Klučina z českého rybníčku se vrátil. Už jako král kraje!

Upřímně doznává, že přestát nejdelší zdravotní pauzu kariéry pro něj nebylo vůbec snadné. Ba právě naopak. Po zranění kolena, které jej vyřadilo na víc než dva měsíce, už ale bez bolesti zvládl šest ligových zápasů a blíží se ke třicetiminutovým porcím, přičemž už třikrát skóroval dvojciferně.

Vlastní body ho ale v tuhle chvíli zajímají pramálo. O tom, co je pro něj mnohem důležitější, promluví nyní kapitán opavských mistrů Jakub Šiřina už jako sportovní král Moravskoslezského kraje, což je ocenění, které na konci února získal vůbec poprvé v kariéře.    

Jakube, jak těžký je pro šestatřicátníka návrat po více než dvouměsíčním zranění uprostřed sezony?
Bylo to těžké. Trvalo to dlouho a sám jsem nečekal, že mě to vyřadí na takovou dobu. V kariéře to bylo asi nejdelší čekání na uzdravení. Složité to bylo hlavně psychicky, nějak to vydržet a nic neuspěchat, protože hlava už strašně moc chtěla. Bylo ale důležité tu nohu dobře posílit, aby na závěr sezony byla ready. Do prvního zápasu s USK jsem pak šel prakticky po jednom tréninku s týmem a mile mě překvapilo, že to se mnou nezamávalo fyzicky, když jsem dva měsíce vlastně vůbec neběhal. Samozřejmě herně to ještě nebylo ono, ta zápasová praxe se nedá po dvou měsících hned dohnat.

Už vás nic nebolí?
Ne, nic. Věřím, že je to v naprostém v pořádku. V posledním zápase v Kolíně už jsem si dovolil i nějaké nájezdy do koše, což znamená, že si hlava začíná víc věřit a postupně se pouštím do věcí, které mi jsou vlastní, a do kterých jsem se ještě před dvěma týdny pouštět nechtěl. Spíš jsem to jen obstřeloval. Lepší se to ale každým dnem.

Zkušení trenéři tvrdí, že návrat po zranění do plné formy trvá minimálně tak dlouho, jaká byla pauza. Co vy na to?
Jestli to tak je, tak bych si to měl načasovat na play-off, tak uvidíme. Pro mě ale nebude hlavní, jestli se dostanu do formy, abych dával dvacet nebo víc bodů, víc půjde o to, abysme se správně a včas naladili jako tým. A druhá věc je dát se do pořádku herně. My jsme z těch zhruba 40 zápasů sezony odehráli dva v kompletním složení. Je tak malý zázrak, že jsme třetí a máme šanci urvat i druhé místo. Musíme se tak zaprvé dát zdravotně do kupy a doufat, že už se nám zranění budou vyhýbat, protože jsme si toho v sezoně vybrali už opravdu hodně.

Po vašem návratu to máte s Opavou 3-3. Neznepokojuje vás taková bilance před koncem nadstavby?
Ne, vůbec. Byly to zápasy, z nichž jsme některé chtěli vyhrát, jako doma s Pardubicemi nebo v Děčíně, ale pořád je to dlouhodobá část a bojujeme o druhé místo, což je skvělé. Ale play-off je úplně o něčem jiném, takže na nějaké 3-3 neberu ohled.

Poslední tři zápasy jste zničehonic měli přes dvacet útočných doskoků, řekli jste si k tomu něco významnějšího?
My se o tom bavíme delší dobu, že tam chceme chodit. Měli jsme tam jednu pasáž zápasů, kdy s tím byly problémy, tak si to každý den připomínáme, trenér to do nás tlačí, ať tam chodíme aspoň ve třech a nejlépe ve čtyřech a teď se to daří, tak doufám, že to udržíme, dává nám to střely navíc a je to i dobré na psychiku, když se z druhých šancí skóruje. Tohle je jen o vůli a nemusí se to, myslím, nějak dlouhodobě trénovat. Je něco jiného, když hráč jen sleduje svou střelu, nebo se hned vrací do obrany, anebo když se tam najednou rozběhnou tři hráči. A i když se ten doskok neurve, zbrzdí se soupeři protiútok, což je taky výhoda.

Do konce nadstavby hrajete doma s Ústím a Nymburkem a míříte na USK, druhé Ústí už pak hraje jen doma s Kolínem. Aktuálně má bilanci 23-11, vy 22-11, jak to vidíte s šancí na druhé místo a je pro vás vůbec důležité, anebo by stačilo i třetí, které je pořád o dost lepší než loňské sedmé?
To určitě je. Pokud teď v sobotu doma zvládneme Ústí, budeme mít lepší vzájemné zápasy, a pokud pak vyhrajeme aspoň zápas na USK, budeme druzí. Já bych se ale do takového spekulování nepouštěl, jdeme po jednom zápase, a jestli se podaří to druhé místo, bude to fajn. Ale i kdyby ne, hroutit se nebudeme. Nechci tu mluvit jen o loňsku, ale několik let play-off zkušeností říká, že je to jiná soutěž a někdy začínat doma víc svazuje, jste pod velkým tlakem a my už několikrát ukázali, že ne vždy je lepší začínat doma. Tím nechci říct, že bysme to druhé místo nechtěli vybojovat, ale víme, že v tom případném (důrazně) semifinále by stačilo jednou vyhrát venku a karty by se rychle obrátily.

Loni jste teorii o výhodě domácího prostředí ve všech sériích totálně postavili na hlavu, že?
Nechtěl jsem to tak říkat sám (úsměv).

Překvapilo vás Ústí, že je letos až tak dobré?
Po pravdě ani ne. Mají tam kvalitní osu zahraničních hráčů a k tomu Láďu Pecku a do toho se sem tam zapojí nějaký mladý český hráč. Sedli si a překvapení to za mě není. Pro ně je tahle sezona zatím historický úspěch a to je asi všechno, co bych k tomu řekl.

Bude i při kvalitě SLUNETY letos titul viset ještě výš?
Samozřejmě. Nymburk vypadá v mnohém jinak než loni. Sice nějaké prohry nasbíral a není neporazitelný, ale je vidět, že si jde ten titul vzít zpátky. Já ale věřím, že v závěsu čeká více dalších týmů, nejen my, kteří bysme si na tu trofej zase chtěli sáhnout. Myslím, že play-off bude zase zajímavé a nebude to jednostranné, což je dobré hlavně pro fanoušky.

Může do titulové hry promluvit i Ústí?
Samozřejmě může. Play-off je tak specifické, že se těžko odhaduje, kdo se může dostat do finále. Bude to o aktuální formě, vyhýbání se zranění a tak dále.

Blíží se vyhlášení cen pro nejlepší hráče sezony. Pro koho jste jako kapitán Opavy hlasoval na MVP vy a koho tipujete, že to bude?
Svůj hlas si nechám pro sebe, ale můj tip je, že to získá ústecký Nichols.

Hala Opava se v sobotu poprvé dočkala ligové All-Star Game. Jaké jste na akci ve městě sklidil ohlasy?
Od fanoušků byly pozitivní. Naše hala je na basketbal největší a nejhezčí, slušelo se tak udělat tu fanouškům tuhle radost, protože na naše zápasy chodí v neskutečném počtu a ta základna je tady velká, což potvrdilo i 2600 lidí na All-Star Game. Splnilo to tedy účel. Užili si to, myslím, všichni, fanoušci i samotní aktéři. Já jsem hlavně rád, že se nestalo žádné faux pas, protože jsem se opravdu bál, aby se nepískalo na některé hráče z jiných týmů, které potkáváme v soutěžních zápasech, kdy někdy to tu bývá vyhrocené. Opavský fanoušek ale ukázal, že tohle umí oddělit a že jedna věc jsou ligová utkání a druhá exhibice s charitativním podtextem. Proto velký klobouk dolů za to, že to takhle dopadlo a jsem strašně rád, že si to všichni užili. Panovala perfektní atmosféra, byl skvělý doprovodný program a i organizaci klub skvěle zvládl, za což taky klobouk dolů. Když jsem viděl, jaké penzum práce to obnášelo, tak to obdivuju, zvládli to na jedničku s hvězdičkou a je to ocenění pro náš klub.    

V posledních týdnech jste ovládl krajskou i městskou anketu o Sportovce roku. Doufal jste v to po loňském titulu získaném po dvaceti letech?
Po pravdě jsem nad tím nepřemýšlel. A když mi bylo oznámeno, že si mám zarezervovat termín, byl jsem překvapený. Když jsem tam viděl ta jména hokejových hvězd z NHL jako Pastrňáka, Paláta, tenistku Petru Kvitovou, nebo Honzu Veselého z Barcelony, tak když to pak vyhraje „klučina z českého rybníčku”, je samozřejmě šťastný. Je to pro mě největší individuální ocenění kariéry, Sportovce kraje jsem vyhrál vůbec poprvé. A pak jsem uspěl i v anketě tady v Opavě, kde jsme to s týmem celé ovládli. Ta mistrovská sezona určitě rezonovala.

Jako cenu jste dostal i horské kolo, jaký jste cyklista?
Rekreační, když je venku hezky, tak mám rád vyjížďky. Už jsme ale byli i na jižní Moravě s manželkou a přáteli, kde jsme si dokázali dát do těla při větší porci kilometrů.

A ještě otázka k vašemu trenérskému angažmá. Už víte, zda budete v létě asistentem u lvů U20 na mistrovství Evropy?
Budu u toho. Čeká nás už A-divizní šampionát v Polsku, což bude zase o jednu nebo dvě úrovně výš než loni v divizi B, na což se těším. A jinak dál čekám, jestli u nás v příští sezoně bude otevřeno studium licence A (což závisí na dostatku zájemců).