Kritické smolařovy dny s výjimečným „kilem“

S TOMÁŠEM POMIKÁLKEM Při pohledu na děčínskou lavičku v závěru utkání v Pardubicích se ze tváří Válečníků dala odečíst jak frustrace z vysoké porážky, tak zaskočení z toho, že v duelu druhého se třetím neměl jejich tým soupeři ve druhé půli čím konkurovat. Navíc i samotný výsledek (101-75) byl pro vicemistra něčím naprosto nezvyklým. Trojciferné číslo v kolonce obdržených bodů je pro něj zcela výjimečné a téměř nepoznávané.

S TOMÁŠEM POMIKÁLKEM Při pohledu na děčínskou lavičku v závěru utkání v Pardubicích se ze tváří Válečníků dala odečíst jak frustrace z vysoké porážky, tak zaskočení z toho, že v duelu druhého se třetím neměl jejich tým soupeři ve druhé půli čím konkurovat. Navíc i samotný výsledek (101-75) byl pro vicemistra něčím naprosto nezvyklým. Trojciferné číslo v kolonce obdržených bodů je pro něj zcela výjimečné a téměř nepoznávané. 

Poslední ligová porážka s inkasovaným „kilem“ od jiného soupeře než Nymburka spadá až k datu 14. prosince 2013, a tu by spíš šlo přičíst shodě různých náhod a okolností, z nichž tou hlavní bylo podcenění soupeře ze spodku tabulky. Před více než třemi lety se tato nezvyklost udála v Brně. V ročníku 2014/15 Děčín stovku neinkasoval a v minulé sezoně byly tři od mistra, z toho dvě však přišly během týmové epidemie příušnic ve finálové sérii.

Vedle křičící stovky – v duelu dvou kompletních týmů - byla ovšem po Waterloo z Dašické alarmující i 26bodová diference ve skore. Křídelník Tomáš Pomikálek ale razantně odmítl, že by odrážela rozdíl ve výkonnosti obou týmů.



„To si rozhodně nemyslím. Pardubice tentokrát vyhrály zaslouženě, ale z naší strany to nebyl výkon hodný Válečníků. Spoustu věcí jsme dělali úplně špatně a předpokládám, že si ještě rozebereme, co musíme zlepšit. Takových věcí bude spousta na obou koncích hřiště, aspoň soudě podle tohoto zápasu. Dostat 101 bodů je moc. A taky jsme mohli dát daleko víc než 75, jen šestek jsme zahodili spoustu,“ podotkl k tuctu minutých pokusů křídelník, který většinu zápasu dohrával s širokou bílou náplastí na nose.

Už v první čvrtině mu z něj kapala krev a musel tak odejít do šatny k ošetření. Kdo byl autorem zásahu?

„Přebíral jsem dole pod košem clonu, uvolněný Kamča (Švrdlík) šel do nájezdu loktem napřed a nabral mě přímo na nos. Mně se to teď bohužel stalo dvakrát po sobě, protože k něčemu podobnému došlo i na tréninku, kdy mě přesně takhle trefil přes nos Lukáš Palyza. Ta bolest pak přechází až do zubů a je to docela nepříjemné. Nedá se ale než si otřít krev a pokračovat,“ hořce se usmál forward, který by měl v „kondiciogramu“ posledních týdnů po stránce smůly a zdraví jistě hned několik temných křížků.

Vedle dvou ran do nosu „zdobí“ jeho obličej i další modřina pod okem. „To bylo zase v jiném tréninku, kdy jsem se srazil pro změnu s Robertem Landou,“ dopočítává svůj další pech.

Ještě před direktem do nosu měl přitom v duelu s Děčínem skvěle našlápnuto, když zajistil prvních 8 bodů svého týmu. Pak už ale přidal jen dva. „Ne, neomezovalo mě to. Možná chvíli nad tím člověk přemýšlí, ale pak se to z hlavy vytěsní. Kdybych řekl, že mě ruší bílá náplast přes nos, to bych se vymlouval,“ odmítl Pomikálek pomocnou berličku.

A pak se vrátil do ohně zápasu, v němž si Pardubice místy dělaly v útoku, co chtěly. A to hlavně v 59bodové a střelecky perfektní druhé půli. Forward Severočechů přiznal, že vířivá ofenziva Beksy, v níž nebezpečí může hrozit od jakéhokoli hráče, se nyní těžko vykrývá.

„Mají asi od Ella (trenéra Sanderse) dané, že musí vypálit úplně všechno, co jim přijde pod ruku, a s námi bohužel spoustu střel i trefili.“

Druhý tým tabulky však v utkání jasně vynikal i doskokem a soupeře předčil také fyzičností obrany.

„Na té se mi hrozně líbí jejich výpomoci. A když vidí, že už to je pro útočníka jasná situace na koš, zastaví nájezd faulem. Brání chytře a jedním z příkladů bylo třeba zdvojování Pavla Houšky dole pod košem,“ popisuje Pomikálek.

Odpověděl i na to, zda už je do děčínské hry plně zapracován reprezentační snajpr Lukáš Palyza. „Lukášova hra je specifická v tom, že je to střelec. Celá liga to ví, takže se na jeho střelu vypomáhá. Jistě v naší souhře jsou ještě nedostatky, že si plně nevyhovíme, ale to by se do začátku nadstavby mělo zlepšit,“ věří opora ARMEXu.

Už méně si je jistá v odhadu šancí na předstižení druhé Beksy do začátku bojů v play-off. „Dohnat ty tři výhry už bude těžké, na druhou stranu Pardubice můžou kdykoli klopýtnout. Rozhodně bych nechtěl říct, že tahle šance už není.“

V příštích týdnech se uvidí víc.




Foto: BK JIP Pardubice/M.Kříček