Kouči o češtině, Benda na tatami, Holičtí v repre

SEMIFINÁLOVÉ OHLASY Tentokrát to byl pro pardubickou Beksu na Dašické úplně jiný příběh. A nejeden fanoušek si musel položit otázku – jak se to v tom listopadu mohlo stát, že Východočeši (tehdy se Sandersem a ještě bez Autreyho) dokázali mistra (se Sant-Roosem, ale bez Welsche) zlomit? V semifinálovém Utkání 2 totiž obhájce trofeje od prvních vteřin nenechal nikoho na pochybách, jakým směrem se duel bude ubírat, když hned dvěma trojkami zavelel k úvodní zteči sváteční distanční střelec Martin Kříž, mimochodem pardubický odchovanec.    
 

SEMIFINÁLOVÉ OHLASY Tentokrát to byl pro pardubickou Beksu na Dašické úplně jiný příběh. A nejeden fanoušek si musel položit otázku – jak se to v tom listopadu mohlo stát, že Východočeši (tehdy se Sandersem a ještě bez Autreyho) dokázali mistra (se Sant-Roosem, ale bez Welsche) zlomit? V semifinálovém Utkání 2 totiž obhájce trofeje od prvních vteřin nenechal nikoho na pochybách, jakým směrem se duel bude ubírat, když hned dvěma trojkami zavelel k úvodní zteči sváteční distanční střelec Martin Kříž, mimochodem pardubický odchovanec.    

Byla porážka 67-84 při aktuálním rozložení sil z pohledu Pardubic maximem možného?  

„Rezervy jsme měli na obou stranách hřiště. Do zápasu jsme nevstoupili dobře, Nymburk dal pár střel, chytil se, naopak my jsme nebyli schopní se na začátku prosadit. Naštěstí tahle sekvence skončila dřív než v prvním utkání a do půlky to bylo o 13. Pak jsme chtěli ještě zagresivnit obranu, abychom soupeři nenechávali tolik volných střel, které často získával v podstatě na jednu přihrávku. Bohužel – první útok druhé půlky jsme ubránili, pak jsem jim to já hodil do ruky, dali trojku a zase to šlo na 16 nebo 17 bodů a takový rozdíl se držel až do konce,“ mrzelo Radka Nečase, který tentokrát proti svému bývalému týmu stihl 6 bodů, 4 doskoky, 2 bloky a 1 zisk za 28 minut.



Již zmíněný špatný start do utkání viděl 35letý power forward jako hlavní rozdíl mezi oběma domácími duely s mistrem v této sezoně.

„V listopadu jsme doma od prvních chvil vedli, dařilo se nám v útoku a tím pádem jsme byli agresivnější i v obraně. Tentokrát otěže utkání držel celou dobu soupeř, my jsme v útoku nedávali a v obraně jsme se pak hledali, s čímž se potýkáme celou sezonu.“

Většina pardubických problémů tak či onak souvisela s hrou v útoku. Svízel první představovalo přebírání většiny clon ze strany hostů.

„Nepodařilo se nám to využít snad v žádné části zápasu. Nymburk to ale i po přebrání směřoval tam, kde věděl, že má v záloze výpomoc a že nájezd malého hráče do velkého bude do zhuštěného prostoru. My tam navíc váhali, a i když v první moment střela vypadala jako volná, drobné zaspání znamenalo, že soupeři už k nám stihli přistoupit a pivot Vaughn pak zapisoval bloky. To působilo i trochu na psychiku, protože po dvou třech blocích o tom začneme přemýšlet, ty střely už si nebereme vůbec a naopak se snažíme najíždět až pod koš a vrátíme se do „mismatchů“, kdy se ale už hraje na velkého obránce pod košem,“ analyzuje Nečas.   

Bloky Bendy a zejména Vaughna, který „stínem svých paží“ dokázal ztížit domácím i další střely, znamenaly pro Beksu velký problém.

„My tomu šli ale trochu sami naproti. Soupeř po naší cloně bránil tak, že Vaughn, který rychlostně nemůže tolik stačit, ale má dlouhé paže, se stahoval a čekal na nájezd pod košem a my namísto střely hned za clonou, kde ten prostor byl, jsme volili dvě bouchnutí, pak už jsme se dostali blízko k němu a usnadňovali mu to. Míč jsme vypouštěli metr a půl od něj a na to už jeho ruce dosáhly. Vaughn navíc na ty bloky má čuch.“

Beksu při hře dolů trápily i ztráty při shozech a uvolňování spoluhráčů. „To byla naše blbost. Nymburk vesměs všechno přebíral, proto byl prostor pod košem zhuštěný. Já sám tam měl dvě nebo tři stupidní ztráty, kdy jsem se snažil to probít, ale byla to blbost, protože tam hosté stáli připravení. A my místo abychom přenesli míč na volné hráče na perimetru, jsme se to snažili zakončit hned po prvním pick-and-rollu shozem dolů,“ pravil sebekriticky Nečas.



Aby toho nebylo málo, druhou i třetí čtvrtinu zahájil JIP poměrem faulů 5-0 či 5-1, což po leckdy zbytečných zákrocích znamenalo rychlý postup mistra na trestnou linii.

„Fauly vyplynuly i z našich ztrát, kdy jsme jim to nejdřív hodili do ruky, snažili se to zase získat a rozhodčí ty zákroky rukama pískali. To byla škoda, protože v postupném útoku nemá Nymburk šanci nás tolik přehrát. Naopak z šestek a rychlých protiútoků ano. Po prvním pasu další hráč dodribluje na trojku a vystřelí, a pokud střelci dávají, nedá se to bránit.“

Nečas si jako doskakovací specialista dosyta „užil“ s bývalým kolegou z Nymburka Petrem Bendou. A že při těch vzdušných soubojích často létaly třísky. Nemůže to někdy přerůst v něco ostřejšího a má vedoucí národního týmu Nečas střety s reprezentantem Bendou vždy pod kontrolou?
 
„Na tohle je třeba se zeptat „Benďáka“. Já ho už asi pět let vyzývám, ať jdeme na tatami, ale on se pořád vymlouvá, tak nezbývá než si to rozdat na hřišti,“ neodpustí si rýpnutí Radek Nečas, aby vzápětí zvážněl.
    
„Ať už je tam „Benďák“ nebo „Houši“ (Pavel Houška), tak si sice rozdáme rány, ale není tam nic úmyslného. Je to v zápalu boje a tvrdá hra k tomu patří. Že bychom pak ale na sebe byli kvůli tomu, že jeden dá ránu a druhý ji dostane, naštvaní, tak to nejsme.“

Zatím stoprocentní sezonní bilanci má s Pardubicemi, tedy svým bývalým klubem, nymburský kapitán Jiří Welsch. Ten se musel po čtvrtfinálové sérii VTB ligy přeorientovat ze soubojů s top hráči kontinentu, jakými jsou De Colo a Teodosič, na rozehrávače Autreyho a Půlpána.   



„Ta změna nebyla tak velká, jak by se mohlo zdát, nebo se týkala jen určitých částí hry. Obrana a tlak pardubických hráčů na perimetru, jak jsem to mohl poznat, byly velice podobné tomu, jak bránil CSKA. Jistě ale po stránce útoku je talent hráčů jako Teodosič a De Colo jiný,“ podotkl reprezentant z Holic, který se v semifinálových utkáních NBL potkává s dalším holickým rodákem Viktorem Půlpánem. Kolik by dnes vsadil, že jej jednou bude následovat na rozehře v národním týmu mužů?

„Nebudu sázet, ale myslím, že Viktor se jednoho dne do národního týmu mužů dostane. Musím stát za ním,“ usmál se dvoumetrový univerzál.

Když to říkal, na tiskové konferenci vedle něj seděli dva zahraniční trenéři – domácí Levell Sanders a nymburský Ronen Ginzburg- , kteří působí v Česku už tak dlouho, že je na místě otázka, zda by o zápase zvládli pohovořit i v češtině. Tedy dokázali by to a kdo z nich je teď lepší češtinář?

„Já tu žiju déle, takže to budu já,“ nenechal nikoho na pochybách pardubický lodivod Sanders. „Už jsem před zápasem dával interview v češtině i do televize, ale pokud se chci opravdu dobře vyjádřit, je pro mě pořád lepší mluvit anglicky. Navíc i když mluvím anglicky, je to někdy přeloženo špatně, takže mluvit česky by bylo ještě horší,“ usměje se.

„Levell mluví líp,“ souhlasí Ginzburg, který zatím odmítl slíbit, že jednou dá tiskovku i v češtině.

„Je to fakt těžký jazyk a já jsem už starý na to se ho dobře naučit. Jeden ale nikdy neví. Možná na to jednou dojde. Pokud bych si vzal Češku, pak by to padalo do úvahy, ale jsem stále ženatý,“ končí na jazykové téma v žertu.




















Foto: BK JIP Pardubice/M.Kříček