Luboš Stria o překvapeních ze slovenské extraligy

„Trochu mě překvapilo, jak velký rozdíl mezi oběma ligami je,“ prohlásil po své roční slovenské zkušenosti nový svitavský Tur Luboš Stria, který si až v závěru kariéry vyzkoušel své první zahraniční angažmá. V dresu nováčka z Handlové zajišťoval v průměru 8,6 bodu za 29 minut, přičemž do obručí posadil 67 ze 170 trojkových pokusů, což mu dávalo více než 39procentní úspěšnost. V rozhovoru pro NBL.cz hovořil nejen o rozdílnosti české a slovenské nejvyšší soutěže, ale také o složité sezoně Handlové, v níž se podle serveru Eurobasket prostřídalo dokonce 22 hráčů, o tom, proč celou sezonu v klubu vytrval, o téměř nulové meziligové „látkové výměně“ i o tom, jaké je to být hrdinou zápasu na Slovensku, kde celou sezonu trávil i se svou rodinou.

„Trochu mě překvapilo, jak velký rozdíl mezi oběma ligami je,“ prohlásil po své roční slovenské zkušenosti nový svitavský Tur Luboš Stria, který si až v závěru kariéry vyzkoušel své první zahraniční angažmá. V dresu nováčka z Handlové zajišťoval v průměru 8,6 bodu za 29 minut, přičemž do obručí posadil 67 ze 170 trojkových pokusů, což mu dávalo více než 39procentní úspěšnost. V rozhovoru pro NBL.cz hovořil nejen o rozdílnosti české a slovenské nejvyšší soutěže, ale také o složité sezoně Handlové, v níž se podle serveru Eurobasket prostřídalo dokonce 22 hráčů, o tom, proč celou sezonu v klubu vytrval, o téměř nulové meziligové „látkové výměně“ i o tom, jaké je to být hrdinou zápasu na Slovensku, kde celou sezonu trávil i se svou rodinou.

Luboši, v 36 letech jste vyrazil na první zahraniční angažmá a podle dostupných zpráv se vaše působení v Handlové zdálo z různých pohledů poměrně bouřlivé…
Neřekl bych bouřlivé, ale velmi zajímavé ano. Byla to pro mě nová zkušenost. Po tolika odehraných sezonách v jedné lize jsem potřeboval  změnu a  Slovensko bylo skvělou příležitostí, jak zkusit něco nového. Trochu mě ale překvapilo, jak velký rozdíl mezi ligami je.

V čem hlavně?
Velmi zajímavé je, že před sezonou avizuje útok na titul čtyři až pět družstev a už to soutěži dodává náboj a atraktivitu. Slovenská extraliga je méně takticky svázaná, je útočnější a také více postavená na individualitách – v každém celku hrají prim především hráči z bývalé Jugoslávie a Američané. V NBL mají hlavní roli domácí hráči, což na Slovensku o domácích hráčích  vůbec neplatí, a v tom spatřuju největší rozdíl po herní stránce. Na Slovensku není tak kvalitní práce s mladými hráči jako v Čechách a to je jeden z důvodů, proč nejsou v tamní extralize téměř vidět. Do budoucna v tom vidím veliký problém pro celý slovenský basketbal. Většina týmů nepracuje koncepčně, s dlouhodobým časovým horizontem. Podle mého názoru je to sice ekonomicky levnější varianta, která ale nevede k úspěchům.   



Vás podle tehdejšího kouče Lubomíra Růžičky nedlouho před sezonou potkala řada až náhlých výměn. Byli jste tím v lize výjimeční?
Na Slovensku to není až tak výjimečná situace, že se často mění hráči i samotný trenér. Možná  tomu přispívá i fakt, že Slováci mají větší temperament a problémy řeší s mnohem větší impulzivitou a emocemi. U nás v Handlové se stále něco měnilo a tým neměl šanci se kvalitně sehrát.

Špička soutěže jako Inter, Prievidza, Komárno a nyní i Košice je v tomhle už dál?
Jak už vím i od místních hráčů, tak tyto týmy jsou na tom lépe. Mohou si dovolit udržet nosné hráče, nebo nakoupit ty, co se v soutěži osvědčili v jiných týmech. Inter, Košice a Prievidza jsou na tom finančně úplně nejlíp a v pohodě by dokázaly konkurovat nejlepší šestce z NBL, tedy s výjimkou Nymburka.

Mimochodem, jaký byl zhruba rozpočet nováčka soutěže?
Odhadem bych řekl něco kolem deseti milionů korun.  

V Handlové jste loni v létě začínal s dalšími dvěma Čechy - Jiřím Jelínkem a novým koučem Růžičkou. Po několika soutěžních zápasech jste však osiřel, jak smutno vám pak bylo?
Hodně mě to překvapilo a kluci mi chyběli, navíc tam byl jako asistent i Lukáš Pivoda. Ve více lidech se to lépe táhne, ale já jsem se naštěstí časem skamarádil i se slovenskými kluky, kteří mi pomohli osiření překonat… Po odchodu kouče Růžičky došlo k velkým změnám, přišel nový srbský trenér, který si přivedl řadu nových krajanů, vyměnil Američany a tým se v podstatě celý proměnil. Z vytíženějších hráčů jsme celou sezonu zůstali jen já s Petrem Sedmákem. Celkem se prostřídalo přes 20 hráčů, což se negativně projevilo na našem herním projevu.       
Vy jste neváhal, zda po odchodu českých kolegů zůstat?
Chtěl jsem vytrvat. Mluvil jsem se šéfy klubu a ti mě ujišťovali, že přivedou kvalitního trenéra i nové hráče, se kterými budeme pokračovat v podobném duchu a s medailovými ambicemi. Proto jsem se rozhodl zůstat a chvíli počkat, jak se bude situace vyvíjet.



Jak byste vůči NBL porovnal kvalitu zahraničních hráčů?
Na Slovensku se objevují kvalitnější zahraniční hráči než v Čechách. Je tam velká vazba na země bývalé Jugoslávie, působí tam především spousta Srbů, dál i Chorvaté a Černohorci, kteří basket mají v krvi a především základy mají lépe zvládnuté než čeští hráči. Mnohdy mají opravdu vysokou kvalitu.

Zajímavé je, že mezi NBL a okolními ligami neprobíhá téměř žádná „látková výměna“. Tuzemci až na výjimky nepůsobí v nejvyšších soutěžích Slovenska, Polska, Rakouska, Maďarska či Německa, a hráči z těchto zemí zase nehrají v české lize. Tušíte proč?
Nad tímhle jsem ještě neuvažoval, nicméně ještě s Děčínem si pamatuju přípravy s německými a polskými soupeři a musím říct, že polská liga má vyšší kvalitu, je fyzičtější a daleko náročnější než česká. Spousta našich hráčů by na ni především z toho fyzického pohledu neměla, ale k dalším ligám toho moc říct nemůžu.

Jaké observace jste udělal na poli fanoušků, hal a jejich zázemí?
Co se týká počtu diváků, je to hodně podobné jako v Čechách, ale tamní horkokrevnost dává zápasům mnohem větší atmosféru a náboj. Jinak basketbalové haly jsou na Slovensku v celkově horším stavu než u nás.

Ze zápasu v Lučenci jste dokonce odešli do šaten a utkání tak bylo po 34 minutách předčasně ukončeno. Co se tam stalo?
To byl zajímavý moment. Musím předeslat, že v tom sehráli důležitou roli rozhodčí. Jednostranné hodnocení (faulových zákroků) z jejich strany bylo tak okaté, že to náš temperamentní srbský trenér (Marko Cvetkovič) nevydržel a vyběhl na palubovku. Tam se strhla šarvátka mezi ochrankou, trenérem a hráči. (kouč Handlové následně dostal šestizápasový distanc a tresty neminuly ani hráče obou týmů, utkání bylo zkontumováno pro domácí – pozn.)                  

I přes řadu změn a horší start do soutěže jste se ale jako tým postupem sezony stále zlepšovali.
Začátek soutěže byl poznamenán především trenérskou výměnou, což celý tým těžce rozdýchával. Po změně trenéra došlo k téměř kompletní obměně kádru a začínalo se od začátku. Než jsme se stačili sehrát, tak většinou docházelo k dalším výměnám a tak to trvalo do konce února. Poté si to začalo sedat a herní obraz se lepšil.



Ve čtvrtfinále play-off jste málem senzačně zaskočili košické vítěze základní části. Proč to nakonec nevyšlo?
Košice byly jasně nejlepším týmem po základní části a ani my jsme si nedávali velké šance z osmého místa přes ně postoupit. Do té doby vypadaly silně a nezranitelně. My jsme však do play-off vlétli s čistou hlavou a energií, která Košice překvapila. Bylo znát, že my hrajeme lehce a na Košicích je velký tlak a povinnost postupu. Každé utkání rozhodovala koncovka a série nemohla být vyrovnanější. Poslední pátý zápas jsme prohráli v Košicích těsně 81-80.

Vy jste byl díky trojkové kanonádě hrdinou čtvrtého duelu. Užije si to pak hráč víc než v Česku?
Snažil jsem se být nohama na zemi, protože to nebyl klíč k postupu. Užil jsem si to ale s fanoušky i spoluhráči. Úsměvné bylo, že mě srbští spoluhráči v šatně po zápase emotivně líbali na ruku a dělali další legrácky.  

Jak se s vývojem sezony měnila vaše role v týmu?
Po odchodu kouče Růžičky se změnila hodně. Minuty jsem měl dál, ale systémy v útoku u mě moc nekončily. Nový srbský rozehrávač Nešo Miloševič hrál hodně na sebe, a pokud nezakončoval sám, tak místo vyhazování z nájezdů ven na střelce hrál hlavně na centra, kterým byl Peter Sedmák. Oni dva tak byli našimi klíčovými hráči a měli každý zápas až neuvěřitelně moc pokusů. Týmovost nám tak chyběla.

Po sezoně byl pro vás odchod ze Slovenska jasnou volbou?
Věděl jsem, že se chci vrátit do Česka. Basket je v naší lize celkově kvalitnější a soutěž má daleko lepší systém. Když jsem to srovnával, v NBL jsem byl mnohem spokojenější. Byl jsem proto rád, že se můžu vrátit a hrát za kvalitní tým. Svitavy byly jedinou volbou. Chtěl jsem jít do ambiciózního týmu a byl jsem rád, že se mi trenér Růžička ozval.

Podle skládání týmu, který vedle vás posílili například Kerr nebo Puršl, už to skoro začíná vypadat, že byste mohli útočit i na semifinále.
Před sezonou se to velmi těžko odhaduje, se spoustou kluků se ještě ani neznám. Bylo ale znát, že po Vánocích ta kostra, která byla spolu, měla sílu a teď byla ještě, doufám, dobře doplněná. Jak tým bude vypadat, se ukáže až během sezony, navíc se musí sejít spousta věcí. Musím nicméně říct, že kádr je zajímavý. Když se vrátím k situaci v Handlové, tak tam původně byly medailové ambice, ale uvnitř týmu se to pak chemicky vůbec nespojilo, netáhli jsme jako jeden muž a muselo tak dojít ke kompletní obměně, než to získalo nějakou tvář. V tomhle mají velkou výhodu týmy jako Děčín, Opava nebo Pardubice, které už jsou dlouho spolu. My budeme mít těžký začátek, než se poznáme, a začne to klapat. Proto jsem v prognózách opatrný.