Když píšu texty, pouštím si Pippena
NA ALL-STAR GAME S RYTMUSEM Když All-Star Game v Ústí nad Labem, tak jedině se slovenskou hudební hvězdou. Necelé dva roky po Daře Rolins se proto na palubovce Sportcentra SLUNETA objevil ve sněhobílé bundě i rapper Rytmus. Jeho show s několika skladbami rozpůlila druhou i třetí čtvrtinu a končila beatboxovým bonusem i rozeskandováním napěchované haly. „Dobrá zkušenost,“ řekl Rytmus ještě během utkání ve své šatně, kde poté nemluvil jen o basketbalu.
NA ALL-STAR GAME S RYTMUSEM Když All-Star Game v Ústí nad Labem, tak jedině se slovenskou hudební hvězdou. Necelé dva roky po Daře Rolins se proto na palubovce Sportcentra SLUNETA objevil ve sněhobílé bundě i rapper Rytmus. Jeho show s několika skladbami rozpůlila druhou i třetí čtvrtinu a končila beatboxovým bonusem i rozeskandováním napěchované haly. „Dobrá zkušenost,“ řekl Rytmus ještě během utkání ve své šatně, kde poté nemluvil jen o basketbalu.
Ani ten mu ovšem není cizí a na otázku, jak velkým zdrojem jeho inspirace je, s lišáckým úsměvem prohodil: „Je. Vždy, když píšu texty, pouštím si Scottieho Pippena.“ A pak přidal i další legendu. „A ještě Jabbara. Jak se jmenoval dál?“ obrátí se na opodál stojícího generálního manažera ústeckého klubu Tomáše Hrubého.
Právě vedle něj seděl i v porotě Slam Dunku. Radit však s bodováním jednotlivých smečařských kousků nepotřeboval. Měl totiž svá vlastní kritéria.
„Slo mi o čistotu provedení a jak byl kdo oblečený, takže ten „týpek“ s nulou mě zaujal,“ podotkl na adresu nymburského krále soutěže Kendricka Raye.
Rytmus zažil basketbal v aktivním provedení na střední škole, ale už tehdy jej to víc táhlo k showbyznysu.
„Vážím si ale každého sportovce, který na sobě pracuje a může si pak splnit své sny. Zdravím tímto všechny basketbalisty, kteří jsou teď možná na škole a mají své sny, aby se dostali do některé z nejlepších lig, ať už je to NBA, nebo jiná soutěž. Je to o tom, že musí vynaložit nějaké úsilí, makat na sobě, někam se dostat a možná si splnit to, o čem snili. Jako třeba já, když jsem chodil na střední školu,“ motivuje své následovníky majitel několika platinových desek, na nějž po skončení Slam Dunku na schodišti ústecké haly čekalo nejméně dvacet žadatelů a žadatelek o společná „selfie“.
Při svém vystoupení se nebál ani momentální improvizace. To když do éteru vysázel i beatboxovou vložku. „Jo, bylo to spontánní, protože ten zvuk v hale byl na beatbox stvořený. Celkem dobře se to ozývalo, tak jsem to dal.“
V Kroměříži narozený rapper, který zítra oslaví 41. narozeniny, si na závěr roku střihl vícero nevšedních vystoupení. Vedle české All-Star Game to byl především unikátní dvojkoncert se symfonickým orchestrem z 26. prosince ve vyprodané bratislavské Inchebě, kde se kvůli obrovskému zájmu muselo jedno vystoupení přidávat a celkem se tak originálního zážitku dočkalo 7500 lidí.
Jak vůbec bizarní spojení hiphopu s tak ohromným tělesem vzniklo?
„Jako jakýkoli jiný nápad, kdy se chcete někam posunout. Orchestr mi připadal jako velmi dobrý nápad. Udělal jsem to jako přůřez svou, myslím, už bohatou historií, kdy jsme zařadili čtyři skladby ze sólových alb a tři ze společných desek s Kontrafaktem. Myšlenkou bylo zúročit tuhle historii a dát to všechno do orchestrální podoby,“ popisuje vznik slovenského koncertu roku Rytmus, který přiblížil i složitý proces jeho zrodu.
„Skladby se musely napsat do not a zaranžovat. Zkoušky pak trvaly čtyři dny, kdy jedna měla i 15 hodin. Jakmile to bylo nazkoušené, už jsem trochu věděl, co čeho jdu. Další zádrhel ovšem byl, že jsem poprvé vystupoval v takhle plné hale, kde se sedí na sedadlech, což byl dost rozdíl. Kapely normálně v klubech i jinde vystupují před stojícím publikem a já nevěděl, jak načíst tu jinou psychologii. Jsem ale pocitový umělec a využívám daného momentu a nakonec to dopadlo perfektně. Měli jsme asi čtyři standing ovation, kdy se lidi postavili a tleskali čtyři minuty, což bylo super,“ je z nezvyklé show stále unešený rapper.
„Šlo o zajímavou zkušenost, protože najednou za vámi stojí 70 hudebníků, kteří hrají na živé nástroje, což má úplně jinou sílu, než když hraje kapela složená z pěti lidí. Je to něco úplně jiného! A ještě něco jiného je, když skončí koncert, všichni jdeme do „backstage“ a ti páni hudebníci mi říkají: „Bravo maestro, bylo to silné“. I pro mě to bylo něco ojedinělého, co jsem nikdy nezažil, a patří to k mým největším koncertním vrcholům. Můžu říct, že jsem vyprodal bratislavskou Inchebu, protože 7500 lidí je i mým osobním rekordem v návstěvnosti. Budu na to hodně vzpomínat,“ dodává čtyřicátník s nadšením teenagera.
