ale naštěstí jsme dojeli v pořádku,“ zasměje se už dnes O´Brien.

Při druhé sezoně ve Svitavách už dost přičichl i k češtině. A cizí mu tak nejsou ani některé peprnější výrazy. Rozhodně si osvojil tradiční mimoběžné oslovení „ty vole“. „Pár sprostějších slov znám, ale snažím se je neučit, protože bych je stejně neřekl správně. „Ty vole“ ale používám docela často. Když to řekne někdo jiný, tak to zopakuju jako vtip a myslím, že tak pětkrát za den to ze mě vypadne,“ přiznává s úsměvem.

Z běžných slovíček mu pak dělá největší problémy číslovka „tři“. „Štri,“ pokouší se o alespoň přibližnou výslovnost. „Tohle nikdy nedokážu, ostatní čísla dávám, ale trojku teda ne.“

Za rok a půl se stal i specialistou na českou kuchyni. Ostatně než na konci roku skončil její provoz, byla jeho nejoblíbenějším místem ve Svitavách Pizzeria No.10. „Zase ale budou otevírat novou restauraci a to bude naše nové místo,“ těší se.



Sám má rád tuzemskou klasiku od gulášové polívky přes svíčkovou až po řízek. A i když si nic z toho ještě nezvládne připravit sám, a musí na tyhle lahůdky chodit do svitavských provozoven, věří, že řízek by možná jednou zvládl. „Sám bývám při vaření kreativnější jen o volných nedělích.“

Jako gurmán by nejspíš také ocenil pozvánku na večeři od některého z českých spoluhráčů. Na tu ale stále ještě čeká. „Ještě mě nikdo nepozval,“ směje se. „Asi nejsem dost dobrý parťák. Náš manažer týmu už ale uspořádal pár večírků, a protože jeho žena umí skvělou gulášovou polívku, moc se mi to líbilo.“

Když se řeč točí kolem jídla, oceňuje americké křídlo i zdejší fantastické ceny pokrmů a potravin obecně. „Když budu mluvit o svém rodném Chicagu, tak to je fakt drahé. Pokud chceš jít na večeři, vyjde tě to jistě na dva tisíce korun. Kdežto když jdeš ven ve Svitavách, je všechno za rozumné ceny, a je to dobré jídlo. To bych si přál mít doma,“ přiznává O´Brien, který by naopak z USA přenesl do Česka alespoň jednu z provozoven jeho nejoblíbenějších restaurací Chipotle. „Najíš se tam rychle, mají velmi dobrá burrita, nejblíž odsud jsou ale tyhle podniky v Německu.“

A ještě jednu oblast kromě gastronomie O´Brien v tuzemsku oceňuje. Fakt, že se nemusí starat o politickou korektnost. „Tohle si tu užívám. Můžeš tady říct prakticky cokoli a nikoho to neurazí. U nás, speciálně za současného prezidenta, cokoli řekneš, můžeš se kvůli tomu snadno dostat do problémů,“ podotýká s velkým důrazem na slovo „cokoli“. „Lidi jsou hrozně citliví. To tady můžeme s kluky vtipkovat o všem a nikdo se kvůli tomu nijak necítí.“



Pětadvacetiletý Američan ale také uznává, že trend se vlivem manýrů Donalda Trumpa, jehož jméno sám ani jednou nevysloví, začíná měnit i v jeho domovině. A i ta korektnost už není, co bývala. „Je pravda, že on na Twitteru uráží kdekoho, a když to dělá prezident, tak si lidi po celé zemi řeknou, že můžou taky. Upřímně musím říct, že bylo fajn poslední tři roky za jeho vlády ve Státech nežít. Za tu dobu jsem hrál ve Finsku a tady a nemusel jsem tohle zažívat přímo tam. Fakt rád jsem z toho unikl,“ zní velmi upřímně Sean O´Brien.

A s Tury se teď soustředí na to, aby pro klub konečně dobyl jeho první ligovou medaili. K té by Svitavy mohl dovést další mladý kouč, Lukáš Pivoda, jejž po Lubomíru Růžičkovi O´Brien u týmu zažívá.

„V něčem jsou si oba podobní, Lukáš byl ostatně tři roky asistentem „Růži“. Hlavní rozdíl je asi na tréninku, který je teď o něco intenzivnější. Děláme víc různých drilů – 1 na 1, 2 na 2, 3 na 3, cvičení na přechod do útoku, na odstavení na doskoku. S „Růžou“ jsme už po rozcvičení hodně hráli 5 na 5,“ srovnává oba své svitavské kormidelníky.

Ve hře si pak všiml, že sám teď hraje častěji zády ke koši a obecně z tuřího projevu ubylo pick-and-rollů. „Těch loni hrál hlavně rozehrávač Roman Marko s našimi pivoty hodně a já byl často na perimetru a v rozích jsem čekal na své střely,“ vysvětluje Sean, podle nějž mají mladí kouči, kteří jsou ve věku řady hráčů, své nesporné výhody.

„Mladého trenéra je vždycky dobré mít proto, že se dokáže líp vcítit do kůže hráčů. Starší kouči někdy nerozumí všemu, čím si procházíš, na kurtu i mimo, prostě protože vyrůstali v jiné době, a mají možná přístup „ze staré školy“. Lukáš Pivoda je ale jen o pár let starší a já mám pocit, že máme dobrý vztah i vzájemnou komunikaci,“ cení si.