Když zápasy NBL sleduje i komentátor Golden State

INTERVIEW S LEVELLEM SANDERSEM S BONUS VIDEEM Za necelý rok má u pasu domácí pohárový titul, ligový bronz, složení celku VTB ligy na jeho půdě i postup v evropském poháru. Levell Sanders v nové trenérské roli zatím budí dojem dítěte štěstěny. Realitou však je, že svému štěstí jde mílovými kroky v ústrety. Od začátku svého působení na lavičce je puntičkářem, který nechce podcenit žádný detail. Učí se z chyb druhých, ale také nezapomíná na okřídlenou větu světa sportu, že „zápasy vyhrávají hráči a prohrávají trenéři“. Proto když mluví o posledním úspěchu Beksy, hovoří především o svých hráčích. A když mluví o dosavadní evropské jízdě svého týmu, říká také: „reprezentovat náš klub, naši ligu, naši zemi“.

INTERVIEW S LEVELLEM SANDERSEM S BONUS VIDEEM Za necelý rok má u pasu domácí pohárový titul, ligový bronz, složení celku VTB ligy na jeho půdě i postup v evropském poháru. Levell Sanders v nové trenérské roli zatím budí dojem dítěte štěstěny. Realitou však je, že svému štěstí jde mílovými kroky v ústrety. Od začátku svého působení na lavičce je puntičkářem, který nechce podcenit žádný detail. Učí se z chyb druhých, ale také nezapomíná na okřídlenou větu světa sportu, že „zápasy vyhrávají hráči a prohrávají trenéři“. Proto když mluví o posledním úspěchu Beksy, hovoří především o svých hráčích. A když mluví o dosavadní evropské jízdě svého týmu, říká také: „reprezentovat náš klub, naši ligu, naši zemi“.

Elle, o kolik jste čerstvým postupem v Europe Cupu, navíc z druhého místa, překonali všeobecná očekávání?
Nevím, co se čekalo vně klubu, ale uvnitř klubu přede mnou ani hráči nikdo nikdy nezmínil, že musíme dosáhnout tohle, nebo tamto. Chtěli jsme jen dobře reprezentovat náš klub, naši ligu a naši zemi. Pamatuju si, jak se v poločase prvního zápasu s Nikosií, než jsem začal mluvit k týmu, náš generální manažer Martin Marek obrátil ke klukům s otázkou: „Proč hrajete tak ustrašeně? Nikdo přece neřekl, že to musíte celé vyhrát.“ A to byla pravda…. Upřímně, kdyby před začátkem soutěže někdo řekl, že Pardubice půjdou dál, nikdo by tomu moc nevěřil. My jsme přišli odnikud, nikdo nás neznal. Když nás vylosovali, tak na webu Eurobasket.com měli místo nás napsáno BK Opava. S námi prostě nikdo nepočítal.

I vzhledem k těžkostem, kterým čelil v prvních dvou pohárových utkáních Děčín, jak moc vám pomáhaly individuální kvality vašich amerických hráčů, zejména při hře 1 na 1?
Pomáhá to určitě hodně. Vytvářejí situace nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Prakticky každý tým, s kterým jsme hráli, měl klíčové hráče ze zámoří. I litevský tým takového měl, i když proti nám nemohl hrát. V Evropě obecně má většina týmů cizince, kteří jsou klíčovými hráči. A pro nás to platí také.



Co všechno vám přineslo nečekaný postup?
Už jsme mluvili o našich amerických hráčích, ale podle mě to byla naše týmová hra v obraně i útoku, co nás dostalo až sem. Výkony Američanů byly konstantní, ale v různých zápasech vyskočili i další hráči, kteří nám pomohli. A tenhle mix fungoval. V Litvě třeba Dominez Burnett dal 31 bodů, ale přesto to byl týmový výkon. Před sezonou a pak i před každým zápasem jsem tohle hráčům zdůrazňoval. Někdy se od toho ale odchylujeme a pak na to musím kluky znovu upozornit. Ve většině zápasů to ovšem fungovalo. Ano, máme hráče, co dávají hodně bodů, ale to není proto, že bych někomu řekl: „Teď musíš střílet a dávat body ty“. Každý má stejné možnosti dostat se ke střele nebo hrát 1 na 1, jen někteří jsou v tom lepší než jiní.

Pomohlo vám v evropských zápasech něco konkrétního, co jste se v létě přiučil od svých dřívějších trenérů při hovorech s nimi?
Něco takového bych asi nenašel, ale mluvím s nimi často. Třeba jednomu mému bývalému trenérovi z univerzity Seton Hall, který teď komentuje utkání pro Golden State Warriors, dávám ke zhlédnutí některé naše ligové zápasy a on mi pak dá různé tipy k nim a hlavně má jiný pohled na moje různá zápasová rozhodnutí. Tahle možnost mluvit s jinými trenéry a konzultovat s nimi je pro mě jednou z hlavních věcí. Můj předchůdce v Pardubicích Dušan Bohunický mi řekl, že právě tohle měl dělat taky a že mu to opravdu chybělo.     

Ve druhé fázi FIBA Europe Cupu jdete na aktuálně druhý tým Francie a také na lídry rumunské a maďarské ligy. Co od těchto bitev očekáváte?
Jistě to budou velmi dobré týmy. A hráči se na ty zápasy už těší. Jako hráč jsem se vždy chtěl utkávat s co nejlepšími týmy a hráči. A doufám, že moji svěřenci to berou stejně. Abychom proti těmto výborným týmům, co jsou na špičce svých lig, mohli uspět, musíme být ve vrcholné formě.

Pojďme k vaší hře. Když jsem viděl všechny vaše úspěšně zakončené útoky například v posledním derby se Svitavami, byla tam jedna akce lepší než druhá, spousta pohybu i otevřených střel (viz následující sestřih). Jak se vám to daří?
To je všechno zásluha kluků. Je to jejich přirozenost, nemyslím, že by se někdo snažil nějak extra předvádět. Pořád se snažíme lítat dopředu, což naše fanoušky baví, a našim hráčům tento styl vyhovuje. A všechny ty alley-oopy a podobné kousky vyplývají z jejich tvořivosti a schopností. Mně se to líbí, když to vychází, a štve mě to, když to zkazíme. Většinou to ale funguje. Obecně, když hrajete rychle, plynou z toho i atraktivní akce. Třeba máme jednu takovou, která není přímo chystaná na alley-oop, ale když někdo jako Kamil Švrdlík nebo Šutys (Nečas) postaví dobrou zadní clonu, soupeři chybí výpomoc a Lamb Autrey je pak úplně volný, Půlpy (Půlpán) mu to nahodí na smeč. To ale vyplyne samovolně, navíc každý při tom musí odvést svůj díl práce precizně. Divák většinou vidí až konečný výsledek, předtím je ale potřeba postavit dobrou clonu, poslat přesný pas a je tak třeba přesné týmové souhry.
 

Při několika akcích v derby bylo vidět, že až tři hráči téměř naráz sbíhali kolmo ke koši a rozehrávač s míčem si mohl vylosovat, komu ho pošle. Jsou ty spousty seběhů, ze kterých skórujete, hodně cílenou činností?
V týmu máme opravdu dobré nahrávače. Každý asi ví, že v tomhle vyniká Radek Nečas, a když má míč, povzbuzujeme ostatní, aby se hýbali a sbíhali ke koši, protože on chce přihrávat a nacházet je. Radek přihrává radši, než střílí. Mě někdy až mrzí, že jsem s ním nemohl hrát déle, protože on je s míčem nebývale tvořivý. Takže máme akce, kdy chodíme do seběhů za zády obránců, ale spousta toho je jen důsledek tvořivosti samotných hráčů.

Při vaší rychle hře a spoustě zakončení do několika vteřin je také zřejmé, že vás čeká o to víc útoků soupeře, kterým musíte čelit v obraně. To vám nevadí?
Ne, nevadí. To je v pořádku a vyplývá to z logiky věci. Někdy samozřejmě příliš ztrácíme míč, takže hráčům musíme zdůrazňovat včasný návrat do obrany a nabírání jejich hráčů, ale to s naší hrou souvisí a já jsem si toho dobře vědom.