Kdysi měkký MVP už zapadl. Plzeň nad vodu!
Bez nadsázky řečeno - byl to jeho turnaj.
Nikdo v obou dnech Louda Auto FINAL 4 Českého poháru nepodal tak všestranné výkony na obou koncích hřiště, když byl na útočné půlce falešným rozehrávačem, kterým před sezonou být vůbec nechtěl, a defenzivním fantomem na té obranné, kde potvrdil roli ligového lídra v získaných míčích, ač mu při příchodu do Děčína kouč Tomáš Grepl oznámil, že je příliš měkký.
Na míči nejspíš nejrychlejší hráč ligy Ty Nichols dovedl dvěma fantastickými performancemi Děčín k první trofeji v téměř osmdesátiletých dějinách klubu jako MVP FINAL 4, když v semifinále s Kolínem doručil 19 bodů, 8 doskoků, 5 asistencí, 3 zisky a 2 bloky za 33 minut a ve finále s Brnem nastřádal 18 bodů, 11 získaných faulů, 8 asistencí a 3 zisky za 35 minut.
„Ještě jsem to všechno nevstřebal, to ještě nějakou hodinu potrvá, ale jsem určitě moc hrdý na každého z našeho týmu, na náš management a samozřejmě na fanoušky. V klubu panuje skutečně rodinná atmosféra, každého tu bereme jako člena rodiny, což se pak přenáší i do hry, kde máme dobrou týmovou chemii, na hřišti i mimo. Tahle trofej byla před sezonou jedním z našich cílů a jsem hrozně šťastný, že si jeho splnění můžeme odškrtnout,” pochvaloval si 26letý americký guard, když dokončil první sérii oslav s hordami válečnických fanoušků, kteří dorazili do napěchovaného hlediště pražské Královky (1365 diváků).
Tyi, získali jste první trofej pro klub v jeho už velmi vousaté historii. Jak si tenhle tým a to, co předvedl zejména v tomhle finále, budete pamatovat?
Vím, že Děčín párkrát skončil druhý v poháru i v lize, když tu všemu vládl Nymburk. Jsme tak rádi, že už není tak dominantní. A že je tohle první trofej pro klub, k tomu nemohu říct dost pěkných slov o hráčích, vedení i fanoušcích. Ušli jsme dlouhou cestu, podle mě máme nejlepší fanoušky v Česku, v každém zápase se díky nim cítíme jako domácí a navrch mohu být u první trofeje i já. Za to nemohu dost ocenit naše vedení za to, že ve mě mělo důvěru, abych tým pomohl k takovému úspěchu dovést.
Ve finále s Brnem jste i v Praze měli skutečně domácí prostředí, jak velká pomoc to byla?
Tak vypadá každý náš zápas. Ať prohráváme, nebo vyhráváme, podporují nás fanoušci z plných hrdel a teď to ukázali tady v Praze. Brno je odsud dál, tak tu takovou podporu nemělo. A naši ukázali, že jsou opravdu nejlepší v zemi.
Je povzbuzování v Děčíně výrazně jiné, než jste zažil na střední nebo vysoké ve Státech?
Děčínská zkušenost je rozhodně jiná. Na univerzitě jsme sice měli v hale o něco víc lidí, kolem 2500, ale zase čím menší hala, tím hlučnější to pak je. Cítím, že v Děčíně je to hlučnější než na vysoké a dosud je to jednoznačně můj nejlepší zážitek, pokud jde o podporu fanoušků.
Kde se tenhle přelomový titul chystáte oslavit?
Co máte nejradši?
Francouzský koňak Hennessy, někdy si ho smíchám s colou, anebo si dám Jacka Danielse.
Českou pijáckou kulturu jste tedy ještě neadoptoval?
Jo, už jo! (důrazně) Jeden likér mám opravdu rád, i když se mi za to lidi smějou. Je to Božkov, rum, buď tmavší odstín nebo světlejší, ten tmavší mám o něco radši. A i když se mi za to vysmívají, mě to chutná. Je to trochu tím směrem jako Hennessy, ale opravdu jen trochu. (směje se)
A jak jste na tom s pivem?
Jooo, tak tam mám rád plzeň. Než jsem se do Česka dostal, nikdy, ale opravdu nikdy jsem pivo nezkusil. Po jednom zápase jsme ale někam zašli s kluky a postavili přede mě právě plzeň, a já na to - hele to chutná líp než voda (chechtá se). Jasně, místo vody to nejde, ale je to teď mé oblíbené pivo, jasná věc. Jistěže nemůžu držet tempo spoluhráčů, ale dvě tři zvládnu, než začnu mít dost. (smích)
Ve finále jste vypadali o patro hladověji než Brno, v boji o každý volný míč, o každý doskok, v pevnosti i agresivitě obrany. Byl to ten klíčový rozdíl?
Brno nás porazilo před pár dny v lize v naší hale, což nám dalo další motivaci mu to vrátit. Začali jsme finále s velkou intenzitou hry, fanoušci stáli za námi a my nechtěli prohrát podruhé za sebou s tímhle výborným týmem. Je kvalitně vedený, má dobré hráče a my se určitě chtěli vyrovnat jejich intenzitě a být ještě o stupínek lepší.
48 bodů jste dali zpod koše, dalších 19 ze šestek, z 87 bodů jste tak 67 dosáhli ze hry do vymezeného území. V čem tkví vaše kouzlo, že vám to jde tak dobře a možná nejlíp z celé ligy?
Náš rozehrávač AJ Walton je velmi dobrý v pronikání do koše a ve vytváření situací pro ostatní, v lize je i nejlepší v asistencích. Máme pod košem i hráče jako Pomiho (Pomikálka), teď i Dontaeho Brunera, kteří díky svým parametrům jsou schopní skórovat zdola, takže se to tam snažíme tlačit. Kouč stále zdůrazňuje, že jakmile budeme dávat hodně dvojek, soupeři se budou soustředit na obranu vymezeného území a nám se pak otevřou volné trojky. Soupeři se naší hře snaží přizpůsobit, ale my prostě chceme napadat „bednu”, co nejvíc to jde.
Jak vy sám jste zapojen do tvorby vaší hry a jak se cítíte být rozehrávačem? Jen ve finále jste nasbíral 8 asistencí a nejste tak jen čistým skórerem.
Před sezonou jsem koučovi řekl, že nechci být na rozehře a chci se starat jen o body, ale když AJ vystřídá, můžu se tam taky vyskytnout. Nevadí mi to, protože jsem byl na rozehře i na vysoké, a pokud zvládnu AJ Waltona porazit v asistencích, můžu být rozehrávačem v každém zápase (směje se).
Ve finále to vypadalo, že tam bylo hodně trash talku (slovního napadání), ze hřiště toho bylo slyšet poměrně dost. Byl zápas i v tomhle ohledu hodně vypjatý?
Byl tam jeden hráč soupeře, který na začátku zápasu řekl něco nevhodného a pak to i pokračovalo. A já jsem hráč, který má rád trash talk, ale zachovávám při tom respekt k ostatním. Brno si respekt rozhodně zaslouží a v minulých čtyřech zápasech tam žádný trash talk nebyl, ve finále to z nich ale emoce dostaly. A když na mě někdo nastoupí, nikdy nezůstanu zticha.
Po kurtu létala i slova začínající na f, hodně slyšet byl brněnský Randy Culpepper, stal se pak zápas ještě víc horkým?
Emoce ovládly oba týmy, my ale věděli, že si musíme zachovat chladnou hlavu, protože Brno se snažilo narušit naši hru, jak se mu to povedlo v zápase u nás. A Randy je tak dobrý hráč, že když se chytí, těžko se zastavuje. My na něm ale odvedli dobrou práci, jen jsme mu dali trochu víc šestek. A když začne mluvit, tak bude mluvit, to my neovlivníme.
Vy s kolegou Waltonem nepatříte jen k nejlepším útočným hráčům ligy, ale i ke špičce na obranné polovině, když máte prakticky soukromou bitvu o číslo 1 v ziscích, kdy by nyní vedete o desetinu s 2,9, a za Anthonym Waltonem je pak až s odstupem třetí Michael Okauru z USK. Jaké to je bránit spolu jako dva největší psi obranáři celé soutěže?
Děláme si z toho srandu každý den. Pořád sledujeme na webu ligy, jak na tom v ziscích jsme. Teď těsně vedu já, ale je jedno, kdo nakonec bude nejlepší. Mě hlavně baví hrát s chlápkem, který obranu žere, vrhá se do přihrávkových koridorů a je určitě jedním z nejlepších rozehrávačů, s jakými jsem kdy hrál. Jsem moc rád, že tu je.
Opava v loňském poháru a vy letos jste nalomili dominanci Nymburka na domácí scéně. Budete vyhlížet i tu druhou letošní trofej?
Jistě! Nebudeme se koukat zase tolik dopředu, ale ligový titul je náš druhý cíl. Nymburk už tolik nedominuje a my cítíme, že lecjaký další tým v lize má letos šanci. Já ale taky cítím, že my jsme aktuálně ten nejhladovější celek NBL, potvrzujeme to svou hrou, a dokud budeme poslouchat našeho trenéra, budeme se každým dnem lepšit. A až nastane play-off, může se stát cokoli.
Vy si to v češtině tak nepočtete, ale dlouhodobě hráči většiny soupeřů komentují, jak tvrdě Děčín hrává, a jak zápasy s ním bolí. Vy jste poměrně útlý hráč, žádný ranař, neměl jste zprvu problém do válečnického stylu zapadnout?
Já vyrůstal v dost drsné čtvrti, kde se samozřejmě hodně hrálo venku, a bylo tam dost kluků, kteří basket moc neuměli, a jen to řezali. A na mně se to tak taky podepsalo. Když jsem ale přišel do Děčína, kouč mi řekl, že jsem trochu měkký, a to jsem neslyšel rád, tak jsem začal hrát jako kluci tady, rozdal nějakou ránu mimo míč a postupně se to stalo součástí mé hry. Vím, že Děčín se fyzickou hrou vyznačuje už roky a já se tomu chtěl vyrovnat.
A na závěr téma, které u vás nejde pominout - vaše extrémně krátké dresové šortky. Odkud se to vzalo?
Kdybych je mohl mít ještě kratší, vzal bych si je. V NBA v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století nosili ještě kratší. Pro mě je to prostě komfortnější, delší by mi vadily při prohazování míče mezi nohama a já jsem taky hráč nové generace a takhle se to prostě ve Státech bude nosit.
