Koudelka, Krpálek a Folimanka celá v kimonu
ZAJÍMAVOST OČIMA JAROMÍRA BOHAČÍKA Mýtický judista František Koudelka byl pro většinu tuzemců až do olympiády v Riu hlavním domácím představitelem fyzicky extrémně náročného sportu pro tvrdé chlapy. Rok 2016 bude však už jednou provždy v českých dějinách této disciplíny přelomovým milníkem, neboť Lukáš Krpálek na Hrách v Brazílii rozdrtil všechny judistické premianty planety a stanul na olympijském trůně. A protože tenhle symaptický obr má svou základnu na pražské Folimance, mohou jej z první ruky sledovat i Sovy zpod košů, sdílející v organizaci USK stejnou halu. Platí to i pro hlavního tahouna uplynulé sezony Jaromíra Bohačíka, který se „Koudelkovu následovníkovi“ může při 197 číslech výšky směle dívat z očí do očí...
ZAJÍMAVOST OČIMA JAROMÍRA BOHAČÍKA Mýtický judista František Koudelka byl pro většinu tuzemců až do olympiády v Riu hlavním domácím představitelem fyzicky extrémně náročného sportu pro tvrdé chlapy. Rok 2016 bude však už jednou provždy v českých dějinách této disciplíny přelomovým milníkem, neboť Lukáš Krpálek na Hrách v Brazílii rozdrtil všechny judistické premianty planety a stanul na olympijském trůně. A protože tenhle symaptický obr má svou základnu na pražské Folimance, mohou jej z první ruky sledovat i Sovy zpod košů, sdílející v organizaci USK stejnou halu. Platí to i pro hlavního tahouna uplynulé sezony Jaromíra Bohačíka, který se „Koudelkovu následovníkovi“ může při 197 číslech výšky směle dívat z očí do očí...
„Je pravda, že s judisty se potkáváme a zdravíme denně. Používáme i společné prostory pro regeneraci, ale většinou jsme všichni tak unavení, že se toho v „rege“ moc nenamluví,“ směje se člen širšího reprezentačního okruhu.
Už přes rok může v pražské hale sledovat judistický „cvrkot“, který je skutečně mimořádný. A po olympiádě nejspíš ještě zesílí.
„Judisté pořádají spoustu celodenních nebo dokonce několikadenních kempů, kde jsou už od rána i malé děti, které na tatami dostávají první základy. A bývají jich fakt mraky,“ podivuje se křídelník USK.
„Nevím, jestli ty počty Lukášovo zlato vyloženě ovlivnilo, protože loni mi to přišlo stejné. Především těch nejmenších je vidět hodně, ale zatím se vejdou pod tribunu na své tatami. Mají zřejmě výbornou organizaci, protože co jsem viděl, při tréninkových zápasech se vejde na plochu až 16 dvojic. Jsou tedy relativně skladní,“ popisuje své zkušenosti Bohačík.
Cestou z tréninků se u judistických žíněnek občas zastaví na pozorování. „Je znát, že kluci tam opravdu vaří. Je to extrémně náročný sport, což mě až překvapilo. Bylo to znát i v Riu v podání Lukáše. Ti kluci tam „hrabou“ na absolutní maximum, je to strašně unavující. Sám jsem průběh vítězného dne Lukáše viděl, protože na Folimance se tím žilo. Judisté si dokonce na tatami přinesli obrovskou televizi, takže jsme to sledovali i my,“ přiznává.
Sám nikdy žádný bojový sport nezvažoval. „A jak teď vidím tu obrovskou fyzickou náročnost juda, ani by se mi nechtělo. Ti kluci jsou extrémně zdatní a kondičně je to úplně jiná liga. Je to fakt neskutečné, protože permanentní fyzický kontakt při zápase neuvěřitelně vyčerpává, což si při basketu můžeme sami ověřit při prodírání se clonami nebo při boji o pozici v dolním postavení. Tam síly rychle ubývají a judisté to mají jako denní chleba,“ obdivně pokyvuje hlavou Jaromír.
I on, ostatně jako mnozí další Češi „vyrostlí“ na filmovém hitu „Jáchyme, hoď ho do stroje“, měl dosud judo spojené výhradně s fenomenálním Františkem Koudelkou z „mýtického oddílu“ STS Chvojkovice Brod.
„Po roce na USK, kdy vidím, co je to za dřinu, jsem ale pochopil, že to je trochu jinak než v tom filmu,“ znovu se rozesměje bezmála dvoumetrové křídlo.
Už za týden, v sobotu úderem 19. hodiny, bude mít na Folimance tu čest pozdravit se se slavným klubovým kolegou z tatami i při basketbalové příležitosti. Lukáš Krpálek otevře sezonu Sov čestným rozskokem před prvním domácím utkáním s mmcité Brno a dá se očekávat, že zaplněné hlediště bude v ten okamžik stát v pozoru. Historie se přece „nepřepisuje“ každý rok…
