Klasické slepé kuře. S 9000 na obzoru
S DAVIDEM MACHAČEM Téměř polovina, kolem sedmdesáti hráčů ze 171 mužů na letošních ligových soupiskách, neobývalo tuto planetu, když on před více než 21 lety poprvé vstoupil na prkna české nejvyšší soutěže. Přesto mu mnozí z nich ani dnes nestačí, když se se svými Medvědy žene do rychlého protiútoku. Zatím jako 13. skórer tuzemských ligových dějin (8509), který ještě do konce této sezony s největší pravděpodobností přeskočí dvanáctého Levella Sanderse (8619).
A v té další už by mohl nakouknout i mezi nejužší elitu, tedy do TOP 10. To už ale trochu předbíháme, zejména v dnešní době, kdy se neví, co se může stát zítra.
Stačí už jen to, že od července absolvoval prakticky tři letní přípravy, když se s Kolínem dlouho marně snažil v Kooperativa NBL zažít aspoň dva zápasy v kuse. Teď to byly hned čtyři v rozmezí osmi nocí, což je porce, ze které by se podlamovaly nohy i o dekády mladším. David Machač ale i po takovém náporu jen mávne rukou a svým tradičně úsporným slovotokem dokonce prohlásí: „Já jsem ještě v pohodě, cítím se docela dobře. To spíš Adam Číž s Filipem Novotným, kteří v posledních zápasech hráli čtyřicítky, ti jsou na tom o hodně hůř. Po pravdě - já bych byl radši, kdyby teď žádná repre pauza nebyla, protože by se hrálo a míň by se trénovalo.“ Zřejmě tak už netrpělivě vyhlíží páteční dohrávku sedmého kola s Ústím...
Davide, chcete snad říct, že byste tohle vražedné tempo zvládal až do konce sezony?
To zase ne, tři zápasy za týden už jsou hodně. Za sebe ale říkám, že při tom extra zápřahu se moc netrénuje a člověk se pak na ty zápasy těší.
Minutově (hrál mezi 26 a 29) to tento týden bylo pro vás maximum, co jde ještě zvládnout? Nebo ještě zbyla rezerva?
Na to se těžko odpovídá. Třeba teď naposledy proti Ostravě jsem se fyzicky cítil dobře, zápas předtím s Olomouckem, kdy se víc běhalo nahoru dolů, to bylo náročnější, ale myslím že jsem to jakž takž zvládl.
Vy to můžete líp posoudit – jak ty v podstatě čtyři čtyřicítky za sebou dával kolega Číž, který je navíc i hlavním vodičem míče?
Na to, že se před prvním zápasem po pauze (13. listopadu) nevědělo, jestli při nějakých zdravotních potížích bude k dispozici, to zvládl. V tom posledním zápase už únava byla hodně znát, ale třikrát v řadě se vyhrálo a ty nohy pak nebolí tolik, jako kdyby se třikrát prohrálo.
A to v té koncové únavě s Olomouckem dával klíčovou trojku pod časovým tlakem a s Ostravou v sobotu rozhodl 20 sekund před koncem ze šestek...
Je to už zkušený borec, hra je postavená kolem něj a to sebevědomí na takové koncovky má velké. Díky tomu to rozhodl. A na tu trojku se pošetřil dva útoky předtím, když ztratil balon. Ne, to si dělám srandu. (smích) Hlavní je, že když máte minutu do konce remízu, na únavu není čas.
Co křeče, ty při těchto maratónských výkonech nepřicházejí?
My docela měli naběháno zvenku, takže na křeče nebyl prostor. (smích) Asi ale nejde úplně říct, že bychom teď přímo žili z toho běhání v lese. Pro mě je to letos už třetí letní příprava (v létě, po karanténě týmu a nyní po ligové pauze, kdy tým pokaždé odehrál jediný zápas a vzápětí měsíc stál – pozn.) a není příjemné, že se pořád hraje a nehraje. Jak nás ale teď pustili do haly, každý den jsme trénovali dvoufázově a ten měsíc jsme se snažili dohnat.
Vy jste však nebyl na výši jen fyzicky. V Nymburce jste začal 13 body a v posledních dvou utkání to bylo dokonce 20 a 18 bodů. Jako by vás soupeři po té skórersky ne tak výrazné minulé sezoně přestali hlídat a zapomněli, že jste v TOP 15 domácí ligové historie.
Klasické „slepé kuře“ (Machač tu nemístně naráží na přísloví „I slepé kuře najde zrno“, kterým se chce říct, že člověk může zaznamenat štěstí či dosáhnout dobrého výsledku, i když pro to nemá dostatečné předpoklady a schopnosti – pozn.). Prostě mi tam něco spadlo, dvakrát se ke mně odrazil míč pod košem, člověk si pak začne víc věřit a taky mě občas našel dobře Adam. Je to všechno trochu v uvozovkách, jinak mě Adam „zabije“.
S Hradcem jste v poslední minutě rozhodl dvojkou ze střední vzdálenosti, teď s Novou hutí to bylo zase 11 bodů v klíčové čtvrté čtvrtině. Vyhecovat se k takové závěrečné sekvenci ve čtvrtém zápase během pár dní nazvete taky odkazem na slepé kuře?
Je to samozřejmě náhoda. Jednou jsme šli protiútok 3 na 1 a já zůstal v ofsajdu, takže jsem měl na ostatní náskok a dostal to za obranu. Byl jsem tam nějak rychle, takže jsem se možná nestihl vrátit z předchozího útoku (smích).
Zvládli jste tři koncovky na domácí půdě v řadě, byť domácí půda je nyní také v nemalých uvozovkách. Je to tedy spíš zkušeností týmu, že v závěru nepanikaříte a neztrácíte moc balonů?
Samozřejmě s fanoušky, kteří při vyrovnaných zápasech umějí být pro soupeře hodně nepříjemní, by to bylo ještě lepší. Jistě, máme zkušenější tým, pokud vezmu naši rotaci kromě Filipa Novotného a Thea Dlugoše, kteří ale v lize už taky nějakou dobu jsou. Na druhou stranu - s Olomouckem jsme vedli o dvacet a soupeř pak šel na chvíli i přes nás. To jsme si tedy moc zkušeně nepohlídali. Díky Bohu to ale všechno dopadlo dobře. Asi jde říct, že nepanikaříme a umíme si říct, co zahrát. Navíc se všichni známe dlouho, Filip i Lee Skinner nebo Jirka Jelínek už tu hráli dřív, nejde tedy o nový tým a dokážeme si vyhovět, což je velké plus.
Vy jste víc než polovinu života strávil v NBL, musíte se tak v těchto nervních koncovkách hodně kousat do rtů, abyste do toho nejméně zkušenému trenérovi v lize při timeoutech nemluvil? Anebo taková nutkání nemáte a necháte vše plně na Miroslavu Sodomovi?
Samozřejmě to necháváme na trenérovi, ale občas můžeme říct svůj názor. Ne ale tak, abych za ním šel, že poslední útok zahrajeme to a to. Prostě se spolu bavíme, ale neradíme mu. A podle koho se hrály ty poslední koncovky? Nevím, jestli podle trenéra, ale podle Adama určitě (usměje se)... Ne, to si dělám srandu. Tam bylo důležité, že jsme v té poslední minutě nikdy neztráceli a poslední útok byl na vítězství. Nebyli jsme pod tlakem na to dát koš, a to se pak hraje líp.
Vy ale téměř neztrácíte ani míče v útoku, při posledních třech výhrách to bylo jen 3, 8 a 10 chyb, čemuž se až nechce věřit, zvlášť při té ohromné minutáži vás všech.
Tohle je otázka na náš perimetr, my s „Jelenem“ (Jiřím Jelínkem) hru zpod koše moc netvoříme. Určitě to je naše plus, každá ztráta znamená o útok míň a většinou hrozí i rychlý protiútok soupeře. Takhle ale nedostáváme koše do otevřené obrany. A pokud jde o Adama s Filipem, oni jsou teď v laufu, hrají výborně od začátku sezony, věří si a až se vrátí „Dý“ (Devante Wallace), budou mít i čas si odpočinout a budou ještě nažhavenější.
V této sezoně se vám povedlo návratem Jelínka se Skinnerem a příchodem slovenské posily Petráše sestavit poměrně silnou podkošovou vazbu, která mnohdy skóruje ve velkém a rozhoduje zápasy. Je to znát?
My ty zápasy hrajeme v šesti až sedmi, a z toho jsme čtyři dlouzí, takže těch zakončení máme hodně. Navíc Lee Skinner teď dost hraje na křídle. Jemu je ale jako univerzálovi jedno, kde nastupuje. Díky jeho schopnostem máme pak i výhodu na doskoku, navíc on je na tom velmi dobře i pohybově a třeba proti Hradci jsme jeho hry zvenku často využívali.
V tabulce jste po třech úspěších rázem poskočili na sdílené čtvrté místo. Po bídě minulé sezony – je to trochu předčasný vánoční dárek?
Ne, ne. Na tabulku je příjemný pohled, ale bude to letos strašně vyrovnané a během týdne můžeme klidně i třikrát prohrát. Při té úzké sestavě jsme ale s tím minulým týdnem hodně spokojení.
