Když dělám blbosti, řekni mi to! A šance na setrvání?
V Kristových letech to pro něj v individuálně nesnadné sezoně je další zářez na pažbě osobních úspěchů. K loňské trofeji pro ligového MVP letos přidal cenu pro Obránce sezony. A děčínský lídr neskrývá, že si jí váží stejně jako té hlavní.
„Jsem za tuhle cenu vděčný, i všem, kteří mě volili. A i když to není MVP, je to skvělý úspěch do mého kariérního resumé,” hlásí rozehrávač Anthony Walton, který se nyní s Válečníky chystá na náročné čtvrtfinále s posíleným Brnem. A pomalu už se chystá i na to, až se stane českým občanem, což by byl zdaleka největší osobní úspěch kariéry jakkoli spojený s basketbalem.
Anthony, přes to, co jste řekl, nechybí vám přece jen druhá cena pro MVP NBL? Sám jste dřív řekl, že to ústeckému Tyi Nicholsovi nenecháte jen tak...
Trochu jo. Ten soutěživý duch ve mně říká, že jsem měl udělat víc, abych tu cenu získal. Ale nejsem naštvaný, ani na osobu, která ji získala. Jsem rád, že Ty, který je jako můj mladší brácha, to vyhrál. Věděl jsem, že to vyhraje. Jako tým hraje Ústí výborně a i on hrál skvěle.
Jako Obránce sezony jste zlomil dominanci posledních let Viktora Půlpána z Brna. Koho byste vy sám letos vybral?
Já bych asi znovu volil Viktora. Opravdu se mi líbí, jak brání, jak je agresivní. Vůbec se mi líbí jeho hra celkově, to, jak vede tým. A pokud ne jeho, tak bych dal Sukhmaila Mathona z Nymburka, který v obraně odvádí výbornou práci, hodně vypomáhá a taky vás nutí ke změně spousty střel.
Kdo byl vaším obranářským vzorem?
Těká odpověď. Asi někdo ze staré školy jako Bruce Bowen, kterého jsem hodně sledoval. A když jsem vyrůstal, tak se mi líbil Kawhi Leonard jako jeden z nejlíp bránících guardů.
Jakou schopnost musí mít opravdu dobrý obránce především?
Pro mě je obrana na prvním místě o srdci a úsilí, které do toho musíte dát, abyste někoho zastavili. A taky musíte umět pomáhat ostatním. Musíte se vyhecovat k tomu, aby váš hráč přes vás neskóroval. A k tomu je třeba být dobře koučovatelný, protože každý trenér má k obraně jiný přístup.
Snažíte se tohle předávat i svým spoluhráčům?
Ano, snažím. Říkám jim svůj pohled na to, co bysme měli dělat jako tým i jednotliví hráči, aby byli lepší obránci. Trenéři se mě pravidelně ptají, když se koukáme na video, co bysme v daných situacích měli dělat. Takže ano, naslouchají mi. Na druhé straně já se taky hodně ptám, třeba guardů na to, koho chtějí při clonách přebírat, nebo jestli se mám snažit ke svému obránci dostat sám. Někdy přebírat jde, když je to mezi mnou Tomášem Pomikálkem nebo Matějem Svobodou, a někdy ne, když je to ve dvojici Jordan Ogundiran s Pomikálkem nebo Honzou Štěrbou. Musíme tak být na stejné vlně a musíme si být jistí, že děláme vše správně.
Stejně jako loni jste v lize měl nejvíc zisků, opět před Tyem Nicholsem. Je pro vás důležité být v čele tohoto žebříčku?
To jsem ani nevěděl, že mám nejvíc. (směje se) Je to překvapení. V lize je řada dobrých obránců a taky hodně mladých kluků, takže tohle je pro mě novinka. 
Bylo letos ještě těžší pokládat se do obrany, jak jste zvyklý, když jste bojoval s různými zdravotními limity?
To tedy bylo. Už jsme neměli Tye, který si loni mohl brát zápasy na starosti v útoku i obraně. A k tomu se přidalo pár mých zranění. Na začátku jsem se dostával ze zranění kotníku ze závěru minulé sezony. A když s něčím bojujete, je snazší, aby se stalo i něco dalšího. Pořád jsem se ale snažil zůstat pozitivní a dělal, co šlo. Neměl jsem v úmyslu vést ligu v ziscích, ale hlavně co nejlíp bránit a hrát. Posledních pár měsíců, řekněme od pohárového FINAL 8, už se cítím poměrně dobře.
Právě během FINAL 8 v Praze bylo v zápasech znát, že to nejste úplně vy, hlavně v posledním zápase s USK o bronz...
V posledním zápase před FINAL 8 jsem si v Ústí zranil patu, takže jsem neměl moc času na vyléčení. Hrál jsem tak i s tím všechny tři zápasy a to byla velká náož. Naštěst pak přišlo volno a čas na regeneraci a teď už jsem pár zápasů tam, kde bych měl být.
Co pro vás bude reálným cílem v letošním play-off, kde začínáte s Brnem, čerstvě posíleným o pivota Martina Svobodu z Písku?
Mým cílem je dojít znovu až do finále a opět se pokusit vyhrát titul. Na tom se nic nezměnilo. Brno je velmi dobrý tým a je to první překážka, kterou musíme překonat, o ničem dalším nepřemýšlím. Jistě, se Svobodou budou ještě silnější a fyzičtější na doskoku pod oběma koši. Je to pro ně velká posila. A v Brně to tak bude desetkrát těžší než v dlouhodobé části. Budu se proto snažit na to své chlapce připravit, aby odvedli to nejlepší.
Malá filmová odbočka - celou sezonu vás na každém kroku sleduje s kamerou dokumentarista Ladis Zeman. Jak se vám líbila první část, která šla ven na konci ledna?
Je to fakt spektakulární. Skvělé pro lidi, kteří nevědí, jak to v takové šatně funguje. Hodně lidí si myslí, že sportovci, a je jedno, o jaké hře teď mluvíme, nemají nic jako nadstavbu. Takže ukázat víc, jací jsou, je super. Když mě někdo vidí hrát v jednom zápase, může si myslet, že jsem další typický americký blázen. Jo, na hřišti jsem plný emocí, ale když se mnou mluvíte, tak vidíte, že jsem úplně v pohodě a můžeme jít pokecat u kafe. Nebo když jdu na dětské hřiště s rodinou. Tohle všechno ale není vidět, dokud to nezažijete v takovém dokumentu. Je tak super, že to vzniklo.
V tomhle je třeba ocenit klubový management, že jste v podstatě nic neskrývali a i ty hodně drsné promluvy z šatny, které jsou normálně fanouškům skryté, šly ven. Jak jste se pak cítil třeba vy sám, když vám kouč Grepl dával pořádnou „čočku” za to, že se v derby s Ústím víc věnujete soubojům s Nicholsem, než samotné hře?
Tohle mi právě vůbec nevadí. Tak to prostě chodí a takoví jsme. Nechci, aby lidi měli dojem, že si myslím, že jsem nad ostatními, nebo že jsem lepší než kdokoli z mužstva. S každým musí trenér jednat stejně a já mu to i řekl, aby se mnou nejednal jinak než s ostatními. A chtěl po mně to samé co po mladých klucích, abych byl zodpovědný a dělal, co mám. To je potřeba ode všech, když tu chceme vyhrát titul. Pokud tedy dělám blbosti a nejsem správný lídr, řekni mi to a dej mi to „sežrat”. Nechci, aby si ostatní mysleli, že si můžu dovolit něco, co oni ne. Musíme si být rovní.
Budou vás tu fanoušci vídat i v příští sezoně?
Těžká otázka. Rád bych v Česku zůstal, samozřejmě pro naši rodinu je to tu lepší, totéž i pro mou situaci kvůli získání českého pasu (kdy je nutný několikaletý nepřetržitý pobyt v zemi - pozn.) a pro cokoli dalšího. Momentálně nevím, jaké mám možnosti, protože jsem to ještě nezačal řešit, ale odhadl bych to na 75 až 80 procent ve prospěch setrvání. A pokud bych v lize zůstal, byl by v tuhle chvíli Děčín tím nejlepším místem. Už jsme tu s rodinou začali něco budovat, město mám rád, dcerka tu má své aktivity. Vlastně ani nevím, jestli bych v Česku měl i jiné možnosti. Snad jedině, že by to byla nabídka, kterou bych nemohl odmítnout, tak bych mohl změnit působiště, ale o ničem momentálně nevím.
A váš český pas se už začíná definitivně blížit?
