K čemu je dobrý oblek i odkaz středeční slávy
S JAKUBEM ŠIŘINOU A PETREM CZUDKEM Byl to neobyčejný výjev, z něhož muselo být paf celé opavské hlediště. Jako by před střídačkou stál úplně jiný chlapík. Snad jakýsi italský kouč, jejž zhmotnil i v očekávaném politicko-romanticko-basketbalovém dramatu „Zlatý podraz“. V tom dobře padnoucím obleku a špičatých černých botách byl kouč českých vicemistrů Petr Czudek takřka k nepoznání. Když ale na dveře jeho klubu zaklepala Liga mistrů, nedalo se jinak.
S JAKUBEM ŠIŘINOU A PETREM CZUDKEM Byl to neobyčejný výjev, z něhož muselo být paf celé opavské hlediště. Jako by před střídačkou stál úplně jiný chlapík. Snad jakýsi italský kouč, jejž zhmotnil i v očekávaném politicko-romanticko-basketbalovém dramatu „Zlatý podraz“. V tom dobře padnoucím obleku a špičatých černých botách byl kouč českých vicemistrů Petr Czudek takřka k nepoznání. Když ale na dveře jeho klubu zaklepala Liga mistrů, nedalo se jinak.
„Je to tak, oblek je podle regulí soutěže povinný. My jsme tak museli s asistentem Kryštofem Vlčkem skočit do „krámu“,“ přiznal opavský lodivod po veleúspěšném vstupu do elitní klubové soutěže FIBA proti francouzskému Nanterre. A pak už na téma odívání spustil vodopád sarkasmů, vtipů a dalších ostřejších hlášek:
„Kryštof to kvádro ještě využije, protože se příští rok žení. A já mám asi pěkný oblek do rakve.“
Nebo: „Jistě to dá tomu zápasu slavnostnější ráz, já ale nejsem oblekový typ a moc se v tom necítím. Člověk někdy neví, co dělat s rukama, tak jsem si pořád upravoval kravatu, gatě a košili a zároveň se těšil, až to dám dolů.“
A jak na novou vizáž trenérského štábu reagovali hráči? „Je to příjemná změna vidět na lavičce takové dva elegány, ať už „Čoudu“ (Petra Czudka), nebo Kryštofa. Možná se jim nelíbí, že ten oblek musí nosit, necítí se v tom, ale holt taková jsou pravidla,“ zněl neoblomně rozehrávač Jakub Šiřina.
Pro Petra Czudka byl premiérový mezinárodní zápas na klubové úrovni v roli head coache i možností, jak uplatnit svou lepšící se angličtinu, na níž poslední rok pracuje. Zejména po situaci, kdy ve druhé půli nebyl pod košem hostů odpískán jasný faul na zakončujícího Gniadka, dal kormidelník svou nespokojenost arbitrům najevo.
„Před zápasem jsem si myslel, že na rozhodčí moc tlačit nebudu a že to bude v pohodě, ale nastal moment, který se mi trošku nelíbil. To posuzování faulů tam na můj vkus nebylo úplně dobré, tak jsem řekl, že jsme jen obyčejný český tým, ale nevím, jestli se to ujalo. Rozhodčí byli velice striktní a já nechtěl dělat nějaký komediální výstup. Byl jsem rád, že to kluky nerozhodilo a zůstali koncentrovaní. Jakmile se člověk cítí ublížený (a hráči na to reagují), je to cesta do pekel,“ zdůrazní.
Koncentrovaný a až suverénně působící se jevil opavský tým zejména na startu utkání, když vystřihl zcela nečekanou první čtvrtku s vedením o 12 bodů. Jako by takové zápasy hrával běžně. „Tahle fáze rozhodla. V úvodu jsme hráli nebojácně, brzy jsme získali vyšší vedení a to nám dodalo sebevědomí a víru, že můžeme s evropským týmem, byť má několikanásobně větší rozpočet, hrát vyrovnanou partii, nebo i usilovat o vítězství,“ vyzdvihl kapitán Šiřina.
Ten si byl však vědom i toho, že zpřísněná obrana soupeře ve druhé půli ještě zápas hodně zdramatizovala a nadělala domácím nemálo problémů. „Jsem ale rád, že jsme to i tak zvládli a ten závěr jsme na to, že jsme v Evropě nováčci, odehráli bravurně.“
„Když jsem šel z domova pěšky na zápas s Nanterre, měl jsem podobný pocit, jako když jsme hráli to finále s Nymburkem, tedy s tím rozdílem, že tehdy byla plná hala. I před finále jsem si říkal, že to je svátek, ale když to pak proběhlo, Nymburk nás sfoukl jako svíčku a my byli trapní, svázaní a spíš takovou stafáží celého zápasu, tak ve mně to zůstalo dodnes. Před tímhle zápasem jsem tak klukům řekl: „Pojďme to pojmout jinak. Těšili jste se na to, tak se pojďte soupeři postavit čelem, a dokud nás ostatní týmy nebudou mít přečtené, a možná nás ještě podcení, zkusme to využít“. Jestli máme šanci vyhrát, tak na začátku soutěže, ne na konci. My nejsme Nymburk, který když se rozběhne, tak to ve druhé půlce soutěže válcuje.“
Vítězství i většiny průběhu zápasu při premiéře v Lize mistrů si tak Czudek hodně cenil, byť zdvihl i varovný prst. „První půlka byla excelentní, ale přišla druhá a chyběl kousek, třeba nějaká otevřená střela, a soupeř šel přes nás a pak už by se těžko hledaly morální síly.“
Sedmý celek minulé sezony ve francouzské ProA nešel přes Opavu i proto, že ta závěr skvěle zvládla z taktického pohledu. Když soupeř ve 4. čtvrtině už po třech minutách nabral 4 fauly, rozehrávači na čele se Šiřinou velkou část zbývajících minut odehráli akcemi 1 na 1 a nekompromisně si chodili pro fauly. Tak jak se to na elitní evropské scéně, kde koncovky rozhodují největší individuality, dělá.
„Nechtěli jsme tam zbytečně chodit do kombinací 5 na 5, ale buď do rychlých protiútoků, nebo to zjednodušit, což se stávalo při hře 1 na 1 po přebrání pivoty nebo méně pohyblivými hráči. My jsme to pak dokázali využít nápichem obrany, nebo vyhozením na volné střelce. Tohle by měla být naše hra,“ pochvaloval si Šiřina, lídr týmu s 15 body a 6 asistencemi, který si v utkání vzal nejvíc slovo na startu a pak právě v závěru.
Zdálo se, že na něj speciálně je Nanterre nachystáno dobře. Bylo to tak ale i v případě jeho kolegů, kteří opticky zůstávali volnější?
„My jsme věděli, že jejich vysocí pivoti můžou mít slabinu v tom, že naše dlouhé, kteří jsou v lize zvyklí odskakovat po clonách na trojku, nebudou mít tak načtené, a to vycházelo. Na druhou stranu i Martin Gniadek má neskutečně dobré naznačení střely, každý mu to zbaští a bylo dobré, že jsme to využívali,“ ocenil Šiřina.
„Já bych neřekl, že ostatním našim hráčům hosté nechávali příliš prostoru. Když jsem viděl jejich ligové zápasy, pivoty měli hodně zatáhlé dole a vůbec nevycházeli k dlouhým soupeře na perimetr, proto jsem říkal, že ze začátku budou mít hlavně naši pivoti volné pozice a že těch otevřených trojek především v prvním poločase budeme mít hodně. Jenže bylo vidět, že oni vědí, že jsme střelci a míváme hodně pokusů a my tak neměli tolik otevřených střel, jak jsem si původně myslel,“ přidal svůj postřeh Czudek.
Ten si považoval, že ve třetí čtvrtině, kdy se dočasně zhroutilo 13bodové poločasové vedení týmu, mu podala pomocnou ruku zónová obrana. „Pro nás bylo její nasazení znouzectnost. Při špatném vstupu do druhé půlky nás soupeři jednoduše přehrávali 1 na 1, neuměli jsme vyřešit clonu na míč a museli jsme to změnit, tak jsme zalezli do zóny, ale soupeř nás hned první akcí přehrál přes „post“. Kluci shora si to pak ale pohlídali a přišlo hluché místo soupeře, kdy na nás Francouzi nemohli najít klíč. Chyběli jim dva klasičtí střelci a toho zbývajícího plus jednoho pivota jsme uhlídali. Tím jsme jejich nápor ve třetí čtvrtině odrazili.“
V závěru také vyniklo, když jej Slezané uhráli s nemálo využívanou pětkou, kde nikdo neměl nad dva metry. Například s Bujnochem (200) na centru a Švandrlíkem (196) na pozici 4. Je tedy i Liga mistrů s takovými sestavami hratelná?
„My nemáme vysokého pivota, takže hrajeme s malými pěticemi. Tenhle druh basketu už se ale aplikuje tak v devadesáti procentech týmů a pro nás je dobře, že jsme pohyblivější i na perimetru,“ říká k tématu Šiřina.
Reprezentační asistent Czudek nicméně takovým optimistou není. „Myslím, že jen s hráči do dvou metrů fungovat nejde, protože se to hraje o patro výš. Tentokrát jsme to ještě ubojovali a měli i štěstí na odražené míče. Jak jsem ale viděl i v zápasech národního týmu, tak balony se dnes sbírají nad obručí a my až na výjimky, jakou je Vašek Bujnoch, takové skokany nemáme. Doskoky rozhodují, jak v obraně, tak v útoku, je to hrozně důležité číslo. S tou malou sestavou se dá hrát, ale to bychom museli sypat 15 trojek na zápas, navíc s dobrým procentem. I s Nanterre jsem si myslel, že naši pivoti budou mít víc střel, ale soupeř si ten skauting prostě udělal.“
Vicemistr vstoupil do Ligy mistrů trojkovým nástřelem 22/7. Vedle obrany hostů možná byly znát i funglnové obruče, jež si tým před zápasem osahal jen v ligovém utkání s Ústím. „Ještě se s nimi pořád sžíváme, protože ty obroučky jsou opravdu tvrdé a my byli zvyklí na ty staré,“ neskrýval Šiřina.
Na to, jak dlouho opavský klub v pohárové Evropě chyběl, byla rovná tisícovka fanoušků v hledišti poněkud za očekáváním, byť hlukově se prostor haly zaplnil velmi solidně.
„Na to pěkné počasí venku to nebylo špatné. Já jsem doufal v trochu víc, ale věřím, že tímhle vítězstvím jsme udělali dobrou pozvánku na další domácí zápasy. Teď jich zbývá v základní části jen šest, a proto bych chtěl fanoušky pozvat, aby se přišli podívat, a příště jsme halu zaplnili ještě víc. Věřím, že návštěvy můžeme zvednout ještě o úroveň výš,“ vyzývá opavský kapitán už i směrem k 23. říjnu, kdy do Slezska zamíří Benátky s Tomášem Kyzlinkem.
Podle Šiřiny i mnozí z fanoušků zřejmě příliš nevěřili, že by jejich tým mohl Nanterre, celek disponující zhruba desetinásobným rozpočtem, porazit. „Hodně lidí po republice jsme asi překvapili. Nanterre hrálo na úzkou rotaci, možná mělo nějaké hlavní hráče zraněné, ale tím bych nechtěl snižovat náš výkon. Výhru jsme si zasloužili.“
Od čtvrtečního rána už ale Opavští musejí na velký středeční večer přestat nadměrně myslet. Blíží se totiž sobota a s ní další duel Kooperativa NBL.
„Tím, jak musíme kombinovat dvě soutěže, pro nás teď bude nejdůležitější - a půjde i o zkoušku hráčů a nás trenérů -, jak se připravíme na Hradec Králové. Po hodech přichází půst, my budeme unavení a budeme si myslet, že všechno půjde samo. Hradec má ale velmi zkušený a dobrý tým a my se musíme nachystat na něj a Ligu mistrů řešit zase až od pondělka,“ podotýká důrazně Petr Czudek.