Klíč? Zaplašená myšlenka Ondřeje Šišky

S MATĚJEM SVOBODOU A VIDEEM Tak málo chybělo, aby všechno dopadlo jinak. A místo euforické radosti z neuvěřitelného obratu z minus dvaceti bodů by Válečníkům mohly zbýt jen oči pro pláč. Křídelník Matěj Svoboda by neměl proč si dát vítězné pivo. A zanikl by i důvod pro jeho následující nakoukání do dějin jednoho podivuhodného 45minutového zápasu. Stačilo, aby jeho parťák z rozehry překročil své pravomoci, zvolil „nepovolené” řešení 4 - a minul. 

Ondřej Šiška ale v horku posledních vteřin čtvrté čtvrtiny v Brně nakonec zachoval disciplínu i chladnou hlavu, usoudil, že méně bude více - a umožnil tak nejspíš i následující rozhovor s kolegou a barvitým vypravěčem Svobodou.

Matěji, zažil jste včera v Brně svůj nej obrat kariéry?
Asi jo. Nic dalšího si nepamatuju, že by se z minus dvaceti podařilo vyhrát. Bylo to fakt super a posledních patnáct minut byla z naší strany velká jízda. Za stavu o dvacet pro Brno se nám možná honilo hlavou, že už je konec. Najednou jsme ale dali pár rychlých košů, na konci třetí čtvrtiny to bylo o dvanáct a my cítili, že to ještě není ztracené a že Brnu trochu docházejí síly. Naopak nám se začalo víc a víc dařit a s blížícím se koncem jsme na tom byli pořád líp, až se nám podařilo vyrovnat a dostat to do prodloužení. V něm už domácí byli psychicky nahlodaní z toho, že jsme to stáhli a jim se přestalo dařit. A my už byli na koni.

Je takový obrat při všech daných okolnostech cosi jako zázrak?
Zázrak bych neřekl. Dokud není konec, a je tam nějaký čas, pořád se dá hrát. Není to určitě tak, že Basket Brno by byl top neporazitelný tým a Děčín nějací „niemandi”. My teď po posílení a uzdravení všech hráčů máme kvalitní a silný tým, akorát se nám nepovedl začátek soutěže... Ano, je to něco nevídaného dostat se z takového deficitu, ale zázrakem bych to nenazval. Možná se to tak může jevit, my ale na zápas jeli - i při všem respektu k soupeři a jeho umístění - s cílem vyhrát. Po vítězství nad Olomouckem jsme se cítili dobře a věřili, že můžeme v Brně uspět. A asi nás to nejdřív trochu svazovalo, byli jsme možná trochu nervózní, že už musíme vyhrávat, protože v naší situaci je pro nás každá výhra extrémně důležitá. V první půli se to projevilo a na domácí jsme byli krátcí. Ve druhém poločase jsme se ale dostali do herní pohody, byli uvolněnější a Brno jsme přetlačili.

Co za stavu minus 20 bylo klíčové - pocit, že už není co ztratit, nebo to, že jste se konečně pořádně vyhecovali, anebo usnutí domácích na vavřínech?
Bylo to všechno dohromady. Za stavu minus 20 se hraje už s lehčí hlavou, není co ztratit a jde se to zkusit. Brno do toho trochu usnulo, mělo pocit, že už má hotovo. A jedním z faktorů bylo i zranění rozehrávače domácích Romana Marka, který ve třetí čtvrtině dostal „koňara”. Brnu pak chyběl klid, který on do hry vnáší. A samozřejmě i my jsme se konečně začali trefovat, což nám v prvním poločase moc nešlo.

Byl noční návrat na základnu hodně euforický?
Cesta i vzhledem k té dálce, které většinou jezdíme ven, byla určitě veselejší než po porážce. Když jsme si sedli do sedaček, jen jsme se na sebe podívali a usmáli se, jak je to fajn, že se to povedlo. Nedokázali jsme si představit, že bychom jeli zpátky kyselí, s další prohrou. Zápas i cestu domů jsme si tak užili. 

Kolik po takové události kouč povoluje „plechovek”?
Trenér s námi naštěstí zpátky nejel ve stejném tranzitu (směje se), takže to neměl pod kontrolou. My jsme ale profesionálové a čekají nás další zápasy, takže víme, co si můžeme a nemůžeme dovolit.

Něco „málo” ale po takovém vítězství venku padnout musí, ne?
To je samozřejmé, něco málo proběhlo. (úsměv)

Dá se po takovém zápase usnout rychle, nebo to dění stále běhá v myšlenkách?
Nevím, jak ostatní, ale mně se po všech zápasech usíná hůř, bez ohledu na výsledek. Pořád jsem nabitý energií z toho utkání. Po té delší a náročnější cestě, s nějakým tím pivkem - a po výhře - se ale usínalo dobře.

Zejména pro vás, kteří se v lize nacestujete opravdu hodně, je teď jistě příjemným bonusem už konečně opravená dé jednička.
Jo, už to tam fičí dobře. My ale už do Brna vyráželi s velkým předstihem, protože u nás i na Vysočině všude napadl sníh, takže jsme se trochu báli komplikací na cestě. Nakonec jsme ale v Brně byli tři a půl hodiny před zápasem. (smích)

U vás zápas dlouho táhla jen základní pětka, když do půle byl poměr bodů náhradníků 16-0 pro domácí. Musel to váš startovní kvintet vzít na sebe hodně?
Neříkám, že musel, ale při pohledu na naši sestavu je vidět, že náš základ je silný. Ale i kluci z lavičky měli obrovský podíl na vítězství. I když to nebylo třeba tolik znát bodově, odvedli super práci. Jmenovitě Fíla Kroutil nám dává dlouhodobě obrovskou práci v obraně, to samé Martin Mach, který i vybíhá do protiútoků a stále bojuje. „Dejv” Žikla jako další žolík z lavičky dával pro změnu hodně důležitou trojku v koncovce....

Když už o ní mluvíte, trochu si ji rozeberme. Vy jste po 39 minutách ztráceli o pět, aby právě vy jste snížil trojkou, načež za domácí po timeoutu minul trojku Madden, a přišel první klíčový part pro vašeho rozehrávače Šišku.
My tam hráli víckrát stejný signál, stejně jako pak v prodloužení. Mělo to tři možnosti, jednou byla trojka pro mě, druhá shoz na pivota a třetí nájezd Ondry Šišky. A na něm bylo, jak situaci přečte, a které řešení vybere. Nejdřív to vyšlo na tu mou trojku, pak už mě domácí pokryli, ale zase se otevřela cesta pro nájezdy Ondry, který vyrovnal a zajistil prodloužení. 

Váš osud tak závisel nejvíc právě na něm.
Je to tak. Musel udělat ta rozhodnutí a najít nejlepší řešení. Naštěstí se pokaždé rozhodl správně. Shodou okolností jsme se o tom dnes ráno bavili a on říkal, že první, co měl v hlavě před tím svým nájezdem, bylo, že vystřelí trojku. Prý že - „byli jsme minus dva, tak jsem si myslel, že vystřelím trojku, dám to, vyhrajeme a nebude prodloužení”. (směje se) Nakonec ale usoudil, že přece jen se mu z dálky tolik nedařilo a z nájezdů naopak ano. Tak jsem rád, že na poslední chvíli ustoupil od své myšlenky a rozhodl se najet až do koše a dostat nás do prodloužení.

Jeho trojka by ale byla mimo povolené opce pro daný signál.
No, ta tam nebyla (smích), to by byla čtvrtá možnost, kterou vymyslel on sám.

A pak přišel závěr prodloužení, který rozhodl Šiškův alley-oop pas na dunk pivota Osaikhwuwuomwana.
To byla ta samá akce, jen mně s „Pomim” (Pomikálkem) trenér prohodil pozice a my tak vytvořili perfektní příležitost pro poslední pick-and-roll, kdy ho hráli Ondra s Craigem (Osaikhwuwuomwanem), a já vybíhal na straně, kde se mě Brno snažilo pokrýt, protože jsem dal ty poslední trojky, a tím pádem nebyl nikdo, kdo by zastavil sbíhajícího Craiga pod koš. Domácí pivot s rozehrávačem to vyřešili špatně, a protože už tam nebyla žádná výpomoc od mého obránce, Craig zůstal úplně volný a Ondra ho perfektně našel. Dopadlo to nejlíp, jak mohlo.

Když to tak popisujete, zní všechno logicky, jako že nějaká možnost by měla zafungovat prakticky kdykoli.
Když se na to i my díváme zpětně, říkáme si, jak je ten basket jednoduchý (usmívá se), když to člověk správně přečte a vyřeší tím nejlepším možným způsobem. A my obě koncovky zvládli nejlíp, jak to šlo.

I při brněnské podkošové síle jste jasně vyhráli na body z vymezeného území 56-38. Čím to?
My se na jejich podkošové důkladně připravovali, protože tam mají velkou sílu. Na druhou stranu i my jsme ve hře do koše silní, Ondra má výborný nájezd, naši dlouzí jsou na tom taky dobře a celkově jsme lepší najížděči než střelci, tak tím to mohlo být. 

Ovšem i Brno se tlačilo do koše naplno, což dokazuje 39 házených šestek. Z nich však 14 minulo, takže jste zřejmě faulovali pro vás správné exekutory.
V tomhle hrálo v náš prospěch štěstí, že to kluci z Brna v klíčových momentech nedávali. Něco tam zahodil „Půlpy” (Půlpán), na konci i Richard Körner. Střílet Brno o trochu líp, nemuselo se žádné prodloužení ani hrát...

Ač se tato mise už začala zdát jako neřešitelná, poslední dvě výhry vás o něco přiblížily k šanci na dobytí nadstavbové skupiny A1. Jak si vaše akcie nyní stojí?
My si řekli, že dokud ta šance bude, byť jen teoretická, půjdeme za tím a budeme tomu věřit. Budeme bojovat a uděláme pro to všechno.