Kyzlink: Máme být na co hrdí

Zažil svůj nej zápas v reprezentaci, přesto nemohl mít radost. Ani 21 bodů křídelníka Tomáše Kyzlinka nedovedlo český tým k první výhře ve světové kvalifikaci, s Litvou lvi padli na domácí půdě 66-74. A opora pražského USK věděla, v čem byl v zápase problém.

„První poločas jsme dopustili na můj vkus až příliš lehkých košů. Obzvláště podkošoví hráči Litvy nám dělali problémy, muselo tam docházet ke zdvojení a oni byli schopní míč dobře distribuovat. Ve druhé půli jsme přestoupili na zónovou obranu, která Litevcům dělala problém, a my jsme se dostali do zápasu. V závěru chyběla možná větší efektivita útoku, protože jsme se dopustili příliš mnoha ztrát a na této úrovni vás to stojí vítězství,“ litoval snajpr s víceletou zkušeností z nejvyšší italské soutěže. 

I přes porážku měl pro svůj tým slova chvály. A nejen pro něj. „Máme být na co hrdí, že jsme nikdy zápas nevzdali a bojovali až do konce. A co se týče fanoušků, ti byli skvělí. Byl to náš šestý hráč na hřišti. Je to škoda, jsem přesvědčený o tom, že kdyby nebyly covidové restrikce, tak se opavská hala zaplnila a bylo by to ještě bouřlivější.“ 

Kyzlink také nezapomněl poděkovat za svou bodovou erupci spoluhráčům, kteří jej dostávali do dobrých pozic. „Tohle není jen o individualitě. Je to týmový sport a můj výkon byl především způsobený tím, že jsem se dokázal dostat do dobrých pozic k zakončení.“ 

I křídlo národního týmu si bylo vědomo složité situace, do níž se tým dostal po zranění kotníku Davida Jelínka už v prvním poločase. „Už tak jsme byli v zúžené rotaci, takže když vypadne ještě náš ofenzivní lídr, máme místy problém. Jen doufám, že to nebude nic vážného a David se brzy uzdraví.“

I Tomáše Kyzlinka mrzelo, že tým nemohl darovat vítězství loučícímu se Jakubu Šiřinovi. „Bohužel to nevyšlo, pro něj by to bylo asi nejvíc. Za mě respekt takovému hráči, který se dokáže tak dlouho udržet na vrcholové úrovni. V podstatě jedenáct let v kuse každý rok reprezentoval naši zemi. Úžasná reprezentační kariéra.“