Lídr mistrů: Není lehké plnit, proč jsem tu

S TOMÁŠEM VYORALEM O svém 19letém parťákovi toho po zápase nemohl říct dost, ač teenager Michal Svojanovský strávil na palubovce jen 4 minuty a 35 sekund. Z pohledu pardubické Beksy však těch nejdůležitějších ve finálové odvetě Alpe Adria Cupu, protože tým už téměř „z provazů“ nakoply k velkému triumfu a zisku první mezinárodní trofeje v 64letých dějinách klubu.

„Jak Michal sám ví, u něj je to jenom hlavě. Pokud zkazí jeden balon, dá hlavu dolů a zápas pro něj končí,“ poodkryl padubický top skórer Tomáš Vyoral stav mysli mladého rozehrávače, který má zatím na kontě pouhých 91 ligových minut.

I ve své včerejší sekvenci zapsal jednu ztrátu, ale o to víc vynikl na straně plusů. Švrdlíka v nájezdu skvěle vyzval k alley-oopu a o chvíli později si seběhl na parádní smeč. To od takového zelenáče ve finálovém zápase dvakrát nečekáte.

„Já doufám, že ho tohle před ligou povzbudí, ale musí na sobě tvrdě makat a nehroutit se z každé chyby. A pak všechno přijde,“ mluví z vlastní zkušenosti rozený flegmatik, kterého by nerozhodilo ani to, kdyby z hlediště létaly petardy. 

„Michal se na tom snaží pracovat a tohle finále mohl hrát i víc, protože já se nedostal do takových pozic a nešlo mi to, jak bych chtěl. Jak jsme ale ve třetí čtvrtce vystřídali, naše hra se rozhýbala, zrychlila a té naší druhé vlně vděčíme za tenhle titul. Z minus devíti bodů jsme šli najednou na plus pět a pak se to už začalo trochu lámat pro nás. Odjet nám skore víc, už bychom to nedohnali,“ pokyvuje Vyoral hlavou. 

Vedle Svojanovského přiložil v klíčové zápasové fázi mocně ruku k dílu i nový slovenský power forward Jakub Merešš. Ten měl sice pomalejší rozjezd, ale pak už v utkání jen podřazoval. „Potřebovali jsme v té třetí čtvrtině nějaké oživení a on s Michalem tu energii a změnu stylu, což se od nich čeká, přinesli,“ chválil reprezentant.

První pardubické trofeje od zisku Českého poháru z roku 2016 si hodně váží.

„Je to pro nás zadostiučinění, že jsme v přípravě na sezonu fakt makali, byť výsledkově to nebylo ideální. Věřili jsme tomu a na konci měli možná i trochu štěstí,“ přiznal i s narážkou na dva minuté samostatné nájezdy děčínských guardů ještě v závěru základní hrací doby.

„Pro mě je určitě super pocit, že jsem mohl pomoct k prvnímu vítězství klubu v evropském poháru. Samozřejmě se tu ode mě čeká, že budu tvořit hru i dávat spoustu bodů. To sice není nic lehkého, ale s tím jsem sem šel a docela nám to vychází, i když se ještě spolu musíme o něco líp sehrát.“ 

Sám nezažil vůbec lehký zápas, byť na jeho konci byl s 23 body top skórerem týmu a proměňoval i rozhodující trojky v prodloužení.

„Ještě začátek byl z mé strany v pohodě, něco jsem tam dal, nicméně na tuhle halu nejsme zvyklí, byť se na to nechci nějak extra vymlouvat. Nebral jsem si taky právě dobré střely, několik jsem zakončoval až pod tlakem limitu na útok a minul jsem i pár nájezdů. Střelec se ale pozná podle pokusů, kterých jsem měl hodně, a na konci mi to tam napadalo, za což jsem rád,“ podotkl.

Druhý finálový duel poznamenala záplava mnohdy úzkostlivě odpískaných faulů, přičemž celkových 60 osobních chyb rezultovalo v oceán 70 trestných hodů.

„Rozhodčí nemůžu komentovat, ale bylo těžké se vyrovnávat s tím, že se nemohlo si skoro nikde „sáhnout“. Na jedné straně něco faul byl, na druhé ne, pak byl zase faul všechno, pro hráče je tohle těžké a možná to bylo příčinou toho, že nedohrálo tolik vyfaulovaných hráčů. Prostě ale byl takový metr,“ pokrčil rameny nad šesti vyfaulovanými muži.

Vyoralův tým také pořádné zaskočil svého nového sportovního ředitele Radka Nečase, který po minué sezoně ukončil svou nekonečnou kariéru. Všichni hráči ještě před vyhlášením šampionů zlili svého šéfa vodou od hlavy až k patě.

„Před zápasem jsme si říkali, že pokud to vyjde, něco naplánujeme, ale tohle bylo spontánní. A „Šutys“ si to zasloužil,“ usmíval se pardubický dirigent.