Kapitán Jakub o Litvínovu II a Akumulátoru II

Děčínští Válečníci fungují jako ve Svěrákově Akumulátoru I. Hrají a vyhrávají tak, že čerpají energii ze svých dvanácti stovek fanoušků napěchovaných v hledišti. Kapitán týmu Jakub Houška, který se monstr výkonem se 14 body a 7 doskoky výrazně podepsal pod senzační obrat ve třetím semifinále s Orly, o tomto procesu hovoří tak sugestivně, že se mu nedá nevěřit. Pro jeho skvadru je proto nesmírně důležité, že se dějiště zápasů v průběhu série pravidelně střídají.

Děčínští Válečníci fungují jako ve Svěrákově Akumulátoru I. Hrají a vyhrávají tak, že čerpají energii ze svých dvanácti stovek fanoušků napěchovaných v hledišti. Kapitán týmu Jakub Houška, který se monstr výkonem se 14 body a 7 doskoky výrazně podepsal pod senzační obrat ve třetím semifinále s Orly, o tomto procesu hovoří tak sugestivně, že se mu nedá nevěřit. Pro jeho skvadru je proto nesmírně důležité, že se dějiště zápasů v průběhu série pravidelně střídají. A ještě důležitější pro Válečníky je, že v Utkání 3 se nabili mnohem víc než v Utkání 1. Alespoň tomu musí věřit. Jakub Houška věří určitě. Je přesně tím typem hráče, kterého nutně potřebuje každý úspěšnější tým. Typem hráče, co právě to propojení energií mezi hráči a fanoušky sám dokonale ztělesňuje. Nyní ovšem euforický centr doufá hlavně v jedno: že Prostějov neodstřihne jeho tým od toužebně očekávaného historického úspěchu. Jako se to stalo ve finále poháru. Nebo v semifinále NBL 2007 po výsledku 2-3. A v semifinále 2012, po stejném výsledku. Letos je to ale v něčem přece jen jiné - Děčín v semifinále poprvé ve svých dějinách vede 2-1.

Jakube, řekněte, po 33bodovém výprasku v Utkání 2 a za stavu minus 13 na začátku čtvrté čtvrtiny Zápasu 3, na co jste myslel?
Já jsem věřil. Že to ještě můžeme zvládnout. Doufal jsem, že dáme nějaký koš, kterým to zlomíme. Určitou dobu se to pak drželo na stejném rozdílu a to jsem si říkal, že už by to mohlo přijít, i když jsme nehráli moc dobře v útoku. Ale pak to přišlo.

Nikdy tedy nenaskočila ta myšlenka, že už je to v pytli, že se do toho vysněného finále nedostanete?
Myslím, že ne. Maximálně, že přece neprohrajeme tak, že nejsme schopní dát koš. Člověk odehraje zápas a pak přijde další. O tomhle se přemýšlí doma, když se prohraje o 30. To si řeknu: "Hele, takhle hrát nemůžeme, nebo se tam opravdu nedostaneme." Navíc v zápase je spousta emocí, rychlá soustava akcí, a zvlášť když člověk hraje, nemá na přemýšlení ani čas. Jde jen o tu konkrétní akci v daný moment, aby se podařila. A nám se to nakonec podařilo celé.

Jste kapitán, letos v létě půjdete do Kristových let, nakolik tuhle sérii berete osudově, že když nevyjde, už se vám taková šance na finále nemusí poštěstit?
Ano, tohle je možné. Máme letos výjimečnou sezonu: máme ji jako tým a relativně ji, myslím, mám i já. Ta konstalace člověku napovídá, že by to mělo vyjít, ale proti nám stojí hrozně kvalitní soupeř a je to opravdu těžké. I u nás teď Prostějov odehrál výborné utkání a my jsme to otočili až vůlí a srdcem. A osudová série? Já tomu prostě věřím, chci to hrozně dokázat - pro sebe, pro Děčín, pro rodiče i svou rodinu.

Vy jste na severu s tím s cílením na premiérové finále takový "malý Litvínov", že?
Jo, na severu to teď všechno vychází: Litvínov je hokejovým mistrem, Chomutov postoupil do extraligy, Liberec má volejbalový titul a my teď uvidíme, jestli to zkazíme, nebo ne.

Mnozí říkají, že Prostějov je basketbalovější a tak podobně, přesto - asi málokdo chápal, co se s vámi po výhře v prvním utkání stalo v Zápase 2 na Hané, zvlášť po vyhrané první čtvrtině. Vy to víte dobře?
Asi jo. Přestali jsme hrát, co jsme chtěli. Nastal výpadek, který nás postihoval i během sezony, kdy jsme najednou dělali úplně jiné věci, než jaké jsme si řekli s trenérem. A pak ty body soupeře naskakují rychle. Měli jsme jednoduché ztráty, které jsme v prvním zápase nedělali. A s 21 ztrátami se to prostě uhrát nedá. Prostějov navíc tohle umí potrestat. A když se ztrácejí míče i na vlastní půlce a inkasují se z toho jednoduché koše, hrozně to tým láme. Dostávali jsme se i špatně do útoku a byly tam i jiné situace. Ještě jsme to pak zkoušeli zdramatizovat, ale chyběla ta síla, kterou nám pomohli vytvořit doma naši fanoušci. 

Byl tam nějaký konkrétní spouštěcí moment, kdy jste začali odcházet?
Tam je hlavně se těžké z toho dostat. Když inkasujete koš, v útoku se vám nedaří, je to taková splácanina, z níž se těžko hrabe. Jsou hráči, co se dokážou namotivovat útokem, a ti, co se namotivují obranou. Nám se už několikrát v sezoně podařilo namotivovat obranou. Když ale nejde ani ta, už to začíná být hrozné. A nám to prostě nevycházelo.

O kolik je pro vás - ve srovnání s Prostějovem - důležitější mít domácí prostředí?
Kdo viděl, co se dělo v hale ve třetím utkání, hlavně posledních sedm minut, tak pochopí, jak moc důležité to pro nás je. Sám jsem ten zápas odehrál úplně na křeč. Venku i v hale bylo poprvé v sezoně horko a já si chvílemi říkal, jestli to dám. Najednou jsem ale ucítil tu energii z publika. Bylo to něco neskutečného! Dostanete se do stavu, že dáte nějaký koš a ti fanoušci vás do toho pak dotlačí, jako by stáli hned za vámi na hřišti. A nás k tomu opravdu dotlačili. Když jsme se dostali na remízu a lidi minutu do konce už stáli a vytleskávali nás, jako že se nám povedlo do zápasu vrátit, to nevím, jestli se tohle dá zažít někde jinde.

Šlo mi o to, jestli má Prostějov větší rovnováhu mezi domácími a venkovními výkony.
To možná jo. I tím, že hrávají ta finále, dokazují, že jsou schopní podávat vyrovnanější výkony bez ohledu na prostředí. My se teď musíme poučit z Utkání 2 a nesmí nás položit jednoduché věci. Oni hrají pořád stejně, doma i venku, i když nějaký výpadek je sem tam taky potká. Nám tohle chybělo ve druhé čtvrtině u nich. Teď už je to ale za námi.

Ještě k těm křečím, vy s nimi můžete dál hrát i skákat?
Já je měl v tom prvním zápase, teď jsem byl jen celkově vyšťavenej. Naposledy ale postihly Tomáše Vyorala. I když jsem byl ale hotovej, stejně jsem pak zasmečoval. Všechno je to jen o hlavě. Člověk může dělat velké věci, i když myslí, že už nemůže.

Možná důležitá okolnost: první zápas za Prostějov hrál Talley, který ale hru svého týmu v útoku spíš boural, ve druhém a třetím utkání naopak chyběl a Orli vyhráli o 33 a nebýt vaší zázračné koncovky, uspěli by i u vás. Není pro vás skoro lepší, když teď hraje, i přesto, jak vám naložil třeba ve finále poháru?
S klukama jsme se o tom bavili a myslím, že je to úplně jedno. On i když u nás ty střely nedával, hrál stejně, jako když je trefoval. Dřív mu hru nechali v rukou, on své střely proměňoval a ty zápasy jim vyhrál. U nás se mu v Utkání 1 tolik nedařilo, ale nevím, jestli prohráli kvůli tomu. Teď sice hráli líp, ale těžko říct, jestli to bylo jeho absencí. On by jim zase pomohl do rotace. Vážně nevím a asi je jedno, jestli bude, nebo nebude hrát.

V Utkání 3 hrál poměrně málo power forward Jelínek, který na něj nezvykle vůbec neskóroval. Nastoupil s nějakým limitem?
On se hlavně vyfauloval. (směje se) Od začátku měl nějaké fauly a bylo to s ním poměrně rychlé.
 
Vy sám jste odcházel ze hřiště rovněž vyfaulovaný, už tři minuty před koncem. A to za bouře nevole celé haly po průrazu na křídelníka Mrviše. To asi mrzelo hodně, že jste týmu v tom koncovém dramatu nemohl pomoct.
Samozřejmě. A mrzelo by to víc, pokud by se to nepovedlo otočit. Pak jsem tam skákal v rohu za lavičkou, jak jsem byl vynervovanej. Vím, že diváci zuřili, ale to jsou emoce, které k tomu patří. A kluci to zvládli super, v sestavě s Robertem Landou na pětce a čtyřmi malými. Frajeři!  

Další zajímavost: v Utkání 3 jste měli za 30 minut 12 ztrát, jednu horší než druhou, a pak za poslední desítku pouhé 2, přičemž jednou z nich byl váš průraz. Pomohla tolik změna hry a omezení přihrávek ve prospěch individuálních akcí?
Určitě. Začali jsme střílet z pozic, z kterých jsme měli, a vytvořili ohromný tlak na útočném doskoku. Nepřihrávali jsme si zbytečně, z čehož předtím plynuly ztráty, a soupeř to trestal jednoduchými brejky.

Takže přihrávání, které je vám jinak vlastní, omezíte i teď v Prostějově?
To by zase nešlo. Tady to byla specifická situace. My nejsme tým hráčů, co by uměl hrát jen jeden na jednoho. Jsme kombinační mužstvo a musíme to nějak vyvážit.

Možná Zápas sezony vystřihl rozehrávač Tomáš Vyoral, který vedle bodů získal i spoustu doskoků, a patřila mu i koncovka. Jako by hrál s koncem sezony líp a líp...
My už jsme se mu po zápase smáli, že si konečně po dvou zápasech uvědomil, že je to play-off a začal něco hrát. (smích) Samozřejmě zahrál super. On je neskutečně rychlý, a když to správně využije, má s tím každý soupeř problémy a těžko se mu zastavuje. Tomáš má dobrou střelu, ruku na šestky. Když je Největším zlepšením sezony, musí se to projevit i v play-off. (úsměv)

Jakube, vy jste letos už podruhé blízko velkého úspěchu - jak se teď vyvarovat toho, aby u jeho bran nedošlo k podobnému propadu jako ve finále poháru?
To pohárové finále už neřeším a řešit nikdy nebudu, protože tam byly i jiné okolnosti, mající vliv na naši hru. My se teď musíme soustředit, abychom odehráli nejbližší zápas jako doma. Doufám, že to tentokrát bude vyrovnané a to by nám mělo hrát do karet. Musíme nastoupit s tím, že tam chceme vyhrát a musíme tak vypadat. Druhá věc je, jestli se nám bude dařit střelba, a jak to celé dopadne. Jak jsme si ale s kluky řekli, finále je ještě strašně daleko a postup teď nemá cenu řešit. My se o to ale musíme porvat. Těch šancí už moc nebude, pro nás starší už vůbec ne, a všichni to tak cítíme.

Zřejmě by vám pomohlo vzít si s sebou do sluchátek atmosféru z domácího kurtu a ideálně s nimi i v Prostějově hrát.
To určitě. (směje se) My si na to musíme určitě vzpomenout a pak nás to hrozně nabije. I když jsem byl po posledním zápase druhý den unavený, měl jsem zároveň pocit, že bych chtěl hned zase hrát. A doufám, že nám to do čtvrtka vydrží. Lidi nás teď hodně nabili.

Vy fungujete jako ve Svěrákově filmu Akumulátor: necháte se nabíjet fanoušky a pak to pouštíte do hry.
Ano, přesně tak.