"Loni touhle dobou by na něj nevsadil nikdo"

SE LVEM ŠIMONEM PURŠLEM Pokud jde o reprezentace všeho druhu, mohl by být jedním z kandidátů na „Pechfógla dekády“. Za poslední roky přišel kvůli zranění o mistrovství Evropy dvacetiletých, kde měl být jednou z hvězd, a loni dokonce o EuroBasket dospělých. Letos v létě jej pak stihlo další zranění ruky, jež se mu stejně jako loni přihodilo během reprezentační přípravy, a tak by se už skoro mohlo ustálit rčení „puršlovská smůla“. Všechno zlé však často bývá vykoupeno i nemalou odměnou, která pak přehluší veškerá předchozí příkoří. A právě takový moment (snad) v pátek nastane i pro Šimona Puršla, 21letého svitavského Tura, který prožil raketový vstup do letošní sezony, rámovaný některými parádními statistikami. Aktuálně je třetím neužitečnějším mužem týmu DEKSTONE, s 11,9 bodu i jeho třetím střelcem, top skórerem „české ligové divize“ U22 a zároveň už desátým českým skórerem bez rozdílu věků - vesměs za samými reprezentanty. On už je ovšem jedním z nich také. A v pátek od 18 hodin v Pardubicích zažije reprezentační debut snů – ve světové kvalifikaci proti Francii.

SE LVEM ŠIMONEM PURŠLEM Pokud jde o reprezentace všeho druhu, mohl by být jedním z kandidátů na „Pechfógla dekády“. Za poslední roky přišel kvůli zranění o mistrovství Evropy dvacetiletých, kde měl být jednou z hvězd, a loni dokonce o EuroBasket dospělých. Letos v létě jej pak stihlo další zranění ruky, jež se mu stejně jako loni přihodilo během reprezentační přípravy, a tak by se už skoro mohlo ustálit rčení „puršlovská smůla“. Všechno zlé však často bývá vykoupeno i nemalou odměnou, která pak přehluší veškerá předchozí příkoří. A právě takový moment (snad) v pátek nastane i pro Šimona Puršla, 21letého svitavského Tura, který prožil raketový vstup do letošní sezony, rámovaný některými parádními statistikami. Aktuálně je třetím neužitečnějším mužem týmu DEKSTONE, s 11,9 bodu i jeho třetím střelcem, top skórerem „české ligové divize“ U22 a zároveň už desátým českým skórerem bez rozdílu věků - vesměs za samými reprezentanty. On už je ovšem jedním z nich také. A v pátek od 18 hodin v Pardubicích zažije reprezentační debut snů – ve světové kvalifikaci proti Francii.

„Zatím jsem v národním týmu vždycky skončil jako třináctý hráč, na hraně zápasové nominace. Teď už to vypadá, že budu i ve dvanáctce na utkání a že si možná i zahraju. Je to pro mě zatím největší šance. Za to jsem určitě rád, ale hlavní je být schopný pomoct týmu. Na to v těch minutách na hřišti budu myslet nejvíc,“ pověděl před úterním večerním tréninkem lvů nastoupené jednotce novinářů power forward, jehož role nejspíš ještě vzroste nečekanými absencemi Audy a Schilba, který měl být využit i pod košem.

Se svou historií smůly už si samozřejmě během aktuálního národního soustředění mladý Tur leccos vyslechl. „No, už k tomu proběhly fórky, abych si zase něco neudělal. Musím to teď radši zaklepat. Myslím si ale, že doteď to byla jen smůla a že už to nebude pokračovat,“ věří Puršl, který se do reprezentace bude smažit přenést ligovou formu. Tu podtrhl například celoligovým rekordem sezony na útočném doskoku, kdy proti Hradci Králové ulovil kolem koše soupeře hned 9 odražených míčů.



Jeho letošní nárůst formy ovšem nespadl z nebe náhody. „Když jsem se loni v létě vrátil do Česka, bylo potřeba si zvyknout na nové prostředí. Ještě jsem neznal ligu. Navíc s tím, jak jsem starší, jde všechno ruku v ruce. Já si ale věřil i minulou sezonu stejně jako teď, momentálně se mi jen víc daří,“ hodnotí se power forward.

Co se oproti předchozímu působení ve Španělsku, kde marně čekal na náznaky světlejších zítřků v celku Zaragozy v ACB, v jeho situaci změnilo nejvíc? „V Zaragoze mi určitě chyběla pozice v týmu. Nedostával jsem minuty. Tady je pro mě trenér má a jsem důležitou součástí mužstva. To je pro mě to nejdůležitější.“

Puršlova slova jen potvrzuje kouč Svitav a ještě nedávno reprezentační asistent Lubomír Růžička. „Už na letošním letním soustředění jsem kladl na hráče jako je Kovář nebo Puršl důraz, že oni jsou jedněmi z nositelů kvality naší hry. Ten samý tlak vytváříme na Svobodu, Welsche nebo Kotáska. Oni prostě musejí mít odpovědnost za výsledek a výkon týmu, jelikož jsou v pozicích hráčů, kteří jsou v rotaci, a já jako trenér jim věřím, že jsou schopni ten tlak ustát. Pokud mladý hráč nemá zodpovědnost za svůj výkon, výkon týmu a jeho výsledek, tak se z něj nikdy, nikdy, nikdy nemůže stát lídr a kvalitní hráč,“ třikrát podtrhuje kormidelník „kameníků“.

Podle něj je při růstu hráčů, jako je Puršl, zásadní jedna okolnost. „Je naivní a až bláhové si myslet, že mladí hráči nebudou dělat chyby. Pokud mají talent, měl by je trenér ty chyby učit odstraňovat a hráče dotvářet. Loni přesně v tuto dobu by na Šimona nevsadil nikdo. Měl strach na hřišti cokoli udělat, ale myslím, že důvěra v něj vložená ho za rok a čtvrt práce katapultovala do role stěžejního hráče týmu. A teď už je naším třetím nejužitečnějším hráčem.“

Za více než rok Růžička mohl poznat svou mladou pušku poměrně detailně, a proto o ní mohl odhalit i následující:

„Šimon je pro mě v první řadě kluk, co miluje basket. Ten je pro něj osobní vášní a láskou. Když přišel ze Zaragozy, cítil jsem z něj ještě kluka, který je na sebe příliš náročný a sám sebe dostává pod neúnosný tlak. Myslím, že mu moc pomohlo české prostředí, česká šatna. Bylo vidět, že chce, ale neumí svůj potenciál prodat. Sám do sebe ale investoval, řešil své limity, pracoval na sobě a dnes v našem týmu patří k lídrům. Rád bych, aby jeho současná výkonnost nebyla stropem. Jsem přesvědčený, že do několika let jej čeká i zahraniční angažmá. Obecně si myslím, že Šimonovi nejvíc pomohl fakt, že náš tréninkový proces probíhá ve vysoké intenzitě a hlavně kvalitě. Nechci, aby to znělo namachrovaně, ale my se opravdu snažíme nejen na kurtu, ale i mimo něj.“

Asi není třeba dodávat, že mladý reprezentant se už hodně těší i na páteční kulisu své „repre“ premiéry, protože tu rekordní proti Rusku nemohl zažít ani jako divák. „Doufám, že přijde co nejvíc lidí. Já sice nemohl být na zápase s Ruskem, ale vím, že tam byla super atmosféra. Snad to bude v pátek stejné a fanoušci nám hodně pomůžou. Sám ještě nevím, kolik budu mít na zápase svých blízkých a přátel, ale doufám, že co nejvíc.“   

I přes citelné oslabení Puršl věří, že tým má stále kvalitu na to, aby zápasy s Francií a Ruskem (v pondělí v Moskvě) urval. A vůbec se nechce ohlížet na to, že reprezentace už má postup na světový šampionát nějaký týden v kapse. „Je to nároďák, hrajeme za Česko a každý zápas je tak pro nás důležitý a každý chceme vyhrát.“

Od francouzského soupeře v pátek očekává vysunutý agresivní presink, se kterým se lvi budou muset vyrovnat. A i když by si rád zahrál i proti některým slavným jménům ze země galského kohouta, realisticky dovozuje, že aktuálně bude lepší, že soupeři jeho top muži budou chybět.

„I když to ale naše šance zvyšuje, Francouzi mají pořád tolik kvalitních hráčů, že to nebude nic lehkého,“ zdůrazní, aby se ještě přiznal k jednomu „opomenutému domácímu úkolu“. „Zatím jsem se ani nedíval, kdo na mě bude pod košem vycházet a asi už bych se na to měl kouknout,“ usměje se.