Když seš unavenej, tak nejsi! Jak pomohl Kobe a hořící dům?

V play-off se jen velmi zřídka dá zvítězit náhodou. A už vůbec nemůžete náhodou postoupit do finále. 

Tam už si proklestí cestu jen ti nejodolnější, ti, co jsou schopní obětovat úplně nejvíc. A slovy jednoho z přímých aktérů - „ti, kteří jsou ochotní na hřišti umřít”. Až takové odhodlání do sebe před možná rozhodnou bitvou celého semifinále vpravili Válečníci ze severu.

Jeden z nich si navíc těsně před utkáním, v klidu svého příbytku, obstaral i důležitou extra motivačku. Od jednoho z nejpovolanějších v oboru, který už bohužel opustil tento svět. Matěj Svoboda o tom nyní bude poutavě vyprávět v rozhovoru, z nějž snáz pochopíte, co jej dovedlo až k roli klíčového 26bodového střelce Děčína v pátém duelu s Pardubicemi, v němž dokonale nahradil absentujícího top skórera týmu.

Matěji, stejně jako v lednu doma proti Olomoucku, kde jste při absenci Nicholse s Pomikálkem a ještě bez Brunera explodoval 40 body, jste i tentokrát zvedl hozenou rukavici?
Někdo musel. My jsme prostě museli. Hlavy jsme si nastavili tak, že nemá cenu brečet a déle se zaobírat tím, co se stalo s Tyem Nicholsem. A řekli jsme si, že musíme. Pardubice už jsme dokázali porazit i bez něj na konci nadstavby a nastavili si to tak, že se pro nás nic nemění a potřebujeme ten pátý zápas vyhrát. Ta řekněme zkušenější čtyřka, tedy já, „Pomi” (Pomikálek), AJ Walton a Fíla Kroutil, jsme si spolu sedli, věděli jsme, že na tom hřišti za to budeme muset vzít převážně my, a proto si to musíme správně v hlavách nastavit, protože ostatní nás budou následovat. To byl jeden z rozhodujících faktorů. K tomu jsme se odhodlali a řekl bych, že jsme dokázali strhnout celý tým, aby všichni věřili, že máme na to vyhrát.

Co se muselo změnit a kdo nejvíc nahrazoval těch spoustu Nicholsových vniků do obrany soupeře, abyste vykryli i jeho 20 bodů na zápas v play-off?
Je to tak, něco se změnit muselo. Najednou bylo v útoku víc prostoru pro mě, Filipa, „Pomiho” i AJ Waltona. Ta zodpovědnost byla na nás. A i celé pojetí hry bylo trochu jiné. Když tam Ty je, naše hra kolikrát tíhne k tomu, že on hraje 1 na 1 a my čtyři koukáme, co vymyslí (usměje se). Teď jsme hráli možná o trochu týmověji a balon se víc hýbal a víc jsme se dostávali do nějakých herních setů. Bylo to něco jiného a najednou musely i Pardubice v obraně pracovat s něčím jiným. Hráli jsme fakt dobře a postavili jsme se k tomu nejlíp, jak jsme mohli.

Je to velké překvapení, že opticky nejjednodušší zápas série přijde za takové situace?
Nechci říct, že to je překvapení, protože my do toho šli fakt sebevědomě, ne s tím, že budeme chtít překvapit, nebo že jsme v roli outsidera, to vůbec.

Měl jsem na mysli spíš ten 21bodový rozdíl.
Tohle je docela vtipné, že náš nejlepší zápas za celé play-off přišel, když chyběl náš nejlepší skórer. I to ale hrálo svou roli, nás to jeho vyřazení semklo, v útoku jsme začali hrát týmověji, víc si začali věřit i ostatní a v obraně i přesto, že má Ty spoustu získaných míčů, tak je to přece jen trochu gambler (usměje se), takže i tam jsme byli jako by poctivější nebo zodpovědnější a ve třetí čtvrtině to přineslo ovoce.

Vyhráli jste ji o dva parníky 25-6. Zlomilo ji především vašich 11 bodů z druhých šancí a byl to hlavní pokyn do druhé půle, když v té první jste z útočných doskoků neměli prakticky nic a v první čtvrtině jste dokonce neměli ani jeden druhý míč?
Nebyl to hlavní pokyn. Tohle si říkáme celý rok, že tam chceme chodit, protože i tu obranu to víc namáhá. Tím, jak se zápas vyvíjel, jsme začali nabývat stále většího sebevědomí. U Pardubic to bylo právě naopak. A když seš na koni a daří se ti, tak se i na ten útočný doskok chodí lehčeji.

Říkáte stále sebevědomější, ale na konci druhé čtvrtiny to byl soupeř, který otočil na 32-35.
Naše hlavy byly prostě tak dobře nastavené, že jsme věděli, že vyhrajeme my. (usmívá se) Byli jsme ochotní na tom hřišti umřít. Pro nás to byl all-in zápas, kde jsme si řekli, že buď vyhrajeme, nebo tady „chcípnem”.

Možná jste už předem odpověděl, přesto navážu - v pouhých šesti a půl mužích, což je skoro vaše standardní rotace v sérii, jste úspěšně zvládli pátý zápas v devíti dnech a přitom všechny důležité statistiky závislé na vložené energii a fyzickém nasazení byly na vaší straně, navíc o hodně. Jak je to možné?
Tohle jde úplně stranou, v takových zápasech a sériích play-off nějaká únava nemůže být...

I když člověk už sotva plete nohama a cítí, že má dost?
Ne, ne, nesouhlasím. Lidský organismus zvládne mnohem víc, než si myslíme...

Než si myslí běžní smrtelníci, nebo vrcholoví sportovci?
Obojí. Zrovna včera jsem se těsně před zápasem místo nějakých her podíval na motivační video s Kobem Bryantem, který už bohužel není mezi námi. V jednom rozhovoru s ním řešili, že jednou i s utrženou achilovkou byl schopen v důležitém zápase proměnit i šestky. Tazatel mu namítl, že normální člověk by se v takové situaci nebyl schopný ani postavit a on vstal, dal dvě šestky a pak s tou utrženou achilovkou odešel na lavičku. Sám tam říká, že to je úplně normální. Navázal tím, že když má člověk natažený hamstring, a začne mu hořet barák a děti jsou někde v patře v pokoji, tak co udělá? Zapomene na nějaké zranění a poběží pro děti a dostane je ven z hořícího baráku. A takhle jsem si já nastavil hlavu - ty vole, já nejsem unavenej, teď ze sebe ještě dostanu to poslední, co tam mám, a odpočívat a regenerovat budeme až po sezoně. V tuhle chvíli na to nesmíš myslet. Podle mě to souvisí s tím nastavením hlavy. Když si únavu, to, že toho máš plné kecky, budeš připouštět, tak tak budeš i vypadat. Když si to ale nastavíš, že nejsi unavený, máš sil dost a můžeš vyhrát, tak to jde. To video mě utvrdilo v tom, co jsem si sám myslel už dřív. A věděl jsem, že to zvládneme.

Vy tak kondiční složku víc než z přípravných drilů čerpáte přímo z hlavy...
Ono to souvisí. Musíš mít něco natrénováno, což my máme. Ale tohle je opravdu o tom nastavení a víře, že můžeš. Samozřejmě jsme byli unavení, když jsme hráli hodně zápasů a minut. Po utkání bývá člověk vyřízený, ale v samotné hře tě jakékoli polevení může stát celou sezonu, takže si ho nemůžeš dovolit. A i kdybys měl na tom hřišti umřít, musíš ze sebe vydat to poslední. Jen tak se můžeš dostat tam, kam si přeješ.

Zrovna nedávno váš aktuální soupeř Petr Šafarčík mluvil o stejném tématu, kdy zmínil, že při této frekvenci zápasů v sérii se pro vytíženější hráče od pátého utkání dál jedná o slušné fyzické peklo, kdy v sedmém duelu už před sebou v loňském čtvrtfinále viděl dva míče. Vy jste včera i při více než 36 minutách byl stále v pohodě?
No, nevím, jak „Peca” (Šafarčík), ale já byl úplně v pohodě. A budu i další zápas (úsměv).

Jste výhru od pátého finále za posledních osm sezon, kdy se hrálo play-off. Jaké vzrušení po včerejšku v týmu a jeho okolí panuje?
Je o něco větší. Já si to netroufám hodnotit za ty, co tu zažili ty čtyři předchozí finále, ale myslím, že kluci, co u toho byli, budou souhlasit, že letos je to jiné. Mně dřív, když jsem ještě hrál jinde, přišlo absurdní, když jsem viděl, jak Děčín oslavoval to druhé místo a postup do finále. Jistě, bylo to dobré a velký respekt, že to dokázali tolik let po sobě, a když se na to člověk podívá z širšího pohledu, tak to bylo při tehdejší dominanci Nymburka malé vítězství. Takže i když se tým dostal do finále, tak přestože tam dostal na p..., bralo se to jako úspěch. Ovšem letos, to neexistuje! (důrazně) Liga je vyrovnaná, kdo ví, jestli Nymburk vůbec bude ve finále, a kdo se do něj dostane, bude myslet jen na jedno - bude chtít vyhrát. A ať už tam bude kdokoli, letos druhé místo nebudeš oslavovat.

Je v Děčíně letos vše znásobené tím, že loni se musel protrápit skupinou A2 v sezoně, která měla daleko k čemukoli plusovému?
Je to tak. Tohle ke sportu patří a my si to už řekli, že jednou seš nahoře a jednou dole. Loni jsme byli dole, letos jsme nahoře, ale tím to ještě nekončí. Každopádně se takhle hraje mnohem líp, když je květen, a ty seš stále ve hře, řešíš zápasy a to je mnohem příjemnější než chodit hrát v květnu tenis a fotbal jako loni. (úsměv) Já jsem tak hrozně vděčný, že letos máme tuhle možnost hrát až do konce a uvidíme, co přijde.

Co přijde určitě, je páteční Zápas 6 v Pardubicích. O kolik jiný bude?
Vůbec nevím, uvidíme, co to udělá s Pardubicemi, pro které to bude doma zápas o všechno. Oni jsou teď pod tlakem, týmem, který bude možná nervózní. My získali první mečbol a mentální výhoda může být na naší straně, ale to jsme si říkali i cestou do Pardubic za vedení 2-0. Tam nám ale rychle sklaplo, dvakrát jsme prohráli, pak se stal ten incident a najednou jsme byli my těmi dole. Teď je to zase obráceně a to je na sportu nejkrásnější, že - jak říká slogan letošního play-off - Předem nevíš. A tak to opravdu je - nevíš, co se v tom šestém zápase může stát. Já věřím, že se dobře připravíme a budeme se snad prezentovat stejnou hrou jako v pátém utkání. A věřím, že máme na to sérii v Pardubicích ukončit, což bude náš jednoznačný cíl.