Když nerozhoduje basketbal, a přesto se vítězí

VELKÉ OHLASOVÉ ECHO DUELU S BOSNOU Kapitán Pavel Pumprla vzal po kapitánsku za přetěžký a ubojovaný předposlední zápas světové kvalifikace s Bosnou, už do půle vysoustružil z těžkých zakončení na něj nebývalý 12bodový poklad a v samém závěru šťastnou trefou z nájezdu o desku s klaksonem (na 64-58) i následnou vynucenou ztrátou hostů pomohl dotlačit lvy k těsně výhře 69-64, pod niž se podepsal jako druhý střelec 14 body. Ještě lepší byl se 17 body včetně tří trojek Jaromír Bohačík, 13 bodů s 9 doskoky a 3 zisky přihodil Vojta Hruban. Na rozehře strávil nejvíc času Tomáš Vyoral (7+6 doskoků a 4 asistence) a svých prvních 5 minut v národním týmu si užil i se 4 střelami 18letý Vít Krejčí, jejž jen siréna 1. čtvrtiny těsně obrala o první národní trefu.

VELKÉ OHLASOVÉ ECHO DUELU S BOSNOU Kapitán Pavel Pumprla vzal po kapitánsku za přetěžký a ubojovaný předposlední zápas světové kvalifikace s Bosnou, už do půle vysoustružil z těžkých zakončení na něj nebývalý 12bodový poklad a v samém závěru šťastnou trefou z nájezdu o desku s klaksonem (na 64-58) i následnou vynucenou ztrátou hostů pomohl dotlačit lvy k těsně výhře 69-64, pod niž se podepsal jako druhý střelec 14 body. Ještě lepší byl se 17 body včetně tří trojek Jaromír Bohačík, 13 bodů s 9 doskoky a 3 zisky přihodil Vojta Hruban. Na rozehře strávil nejvíc času Tomáš Vyoral (7+6 doskoků a 4 asistence) a svých prvních 5 minut v národním týmu si užil i se 4 střelami 18letý Vít Krejčí, jejž jen siréna 1. čtvrtiny těsně obrala o první národní trefu.

Čechy k výhře v samotném závěru posunula i trojka Bohačíka (na 67-62 72 sekund před koncem), po níž ještě ztráta Vyorala nahrála soupeři ke snížení, ale Auda poté z šestek 10 sekund před koncem už jistil výhru. Lvi byli v součtu lepší ve ztrátách (12-17), dali i o 6 šestek víc a a výrazněji si pomohli z druhých šancí (11-2) po dramatickém zlepšení útočného doskoku především v závěrečné čtvrtině (6 z celkových 11).

Po dobrém vstupu se až příliš uklidnili a postupně v obraně stále agresivnější soupeř se 5 trojkami i 15 body z brejků udržel na hratelném poločasovém skore 39-33. Lvi se dlouho málo tlačili na útočný doskok, což Bosňanům ulehčovalo útočnou přechodovou fázi, a i při několika únicích na úroveň 10 bodů se jim nepodařilo soupeře dorazit.
 

Klíčový moment utkání nastal po druhém získaném nesportovním faulů lvů (soupeř si při rozjezdu útoku z vlastní poloviny nevybíravěji pomohl proti Křížovi, který zůstal ležet na palubovce), kdy konečný verdikt i v tomto případě přineslo až video. Češi za stavu 45-35 místo potrestání soupeře ze 2 šestek a následného útoku nevytěžili ani bod a jejich původně až 12bodový náskok se začal sypat, když od této chvíle až do konce utkání vyjma jedné dvou výjimek nedostali při nájezdech žádný faul a trestné hody, byť se jim při zakončení Bosňané vehementně sápali po rukou. A protože palba z dálky nebyla velmi úspěšná, každý další koš si museli vydřít ze složitých průniků pod koš, přičemž fauly se na ně pískali jen ve velké vzdálenosti od koše.

Ve druhé půli navíc už musel převzít rozehru i tradiční záchranář Bohačík, neboť trio méně zkušených playmakerů bylo soupeřem ostře presováno a mnohdy se ani neprodralo k míči. Lvi se tak nedostávali ke svým akcím a museli improvizovat při hře 1 na 1.
 

Kouč Ronen Ginzburg o zápase
„Je to velká výhra hlavně kvůli fanouškům, kteří nás celou kvalifikaci podporovali. Tým Bosny na nás hodně tlačil v obraně. Pár minut se nám dařilo hrát, co jsme chtěli, ale spoustu času jsme měli problémy s agresivitou soupeře a jeho hrou dovnitř. Taky nás trápily ztráty, ale bojovost a charakter týmu nám utkání vyhrály. Naše nejlepší „match-upy“ v utkání byly, když Pavel Pumprla jako křídlo byl na pozici 4 a Martin Kříž jako power forward na „pětce“, což nám na začátku čtvrté čtvrtiny dávalo výhodu. A i když třeba Pavla jsem nasazoval do hry kvůli obraně, on dával body v útoku. A v závěru jsem nechával hrát s míčem Bohačíka nebo Schilba, protože bosenští guardi hodně tlačili na naše rozehrávače a tím nás v dlouhých úsecích ničili.“

Pavel Pumprla o utkání
„Bylo pro nás důležité poslední domácí zápas kvalifikace vyhrát, protože v minulém okně jsme dvakrát prohráli a chtěli jsme si fanoušky udobřit. Návštěva skoro tří tisíc lidí v rozhodnuté kvalifikaci je neskutečná věc a je vidět, že se něco změnilo a basket se u nás posouvá dopředu. My jsme navíc nechtěli skončit kvalifikaci čtyřmi prohrami v řadě, protože víme, že i ve Francii to teď bude hodně těžké. Skore s Bosnou napovídá, že obrany obou týmů byly nesmlouvavé a já jsem rád, že jsme to na konci zvládli líp.“

O nečekané obtížnosti utkání
„Asi to bylo těžší, než jsme čekali, byť jsme viděli video a byli jsme na agresivní hru soupeře upozorňováni. Bosňané si byli vědomi toho, že nám chybí Tomáš Satoranský i Kuba Šiřina jako klasická jednička ve většině kvalifikace, snažili se nás bránit agresivně, i když hlavně od druhé čtvrtiny. Pokud to tak chtěli, bylo to docela chytré, protože my jsme po první čtvrtce povolili a mysleli si, že to uhrajeme v pohodě. Jakmile ale přitlačili, měli jsme problémy, i když jsem si za vedení o deset už myslel, že to utrhneme.“

O drsné bosenské škole pro mladíky na rozehře
„Taková škola je tou největší. Jistě by bylo lepší, kdyby se s tím dokázali poprat o něco líp, ale ten skok je veliký. Málokdo se s takovým tlakem dokáže srovnat v 18 letech v prvním zápase za reprezentaci. Problém s tím měli i mnohem zkušenější hráči včetně mě. Každý na balonu tomu aspoň v některých chvílích podlehl. Důležité ale je, že kluci vůbec jsou s týmem, protože generační výměna je běžná všude a i na tohle bude fajn ta dlouhá letní příprava.“

O svých 14 bodech z řady složitých nájezdů
„Soupeř to ode mě úplně nečekal, já se tak v kvalifikaci a vůbec v poslední době příliš neprezentoval. A tím, že byl tlak na naše guardy, já jsem proti obráncům na pozici 4 mohl snáz najíždět. Škoda, že mi toho ve druhé půlce už nevyšlo víc. Některé krkolomné pozice při zakončení souvisely se zvláštním metrem sudích, kteří někdy pískali pomalu každý kontakt, a jindy člověk najel, leželi na něm tři hráči a nedělo se nic. To ale bylo na obou stranách. Pak nezbývalo než si prostor najít i složitějším způsobem.“

O síle týmu
„Vnitřní síla tohoto týmu je to, co ho vystihuje. Dřív nám často chyběla, ale v této kvalifikaci byla spousta zápasů ohromně ubojovaná. A to bylo potřeba, protože většinou jsme hráli bez hlavních hvězd a nezbývalo než se semknout. Jádro týmu je z Nymburka, kde jsme na evropské scéně zvyklí na určitý styl, a ostatní se na to dobře nabalují, byť na to z české ligy tak zvyklí tolik nejsou. A tu bojovnost a vnitřní sílu bude důležité přenést si i do letní přípravy a na samotné MS, protože tím tam můžeme něco dokázat.“

O aktuální týmové partě
„Za deset let v týmu jsem nezažil žádné problémy. Nevím, čím to je, v klubu to kolikrát bývá jinak, ale tady to vždycky šlapalo. Možná se to vytříbilo přirozeně, a kdo do toho úplně nezapadl, tak tu dlouho nevydržel. A až přijde „Veselka“ (Jan Veselý), přijde i trocha té zdravé negativity (usmívá se), kterou občas taky potřebujeme, aby nás to nakoplo. Těším se, až budeme všichni a věřím, že na MS nepojedeme jen koukat na čínského draka.“

O vysněné skupině pro MS
„Všichni chtějí a zároveň nechtějí tým USA, protože porazit se téměř nedá, ale zahrát si proti němu by bylo fajn. Pro mě by to přišlo na konci kariéry, moct nastoupit proti hráčům,jaké jsem ještě nepotkal, a zřejmě už nepotkám. Přidal bych i nějakou Jižní Ameriku, tedy Brazílii, Argentinu, proti takovým nároďákům jsem taky ještě nehrál. Zajímavý by ale byl každý dosud nepoznaný soupeř.“



Vojtěch Hruban o těžkosti utkání
„My jsme hlavně chtěli poděkovat fanouškům za jejich podporu v každém zápase. Tři tisíce na utkání, kde už o nic nejde, je úplně krásné číslo. A jsme moc rádi, že jsme to zvládli, protože to nebyl krásný zápas. Nedokázali jsme si moc pomoct z dálky a museli jsme to umlátit a ubojovat až do konce. Lehký zápas jsme ale nečekali. Pokud bychom něco trefili z dálky, soupeř by musel vytáhnout obranu a bylo by to v pohodě. Naštěstí „Boči“ (Bohačík) na konci trefil tu jednu důležitou trojku, ale jinak jsme to jen ostřelovali i z otevřených pozic a nepadalo to. Věděli jsme ale, že když trochu zapneme, máme utkání v rukou. Byl to extrémně fyzický zápas, a když to nepadalo z dálky, museli jsme to urvat těmi těžkými nájezdy.“

O tvrdé škole pro mladé hráče v takto fyzickém zápase
„Bylo to hodně ostrý, rozhodčí to nechali na obě strany a sem tam už se objevil i nějaký judo chvat. Pořád měl člověk na sobě něčí ruce, byl tahaný za dres, ale tak se hrálo. Soupeř tím měl větší výhodu, protože byl míň basketbalový, naopak nás to hodně brzdilo, protože jsme nehráli normální sety a jen jsme reagovali na ten soupeřův tlak, což nebylo správné.“

O největší síle týmu
„Zní to jako klišé, ale je to v tom, že je to skutečný tým. Ať tu byli „Saty“ s „Veselkou“, ať tu byl Ondra Balvín, nebo jakákoli sestava, vždycky jsme dokázali vyhrát. A spoustu zápasů, kdy jsou předtím jen čtyři dny tréninků, nerozhoduje basketbalové umění. Ani dnes s Bosnou, ani v obou klíčových zápasech s Finy. Rozhodovalo to, jak velké nasazení se nechá na hřišti. My vždycky bojovali až do konce o každý balon a dokázali jsme zvládnout skoro každou koncovku.“

O cíli pro světový šampionát
„Máme nejsilnější tým, jaký jsme kdy měli, a nemůžeme si dívat malé cíle a hrát o 20. místo. Chceme ukázat, že můžeme hrát s těmi nejlepšími, což poslední dobou často ukazujeme, a nemusíme se tak bát nikoho.“

O přání pro březnový los
„Při skupině po čtyřech bych si možná překvapivě nepřál Američany, protože tím je zabrané jedno ze dvou postupových míst. Radši bych je potkal později. Já bych si přál týmy, které jinak nepotkáme, nějakou Latinskou Ameriku, Asii nebo Afriku. Takže třeba Brazílii nebo Argentinu, které jsme zatím nepotkali.“


 

Vít Krejčí o pocitech z premiéry

„Skvělý, skvělý! Hrozně jsem si to užil, hlavně přijela celá rodina, kterou jsem za pobytu tady viděl úplně poprvé. Myslel jsem tak i na ni. Jistě jsem byl i nervózní, ale když už jsem byl na hřišti, snažil jsem se nemyslet na moc věcí a chtěl jsem jen hrát.“

O těsně promarněné šanci na první koš
„Mrzí to, s tou sirénou první čtvrtiny to bylo těsné, ale hlavní je výhra a ty body tak nechyběly. Snažil jsem se být agresivní na koš, což mi tu všichni říkali. Pokud bych se bál a byl víc nervózní, dopadlo by to ještě hůř.“

O velkém herním skoku při tlaku bosenské obrany
„Určitě to bylo znát, soupeř bránil hodně agresivně a my v útoku hráli, co nám dal. My jsme dobří v tom, že vezmeme balon, přeběhneme do útoku a najdeme volné střelce, ale bohužel v utkání to moc nepadalo. Nás rozehrávače Bosna moc nenechala hru dirigovat, protože nás držela hodně od míče. Několikrát si tak míč bral Blake Schilb nebo Jarda Bohačík, což je na tomhle týmu skvělé. Každý může hrát každou pozici a to všem pomáhá.“