Lupič recidivista. Výška: dva metry. Věk: 37

NEJEN VETERÁNSKÁ UDÁLOST  Jako by se nechal inspirovat o generaci mladším kolegou z rozehry Viktorem Půlpánem, který nedávno zaznamenal úctyhodných 6 zisků v utkání s Lions. Téměř odmítl roli střelce ve světlech ramp a soustředil se především na to, jak koš nedostat. A to skutečně brilantně. V posledních dvou duelech s Tury a Sovami pokaždé zaznamenal 5 zisků, přičemž na Folimance právě jeho krádeže dotlačily pardubický celek v koncovce až k těsnému vítězství. Z toho pro nejbližší soupeře plyne zásadní ponaučení – pokud vás bude bránit Jiří Welsch, anebo se na hřišti bude vyskytovat někde poblíž, dávejte si dobrý pozor.

NEJEN VETERÁNSKÁ UDÁLOST  Jako by se nechal inspirovat o generaci mladším kolegou z rozehry Viktorem Půlpánem, který nedávno zaznamenal úctyhodných 6 zisků v utkání s Lions. Téměř odmítl roli střelce ve světlech ramp a soustředil se především na to, jak koš nedostat. A to skutečně brilantně. V posledních dvou duelech s Tury a Sovami pokaždé zaznamenal 5 zisků, přičemž na Folimance právě jeho krádeže dotlačily pardubický celek v koncovce až k těsnému vítězství. Z toho pro nejbližší soupeře plyne zásadní ponaučení – pokud vás bude bránit Jiří Welsch, anebo se na hřišti bude vyskytovat někde poblíž, dávejte si dobrý pozor.

„Téhle statistice jsem se nikdy moc nevěnoval, ale pět asi bude můj osobák. Nevím, jestli jsem měl někdy víc,“ nevěřil v lednu 38letý playmaker, že by v této kolonce mohl někdy v minulosti nabrat ještě výstavnější numera. Jenže…

30. října 1998, tedy v 18 letech, zapsal v dresu Sparty proti BBK Brno 6 zisků (z 24 celého týmu). 15. listopadu rok nato tento výkon zopakoval na palubovce Děčína (ze 17 celého týmu). Ještě před tím ovšem zažil doslova tři týdny žní – nejprve se 25. září doma s Housery Brno zaskvěl 8 loupežemi (z 21 týmu) a za tři týdny stejný kousek zreplikoval opět na domácí půdě proti Chomutovu (z 22 celého týmu).
 

„Ty brďo! Právě mi spadla brada. Nevím, co na to říct,“ usmívá se nad poznanou historií. „Určitě si to nepamatuju. A to už jsem tehdy takhle bránil? Vždyť v tom věku jsem byl útočník, tak jak jsem mohl mít až osm zisků?!“ dál kroutí hlavou Welsch, který je se svým číslem na 21. příčce dosažitelných ligových dějin (od sezony 1998/99), jimž šéfuje 11ziskové duo Marko Dimitrijevič (Pardubice, březen 2002) – Denis Mujagič (Prostějov, duben 2006).

Welsch se diví o to víc, že tehdejší skvadru Sparty nepovažoval za tým psů-obranářů. „My byli spíš takoví „gambleři“. Buď to vyšlo a ty zisky jsme měli, anebo to prostě nevyšlo. Neřekl bych ale, že jsme měli tak dobrou obranu, to bychom jinak hráli o titul.“

Snad nejvíc se podivuje nad tím, že jeho tehdejší Sparta drží dokonce 7. místo se 30 zisky (z 15. ledna 1999) v rekordních análech týmů (opět od sezony 1998/99). Za bezkonkurenčními premianty z BVV Brno, kteří 21. prosince 2001 ukořistili proti Pardubicím neuvěřitelných 39 míčů! Dvěma kousky se na tom podíleli stále aktivní ligisté Petr Benda a Michal Křemen.   

„Je fakt, že 30 zisků v jednom zápas je už opravdu hodně – kolik pak naši soupeři museli mít ztrát? Je to už extrém a přijde mi to trochu podezřelé, že by to bylo 30. Ale co je psáno, to je dáno. Prostě to tak bylo,“ usměje se.

Kdo se moc ptá, moc se doví. Z bližšího ohledání archivu vyplývá, že Pardubice jako protivník Sparty z onoho utkání zaznamenaly podle zapisovatelského stolku 23 ztrát…

Pojďme už ale z šedivé minulosti do ruchu dnešních dní, v nichž se získané míče stávají už prakticky nejzářivějším exportním artiklem bývalého reprezentanta. Zaměřil se nyní na ně a na obranu celkově nějak speciálněji?



„Ne, to ne. Do zápasů se teď hlavně snažím chodit s čistou myslí a čekám, co přijde. Jednou je to támhleto, podruhé tohle a teď to byly dvakrát zisky a obrana. Jdu prostě do hry, čtu ji, a co z toho vypadne, to vypadne,“ nedělá z tématu velkou vědu a přiznává, že v loupeživém oboru si vystačí s dosud nabytými zkušenostmi.

„O nich je to nejvíc. Vidím, co soupeř hraje, a snažím se být před útočníky o krok napřed. Jistě ne pokaždé to jde. Útočník má vždycky výhodu, protože rozhoduje o tom, co chce udělat. Pro mě ale tohle byl vždycky základ obrany – být ve správný čas ve správné pozici a snažit se být o krok před soupeřem. Jakmile se jen reaguje na jeho pohyb, nikdy nejde dobře bránit a vy jste ´mrtvý´,“ podotýká matador basketbalových palubovek.

Poté, co právě jeho dva zisky v koncovce rozhodly o těsném vítězství na pražské Folimance, kde nemusel zasíťovat ani jeden jediný bod, se mu dostalo i střídmých interních pochval. „Napsal mi pak i táta a gratuloval k tomu. Zápasy jdou prostě vyhrát různě – rozhodující akce se můžou udělat v útoku, ale i v obraně, a to se teď povedlo mně. Pojďme si ale nalít čistého vína – my nehráli dobře a těmi zisky jsme v závěru utíkali hrobníkovi z lopaty,“ doznává sebekriticky.

O tom, že navázal na nedávné lupičské vzepětí kolegy z rozehry Půlpána, dosud ani nevěděl. „Viktor měl šest zisků? To bude nějaká holická specialita,“ připomene v nadsázce společné rodiště.

A při otázce na to, kolika zisků je v současném evropském basketbale reálné v jednom zápase dosáhnout, zasvěcene odpoví:  

„Obrany jsou dnes spíš týmové, propracované a pro jednoho hráče je těžké mít víc než nějakých pět zisků. Navíc ze strany útoku vzato - ty nejlepší týmy hrají disciplinovaně a limitují své ztráty třeba na deset dvanáct na utkání a pak je nereálné, aby jeden hráč, řekněme, na úrovni Euroligy mohl mít v zápase nějakých osm zisků.“
 

Jiří Welsch se sice podivoval svým obřím cifrám z teenagerského věku, ale pravdou je, že krádežím balonů se nemálo věnoval i v nejlepší lize světa, kde se průměrem 1,2 zviditenil zejména ve své top sezoně 2003/04 s 68 základními pětkami v dresu Boston Celtics. Své maximum pak stanovil opakovaným výkonem se 4 zisky během pouhého měsíce a půl na přelomu roků 2003 a 2004.  

Číslo 4 odhadl napoprvé. Trefil však v tipovačce z odstupu 14 let i soupeře, které takto obral?
 
„Philadelphia Sixers a Minnesota Timberwolves,“ zněl jeho odhad.

Dvakrát chyba. 7. prosince 2003 to bylo v Denveru a 23. ledna 2004 doma s Washingtonem… A rázem se vracejí i některé zásadní vzpomínky.

„Denver mi to teď připomnělo. Dával jsem tam 19 bodů a byl to zápas, ke kterému jsme tehdy málem ani neodletěli. Boston sužovala vánice a my den před utkáním seděli v letadle a čekali sedm hodin na odlet. Nakonec se neletělo, přišli jsme druhý den v sedm ráno a čekali další čtyři hodiny, než nám odlet povolili. Do Denveru jsme se dostali tři hodiny před zápasem a jelo se rovnou do arény. A mně se to vítězné utkání překvapivě - vzhledem k těm podmínkám před ním – povedlo,“ naráží na svých 35 minut se střelbou 13/7, trojkami 3/3 i třemi asistencemi.

A samozřejmě se čtyřmi zisky.