Když víš, jak se vyhnout temnému Baltimoru

S MVP MĚSÍCE DEVANTE WALLACEM Nemusí to ani přiznávat, statistiky hovoří za něj. Je prostě klikař. Vyrůstal ve městě, které loni zaznamenalo nový rekord v počtu vražd na počet obyvatel – 343 na 615 tisíc, což dává děsivý průměr 56 na každých 100 tisíc lidí. Podle průzkumů ve Spojených státech loni nebylo nebezpečnějšího města z ranku těch větších. Pro srovnání – v populačně dvakrát větší Praze řešili loni kriminalisté 22 vražd. Devante Wallace ovšem tvrdí, že i v Baltimoru lze žít život, při kterém se nebezpečí dá vyhýbat. Poslední čtyři sezony tomu navíc sám jde naproti. Je „uklizen“ v zatím bezpečnější střední Evropě, již už stihl projít křížem krážem. A jen se ocitl v severočeském Ústí nad Labem, stal se z něj okamžitě lídr týmu, muž do koncovek a nyní už i hráč pro All-Star a především MVP měsíce. Jak to všechno tak rychle zvládl?

S MVP MĚSÍCE DEVANTE WALLACEM Nemusí to ani přiznávat, statistiky hovoří za něj. Je prostě klikař. Vyrůstal ve městě, které loni zaznamenalo nový rekord v počtu vražd na počet obyvatel – 343 na 615 tisíc, což dává děsivý průměr 56 na každých 100 tisíc lidí. Podle průzkumů ve Spojených státech loni nebylo nebezpečnějšího města z ranku těch větších. Pro srovnání – v populačně dvakrát větší Praze řešili loni kriminalisté 22 vražd. Devante Wallace ovšem tvrdí, že i v Baltimoru lze žít život, při kterém se nebezpečí dá vyhýbat. Poslední čtyři sezony tomu navíc sám jde naproti. Je „uklizen“ v zatím bezpečnější střední Evropě, již už stihl projít křížem krážem. A jen se ocitl v severočeském Ústí nad Labem, stal se z něj okamžitě lídr týmu, muž do koncovek a nyní už i hráč pro All-Star a především MVP měsíce. Jak to všechno tak rychle zvládl?

„Vždycky záleží na týmu, v jakém jsem,“ podotýká křídelník. „A taky myslím, že jsem hodně adaptabilní a schopný přizpůsobit se různým stylům hry. Třeba loni jsem se z Polska přesunul do Maďarska a musel jsem se naučit hrát velmi, velmi rychle. Stejně jako když jsem přišel sem do Ústí a hned jsem musel nastoupit proti Nymburku,“ vykládá Američan, který byl zvolen nejužitečnějším hráčem listopadu v české basketbalové lize.

Svá slova dokázal podložit i činy, když například v koncovkách duelů ve Svitavách nebo doma s Olomouckem zařizoval klíčové body vedoucí k vítězství. Sám ale vavříny s díky odmítá. Ba dokonce si sype popel na hlavu.

„Ty zápasy jsem nevyhrál já, bylo to týmové úsilí až do samého konce. A pokud jde o utkání s Olomouckem, byl jsem to já, kdo v posledních vteřinách prodloužení za bodového vedení soupeře ztratil míč, a soupeř pak šestkou zvýšil na dva body. A kdyby vzápětí spoluhráč Spencer Svejcar nevyhodil na mě až na půlku, a nebyl na mě odpískaný střelecký faul, nikdy bych neházel ty tři šestky a nemohl nás nasměrovat k vítězství,“ zdůrazní 26letý guard.
 

Do Ústí přišel za bilance 1-3, navíc v turbulentní době, kdy tým potřeboval záplatovat sestavu po odchodech jiných Američanů. A už s ním ve hře Pandy padly i v Nymburce a v Ostravě, což zhoršilo bilanci na už kritických 1-5.

„Nikdo se z toho ale nehroutil. Měli jsme k tomu týmovou schůzi, kde se řeklo, že nejsme tam, kde jsme chtěli být, ale věděli jsme, že jsme dobrý tým. Trenér přidal nějaké nové systémy, my se rozjeli, šest zápasů za sebou jsme vyhráli a všechno se zvedlo.“

Wallace v listopadu, kdy celku pomohl k dokonalé bilanci 4-0 (výhry ve Svitavách a Brně, doma s Olomouckem a Děčínem), vykazoval průměry 19,3 bodu, 3,8 doskoku a 3,5 získaného faulu za 24 minut. Proměnil všech 16 trestných hodů, 13 z 27 trojek a 11 z 21 dvojek.

Bez šesti čísel dvoumetrový Američan v Ústí bydlí v komplexu Sportcentra, kde SLUNETA hrává a trénuje. A podle klubových činovníků tráví v budově drtivou většinu času.

„Jo, řekl bych, že jsem ten typ, co je v hale pořád, protože se pořád snažím zlepšovat svou hru. Není problém kdykoli si skočit dolů na hřiště a něco potrénovat. Tohle je vlastně poprvé od mého prvního angažmá v Rakousku, kdy takovouhle možnost mám, že můžu zajít do haly prakticky kdykoli,“ pochvaluje si 194 čísel vysoké křídlo, které prý zatím stejně moc času na objevování ústeckého okolí nemělo.

„Pořád máme nějaké zápasy, a to včetně výjezdů do zahraničí v Alpe Adria Cupu. Takže jsem za ty dva měsíce tady odehrál asi 15 utkání. Jednou už jsem ale vyrazil do Prahy, která je fakt nádherná, a během vánoční pauzy snad budu mít šanci se tam ještě jednou podívat.“

Za necelé čtyři sezony v Evropě Wallace otestoval i ligy v Rakousku, Polsku, Maďarsku a naposledy i v Litvě. A takhle dopadlo jeho hodnocení:

„Na první místo bych dal litevskou soutěž, protože Litva je opravdu basketbalová země a některé týmy mi tam připomínaly (evropskou) hru San Antonia z NBA. Na druhou příčku bych dal Polsko a Česko. Ani jednu ligu nemůžu dát výš, protože v obou soutěžích jsou výborné týmy. Pak by následovalo Maďarsko a úplně poslední by bylo Rakousko, které basketbalově není příliš silné, ale pořád se zlepšuje,“ soudí střelecky disponovaný hráč.

„Polská i česká liga jsou si podobné, jen v Polsku jsou pivoti vysocí i přes 210 čísel. Tady zase většina „dlouhých“ umí střílet trojky a taky tu hraje spousta všestranných „guardů“. Maďarsko je hodně zaměřené na rychlost a Američani tam můžou hrát hodně jeden na jednoho. V zápasech točí i kolem 35 minut a totéž platí o Rakousku, kde američtí hráči taky tráví ve hře spoustu času.“



Wallace je rodákem z města Columbie ve státě Missouri, kam přišel z Baltimoru na univerzitu studovat a hrát basketbal jeho otec. „Díky němu jsem se na basket dal i já. A strejda hrával pro změnu na univerzitě v Pittsburghu. Já chtěl být jako oni dva. Nejsem ještě tak dobrý jako oni, ale už se tomu blížím,“ říká skromně 16. střelec Kooperativa NBL, který vyrůstal v Baltimoru, nechvalně proslulém vysokou mírou zločinnosti.

„Tohle je pravda. Loni tam bylo, tuším, kolem čtyř set vražd, což je strašně moc. Já naštěstí nic hrozného nezažil na vlastní kůži. Jen pár bitek, což je v Baltimoru normální. Co se ale týče gangů, drog a podobných záležitostí, s tím zkušenosti opravdu nemám. Měl jsem skvělou podporu ve škole a otce, který se mi věnoval,“ cení si Devante.

„Baltimore je nebezpečné město, ale není tak nebezpečné, pokud tomu „nejdeš naproti“ a nemáš takový „životní styl“. A to já neměl. Chtěl jsem hrát basket, chodil jsem do školy a neměl jsem zájem o problémy. Takže já takový Baltimore nezažil.“

Právě s metropolí státu Maryland, nacházející se na východě Spojených států, má spojenou i první řidičskou zkušenost, která se mu teď bude docela hodit. Jako MVP měsíce má i on po čtyři týdny privilegium šoférovat luxusní vůz Hyundai Genesis.

„Poprvé jsem řídil asi v šestnácti, kdy jeden kamarád potřeboval do Annapolis, což je asi 45 minut z Baltimoru. Já se pak vracel autem sám, ale bylo to v pohodě. V Evropě jsem něco málo odřídil jen v Rakousku a v Polsku. Řízení tady je podle mě stejné jako u nás v Americe.“

I když tvrdí, že řízení auta je všude stejné, jeden zásadní rozdíl v Evropě přece jen zaznamenal. „Mám dojem, že tady se jezdí mnohem pomaleji než v Americe. Tam se pořád někam pospíchá, abys stihl být všude včas. Tady v Evropě je to o hodně klidnější, zvlášť v menších městech, jako je Ústí. A na tu jinou rychlost je potřeba si zvyknout,“ upozorňuje i sám sebe chlapík, který zatím stihl pochytit jen jedno české slovíčko. Ovšem jedno z těch nejdůležitějších.

„Prosím - to je asi to jediné, co znám. Zkoušel jsem si zapamatovat i další slova, ale čeština je opravdu těžký jazyk,“ neskrývá šikovný hráč, kterého už 30. prosince uvidíte hned ve trojroli v rámci ligové All-Star Game. Wallace získal nominaci do sestavy Mladých pušek, navíc bude jednou z hvězd turnaje 1 na 1 i účastníkem soutěže nejlepších trojkařů.