Jste neuvěřitelní! Těším se, až si to pustím

Byl to dost nevšední moment, vybočující z běžného dění. Ten magický čtvrteční večer se jich ale stalo tolik, že se člověk vlastně ani nemohl divit. 

Když kapitán Vojtěch Hruban po postupovém vítězství nad Izraelem opouštěl tiskovou konferenci, přitočil se k němu jeden zahraniční novinář, který už ale neměl žádnou otázku. Jen křídelníkovi lvů podal ruku a pravil: „Tak moc vám děkuju. Užíval jsem si to, že jsem vás mohl sledovat celou základní skupinu tady v Praze.”

I takové zážitky si z posledního pražského vystoupení českého týmu na letošním EuroBasketu odnášel čerstvě 33letý forward, který divoký týden v hlavním městě završil jako král - 25 body s trojkami 6/5 za 28 minut. S průměrem 15 bodů táhl v základní skupině českou káru nejzásadnějším způsobem, jako jeden ze dvou dvouciferných střelců, z nichž tím druhým byl s průměrem 14,8 Jan Veselý.

Vojtěch Hruban ale kvůli tomu nos pyšně zvedat nebude. Jako jeden z nejskromnějších národních kapitánů evropského kontinentu stále vyzdvihuje spíš ty druhé. Ať už jsou to spoluhráči, anebo fanoušci, kteří si po výkonu s Izraelem vysloužili jedny z největších pochval a vyznamenání. Ostatně, vytvořili druhou nejvyšší domácí návštěvu v reprezentační historii České republiky. A vůbec nejvyšší při vítězném zápase.

A tak když dějinný top skórer Ligy mistrů obdržel otázku, v čem byl tenhle duel, v němž trefoval velké střely před více než 12 tisíci fanoušků na domácí půdě, jiný, než to, co dosud v kariéře zažil, s odpovědí neváhal.

„Byl to určitě jinačí pocit. Před takovým publikem jsem ještě nehrál. My většinou hráváme zápasy s tak velkými návštěvami venku, v arénách soupeřů, takže užívat si takový zápas před českými fanoušky na domácím hřišti, je něco... Fakt se těším, až si tenhle zápas pustím doma znovu a budu si to užívat u nějakého drinku. Tohle si budu pamatovat do konce života,” vyjádřil pocity i lecjakého ze spoluhráčů.

Asi by si to před turnajem troufl odhadnout málokdo, ale příznivce lvů může po základních skupinách hřát i jedno zajímavé vítězství - zápasy českého týmu totiž v průměru navštěvovalo 11.333 lidí, což dokonce trumflo duely Italů v Miláně.  



„Fanoušci byli neuvěřitelní! I přesto, že naše výkony a výsledky nebyly z nejlepších, věděli jsme, že na Izrael tu bude plná aréna a atmosféru jsme měli úžasnou. Vždycky se najdou takoví, kteří o vás budou pochybovat, ale já cítil, že jsme si v minulých letech získali důvěru spousty fanoušků, oni nám to dokazovali a v tomhle utkání jsme byli schopní konečně jim to na tomhle turnaji vrátit se vším všudy,” těšilo kapitána.

„A ten průměr na utkání je opravdu neskutečné číslo. Atmosféra byla při zápasech skvělá a pokaždé, když jsem se podíval do hlediště, jsem si říkal, že je tu víc lidí, než jsem čekal. Před turnajem jsem tušil, že bude plno na Srby, že bude přes deset tisíc na Finy, ale že bude za všechny zápasy takový průměr? Bylo prostě vidět, že lidi ten basket baví, že tuhle akci přijali za svou a ten EuroBasket je chytil,” dodal Hruban k pražské skupině, již celkem zhlédlo téměř 102.000 diváků.

Reprezentant ovšem musel ve čtvrtek večer smeknout ještě jednou. A to před spoluhráčem, který si odkroutil vysoce nepravděpodobných, přesto nakonec ohromně plodných 32 a půl minuty hry.

„Je stále nedoceněno, co tu „Saty” během turnaje dokázal. Byl mimo tým a musel toho udělat spoustu a taky sám hodně zaplatil ze svého za to, aby měl šanci se vrátit. Ukázal tak srdce a obrovskou chuť a odhodlání za tenhle tým hrát. Bylo neuvěřitelné, jak se s tou situací vyrovnal. Jak byl stále pozitivní a jak chtěl pomoct, i když věděl, že bude skákat víceméně po jedné noze. Mít ho po tak vážném zranění kotníku po pár týdnech zpátky na poslední dva zápasy a hlavně na ten rozhodující, kdy odehrál tolik minut se 14 body, 11 asistencemi a 8 doskoky, za to skutečně klobouk dolů!” poklonil se Hruban Tomáši Satoranskému, který během tohoto šampionátu píše svůj vlastní příběh.

A lvi nakonec i přes nejrůznější nástrahy dosáhli na kýžený postup do berlínského osmifinále.

„Za vítězství nad Izraelem jsme určitě šťastní, protože to pro nás byla nakonec těžká skupina. Nevstoupili jsme do turnaje se správným nastavením, měli jsme před začátkem spoustu zranění, dělo se toho kolem týmu hodně, takže to bylo velmi složité. A samozřejmě jsme cítili i očekávání našich fanoušků. Ti nás ale taky pořád tlačili dopředu a byli skvělí. Odměnit je nakonec tímhle vítězstvím a postupem je parádní věc. Hráli jsme dva odlišné poločasy, první byl pro nás výborný, se skvělou energií, ve třetí čtvrtině, jako skoro vždy, jsme trochu propadli a Izrael se dokázal vrátit. Nakonec ale naše vůle a odhodlání i tvrdá práce slavily úspěch,” pravil s úlevou Hruban, který si uvědomoval, že původně se čekalo víc než postup ze čtvrtého (tedy posledního postupového) místa.

„Na druhou stranu jsme do toho šli v hodně těžké situaci, bez „Satyho”, s dalšími hráči zraněnými, po ne moc dobrých výsledcích z léta a po strašně rozbité přípravě. Bylo tak jasné, že to nebude jednoduché a jsme rádi, že jsme se s Prahou dokázali rozloučit touhle výhrou, protože to zanechá lepší pocit z celého týdne v O2 aréně.”

Kuriozitou postupového duelu byla úžasná trojková bilance lvů 23/13 (56 procent), která dokonce o 10 procent předčila úspěšnosti dvojek, což představuje v utkání tohoto významu naprostý unikát.

„První věc byla, že jsme měli z trojek dobré pozice. Dokázali jsme si je vytvořit a já měl všechny trojky úplně volné. Naše hra měla navíc daleko lepší plynulost a tempo, a přestože nás Izrael dočasně dokázal zastavit nějakým přebíráním, dokázali jsme se do toho dostat zpátky a nakonec jsme to zvládli docela v pohodě. Jistě bez těch trojek by to ale bylo těžší,” uznal zkušený forward.

Jeho tým i přes výškovou převahu pod košem až na některé sekvence z této výhody v utkání přehnaně netěžil (body zpod koše skončily 38-30 pro Izrael), ale podle kapitána to mělo i svou druhou stranu mince. „My jsme se pod koš docela tlačili, ale spíš jsme to používali ke hře dovnitř a ven a měli jsme z toho spoustu volných střel,” podotkl lví pilíř, který si za řadu posledních zápasů také nemohl nevšimnout další zajímavosti pro změnu v defenzivní fázi hry svého týmu.

Jde o maximální výskoky Jana Veselého, který i když se nestihne dostat do blízkosti útočníka odpoutávajícího střelu, alespoň se vymrští jako by na blok klidně i tři nebo čtyři metry před ním, občas dokonce i v blízkosti koše, který tak střelci aspoň na okamžik zastíní. A při několika takových pokusech pak střelci soupeřů i míjeli. „Všiml jsem si toho u Honzy a viděl to tu od něj poprvé. Nemůžu to zatím víc komentovat, ale je to pohyb, který koutkem oka střelec může zaznamenat, takže to nějaký efekt mít může,” tuší Hruban.

Od čtvrteční noci už on i celý jeho tým a zejména trenérský štáb musí spřádat plány na nedělní večerní duel osmifinále v berlínské aréně (20:45) proti vítězi skupiny C, týmu Řecka, na čele s fenomenálním top skórerem základní fáze EuroBasketu Giannisem Antetokounmpem (29,5 bodu).

„Jak na něj? Na to ještě nikdo nepřišel,” usmívá se kapitán Čechů. „Máme pár dní na přípravu, ale samozřejmě Řekové jsou obrovskými favority. Budeme hrát proti podle mě nejlepšímu hráči planety, takže v tuhle chvíli to pro nás bude spíš odměna za ten postup ve složité situaci. A pokusíme se o nemožné,” nadhazuje křídelník, podle nějž bude podobně jako na světovém šampionátu v Číně snahou lvů hvězdu soupeře zdvojovat až ztrojovat.

„A uvidíme, jestli on bude tentokrát chytřejší,” znovu se zakření Hruban.

Odstoupení Antetokounmpa ze čtvrtečního závěrečného zápasu skupiny (zraněný kotník) jej zatím nechává klidným. Ostatně i kouč Řeků Dimitris Itoudis po duelu s Estonci zdůraznil, že jeho star bude OK. „Já doufám, že bude v pohodě. Bez něj by to Řekové měli daleko těžší, na druhou stranu my si proti němu chceme zahrát a byla by obrovská škoda pro celý turnaj, kdyby musel odstoupit,” přeje si soupeře v plné polní Vojtěch Hruban.

Snad i proto, aby odveta za loňské finále olympijské kvalifikace stála za to.