Kolik sekund do konce nahazujete šestku?

V KUCHYNI S DEJANEM JAKAROU Je to situace, kdy rozhodují sekundy o vašem dalším tahu. Zbývající sekundy. Jedna nahoru, nebo jedna dolů už udělá ve vaší strategii rozdíl. Brněnský kouč Dejan Jakara, který byl v sobotu právě jen sekundy od bilance snů, vás teď vezme až do své „kuchyně“, aby bylo jasněji v tom, proč za vedení svého týmu 74-75 na pražské Folimance neordinoval necelých pět sekund do konce minutí druhé šestky svého forwarda Lukáše Stegbauera. A naopak chtěl, aby trefil, i přesto, že následoval poslední timeout domácích, kteří se díky němu posunuli na útočnou polovinu a měli zdánlivě výhodnější pozici pro své závěrečné zakončení. Zakončení, jež jim po famózní trojce z otočky Michala Mareše dalo šťastnou výhru. V následujícím rozhovoru bude však kormidelník egoé hovořit i o tom, proč byla porážka pod Nuselským mostem dobrou věcí. Pro něj totiž porážka nikdy není jen porážkou.

V KUCHYNI S DEJANEM JAKAROU Je to situace, kdy rozhodují sekundy o vašem dalším tahu. Zbývající sekundy. Jedna nahoru, nebo jedna dolů už udělá ve vaší strategii rozdíl. Brněnský kouč Dejan Jakara, který byl v sobotu právě jen sekundy od bilance snů, vás teď vezme až do své „kuchyně“, aby bylo jasněji v tom, proč za vedení svého týmu 74-75 na pražské Folimance neordinoval necelých pět sekund do konce minutí druhé šestky svého forwarda Lukáše Stegbauera. A naopak chtěl, aby trefil, i přesto, že následoval poslední timeout domácích, kteří se díky němu posunuli na útočnou polovinu a měli zdánlivě výhodnější pozici pro své závěrečné zakončení. Zakončení, jež jim po famózní trojce z otočky Michala Mareše dalo šťastnou výhru. V následujícím rozhovoru bude však kormidelník egoé hovořit i o tom, proč byla porážka pod Nuselským mostem dobrou věcí. Pro něj totiž porážka nikdy není jen porážkou.

Kouči, na základě čeho jste se rozhodoval, zda se snažit proměnit druhý trestný hod Lukáše Stegbauera, a poslat tak domácí na posledních pět sekund s vhazováním na útočnou polovinu? Nebylo by pro vás výhodnější míč jen nahodit, jít bojovat o útočný doskok a dovolit USK při nejlepším těžký hod z dálky?
Pokud zbývá méně než tři sekundy, nebo jen dvě, obvykle chcete, aby hráč ten druhý trestný hod minul, ale tady to bylo více než čtyři sekundy a to je dost času na přejití hřiště a zakončení. Bylo by tam příliš rizika, i kdybychom šli bojovat o útočný doskok a snažili se soupeře zdržet na jeho polovině. Není to přímo pravidlo, ale víc než čtyři a půl vteřiny je prostě dost času na přechod hřiště. A USK má dobré guardy, kteří by tohle zvládli, aniž by při tom ztratili míč. A taky šlo o to, že při skautingu se zdálo, že by nás USK neměl při autovém vhazování překvapit ničím speciálním. Kozina ale při vhazování soupeře udělal určitou dílčí chybu. Chtěl vypíchnout míč, jenže se mu to nepovedlo a Mareš trefil rozhodující trojku.    



Pokud by zbývaly třeba rovné tři sekundy, bylo by ještě vaše rozhodnutí stejné?
Vážně nevím, to je těžká otázka. Když se vcítíte do toho konkrétního zápasu, asi by se to odhadlo líp. Nejspíš bych ale ordinoval minutí té druhé šestky. Nicméně v té situaci, co jsme měli na USK, bychom při minutí druhého trestného hodu vedli jen o bod, domácí by mohli jít na trojku i na dvojku. Za situace, kdy Lukáš dal, stačila by jim dvojka, a pořád by se šlo do prodloužení. Po naší chybě se jim ale nabídla i trojka. My jsme se také rozhodli, že hráč, který bránil vhazujícího soupeře, se bude první dvě sekundy dívat, co se děje pod košem, ale Radek Farský to neudělal, a možná kdyby se díval, mohl zabránit té snadné přihrávce.

A jak jste hodnotil snahu rozehrávače Koziny vypichovat přihrávku na Mareše, když se nestihl k míči dostat, setrvačností pohybu se posunul za střelce a nemohl se před něj včas vrátit?
Jan byl příliš rychlý. Nechtěl prostě, aby jeho hráč přijal míč. Zřejmě doufal, že může míč zasáhnout a byl tomu blízko, ale asi lehce podklouzl. Jasná chyba to ale nebyla. Nemůžu mu to mít za zlé, když se snažil udělat to nejlepší. Jako kapitán na sebe vzal i zodpovědnost, když během timeoutu řekl: „Trenére, vezmu si Mareše.“ Já souhlasil. Udělal pak, co v dané situaci mohl. Navíc Mareš proměnil velmi těžkou střelu, po otočce to fakt není snadné.

Co se všechno stalo špatně, že jste ve čtvrté čtvrtině přišli o náskok 13 bodů?
Nic zvláštního, změnilo se momentum utkání. Bylo tam několik našich opravdu hloupých ztrát. Měli jsme potíže se dostávat na soupeřovu půlku a jen jsme míče posílali fanouškům do hlediště. USK pak dával snadné koše. Samozřejmě měl pak větší podporu z hlediště, naši mladí kluci udělali nějaké chyby, což se týkalo jako evropského nováčka i Robyho. Taky Geiger ztratil dva balony, o další přišel Zurab Kereselidze. To všechno se nasčítalo, já využil dvou timeoutů, ale třetí jsem si musel nechat na závěr. Snažil jsem se tak kluky uklidňovat. To je ale basket…. Možná tam byla i některá rozhodnutí, která nám nepomohla. Nechci určitě říct, že bychom kvůli tomu prohráli o bod, ale já bych jako sudí nejspíš něco rozhodl jinak.



Stáli jste sekundy od bilance 4-1, to by byl na začátek ligy skoro sen, že?
Jistě, mít to 4-1 by bylo asi největší překvapení ligy. Už jsme o tom mluvili s mým asistentem, že ještě v létě, kdy jsem to probíral se svými kolegy, a Martin s dalšími lidmi včetně hráčů, jsme byli pasováni na to bojovat na samém chvostu tabulky. Když jsme pak ale začali hrát přípravné zápasy, viděli jsme, že bychom mohli být lepší. A teď jsme dokázali, že je to pravda. Doufám, že se nám budou vyhýbat zranění a půjde to tak dál. I to, že jsme prohráli na USK, je ale v pohodě. Vždycky říkám, že takovými zkušenostmi se zlepšíte. I já jako trenér. Když si rozebereme, co se stalo špatně, už tu chybu nikdy neuděláme. Zejména ne ztráty při našem vhazování. Anebo to nebude tak zásadní faktor. Beru to jako velkou školu i pro sebe.      
Vynechat nejde výkony Radka Farského. Hráč, který v minulé sezoně, své první v lize, odehrál v dresu USK jen 13 zápasů, teď září a je třetím střelcem týmu. To jste tušil, že by mohl být tak důležitou posilou?
Zaprvé, on se vůbec nebojí. Je agresivní, chce hrát a je to dobrý střelec. Jistě ještě má na čem pracovat, ale jeho potenciál vidíte hned. Pokud by však ten potenciál seděl na lavičce a nehrál, byl by to problém. My máme i další mladé hráče a pro kouče je tohle vždycky těžké. Pokud chcete výsledky, obvykle hrajete se staršími, zkušenějšími harcovníky. My jsme teď ale v situaci, že můžeme využívat i ty mladší, kterých máme dost. Radek v přípravě i v přátelských zápasech předvedl, že může hrát. Svoje minuty si zasloužil. A pokud bude takhle pokračovat, bude hrát i dál.

Co jste oproti minulé sezoně změnili, že teď vaše hra funguje a dostáváte tak málo bodů?
Moc toho nebylo. V minulé sezoně byl problém, že se soupeři snažili dostat do rychlých faulů našeho pivota Primorace. A on jich pak sbíral dost. Teď máme obranu pevnější a nemusíme tolik rotovat kvůli výpomocím. Je tam spousta detailů, navíc starší hráči odvádějí dobrou práci v tom, jak pomáhají mladším. A v obraně opravdu hodně bojujeme, to je jeden z hlavních důvodů. Je to i důvod našeho dobrého útoku, protože ten vychází z pevné obrany, která vám dává sebevědomí a snadné body. Pořád ale máme před sebou spoustu práce, než to do sebe hráči všechno dostanou, jak bych si přál.

Poslední otázka je spekulativní, přesto - mohlo by to podle vás podobně fungovat už loni, nebýt tolika zranění důležitých hráčů?
Mohlo. Myslím, že ano. U zranění je vždycky třeba rozlišovat, zda jde o důsledek přípravy, nebo přicházejí nahodile, smolně. Nám dva měsíce chyběli čtyři hráči, my se trápili, odevšad jsme slyšeli, že nevíme, co děláme, byl tam pocit, že všechno je proti nám. Závěrečná část sezony přesto ještě dopadla slušně. Jak ale říkám, a to nejen v basketbale: „Něco je dobré pro něco dalšího.“ Takže i ta porážka o bod s USK je dobrá pro něco v budoucnu. A když se to nebude brát jen jako prostá porážka, ale spíš jako zdroj poučení, je třeba i dobré, že jsme prohráli tímhle způsobem. Je to cenná zkušenost, stejně jako celá minulá sezona, kdy jsme například trénovali v šesti, dokonce s asistentem Martinem Vaňkem v roli hráče. I díky tomu se ale kluci i já osobně posouváme dál.