"Malý Buddha": S touhle obětí nemám problém

S PROSTOVLASÝM LUKÁŠEM FEŠTREM Zdá se, že děčínská kabina měla v letošním play-off jednu extra motivaci k postupu až do finále. Byla jí na pohled nevinná hláška rozehrávače Lukáše Feštra. Nevinná za stavu 2-2 ve čtvrtfinále. Přesto hláška, která jej stála kompletní porost hlavy. O tom, jak se mu teď s takřka holou lebkou v Děčíně funguje, bude nyní hovořit v interview jen desítky hodin před startem prvního kariérního finále Kooperativa NBL. To mu na rozdíl od LA Lakers, jeho dlouhodobě srdečního klubu z NBA, udělalo velkou radost. Přesto právě sledováním nejlepší ligy se ladí i na páteční první duel finálové série s Nymburkem. A bylo tomu tak i v době, kdy "Malého Buddhu" vyrušila žádost o tento rozhovor, který tak musel začít následujícím dotazem...

S PROSTOVLASÝM LUKÁŠEM FEŠTREM Zdá se, že děčínská kabina měla v letošním play-off jednu extra motivaci k postupu až do finále. Byla jí na pohled nevinná hláška rozehrávače Lukáše Feštra. Nevinná za stavu 2-2 ve čtvrtfinále. Přesto hláška, která jej stála kompletní porost hlavy. O tom, jak se mu teď s takřka holou lebkou v Děčíně funguje, bude nyní hovořit v interview jen desítky hodin před startem prvního kariérního finále Kooperativa NBL. To mu na rozdíl od LA Lakers, jeho dlouhodobě srdečního klubu z NBA, udělalo velkou radost. Přesto právě sledováním nejlepší ligy se ladí i na páteční první duel finálové série s Nymburkem. A bylo tomu tak i v době, kdy "Malého Buddhu" vyrušila žádost o tento rozhovor, který tak musel začít následujícím dotazem...

Lukáši, čím se při přenosech NBA inspirujete, dá-li se to? Nebo prostě sledujete vše, co stihnete?
Zkoukávám všechno, co se dá. Ze záznamu koukám fakt na všechno, jak se teď blíží konec play-off, a už se hrají konferenční finále. Jen ty desetiminutové sestřihy by mi nestačily. Taky jsem rád, že konečně skončila základní část, kde ty zápasy jsou šílený, padá i 130 nebo 140 bodů a vůbec se nebrání. Kdežto když jsem teď viděl třetí zápas finále Východu mezi Torontem a Milwaukee, kde se šlo do druhého prodloužení, a i tam po sobě borci v obraně lezli a nedali si ani metr prostoru, tak to mi přišlo super. A jasně, že vždycky se z toho dá něco vzít, i když ti hráči jsou úplně jinde. Když se člověk zaměří třeba na různé detaily hráčů, jak čtou útok, nebo jak se pohybují v obraně. Konkrétně v posledních dvou zápasech finále Západní konference byl naprosto fantastický Draymond Green z Golden State! Tu energii, co do toho dával, a jeho čtení hry! I když má volnou střelu, tak chápe svou roli v týmu a ví, že tam není od střílení, ale od tvoření pro ostatní, navíc po každém obranném doskoku, kdy může, tak okamžitě vydribluje do protiútoku. Co předváděl poslední dva zápasy, bylo úplně neuvěřitelný!

Kdo je vaším osobním favoritem?
Dlouhodobě jsem fanoušek Lakers, takže teď to mám už několik let „trošičku“ těžší (nadsázka, nebo spíš „podsázka“, neboť Lakers jsou už řadu let zcela marní a na personálním poli páchají na všech frontách jeden přešlap za druhým – pozn.). Jinak momentálně přeju titul asi Torontu.



Pojďme k vaší nové vizáži, už jste s ní měl ve městě „problémy“?
Tak to neberu. Já hlavně skoro pořád nosím čepici, kterou to mám „pošéfovaný“, takže si toho nikdo moc nevšiml. Jen lidi, co sledují basket, a byli na tom šestém semifinále, tak den po tom chtěli vidět můj „nový účes“. Jinak to nikdo moc neprožívá, jen spoluhráči si trochu utahujou. Prý to není tak hrozný.

Kdo vás už po dvou letech na severu od pohledu poznává?
To si netroufnu říct. Jistě ti, kdo chodí na zápasy, nebo se pohybují kolem klubu, hlavně fanoušci, co jezdí i ven, tak s takovými i ve městě při náhodném setkání prohodíme pár slov. Že by ale zničehonic přišli lidi a řekli, ať jim ukážu „nový účes“, to se nestane. Taková „atrakce“ tu zase nejsem.

Už jste zalitoval své věty vyřčené v rozhovoru za stavu 2-2 ve čtvrtfinále s Opavou, že svou už solidně dlouhou frizúru byste možná komplet shodil, pokud by Děčín postoupil do finále? Nadhodil jste to jen tak s tím, že jste se finálové možnosti ani moc „neobával“?
Já tehdy určitě věřil, že do finále postoupit můžeme. Přece bych si neříkal, že vypadneme už ve čtvrtfinále. Ani nelituju, že jsem to řekl. A nelitoval jsem ani tehdy. Samozřejmě je to teď nezvyk, co mám na „palici“, ale nelituju. A za to, kam jsme se dostali, nemám absolutně problém vlasy obětovat.

Zajímavé nicméně je, že ani skoro měsíc stará věta v rámci týmu neupadla do zapomnění…
Kluci si z toho pak v šatně hodně dělali srandu, když to četli, jestli fakt budu schopen to udělat. A samozřejmě nejvíc se toho chytil „Kouba“ (asistent Jakub Houška). Po každém vyhraném zápase v play-off mi pořád připomínal, že se mi to blíží. A po tréninku den před šestým semifinále za mnou přišel, že už má připravenou mašinku a že s tím můžu počítat. (usmívá se)

Váš zatím jediný jasně daný domácí zápas finále byl vyprodaný během pouhých tří minut. Nemrzí vás, který jste to ani jednou osobně nezažil, že přijdete o ten zážitek z ligového finále hraného na děčínském zimním stadionu, jak tomu bylo v letech 2015-2017?
(dlouho přemýšlí) Jistě kvůli lidem, aby se jich tam mohlo vejít víc, by to asi bylo na zimáku lepší. A i pro mě by to byla super zkušenost, to nepopírám. Na druhou stranu natřískaná „Maroldovka“ je natřískaná „Maroldovka“ a za nás můžu říct, že pro všechny hráče je to lepší, že v takové atmosféře, ve které hrajeme celé play-off, budeme hrát i finále. Lidi sedí i na schodech a to je neuvěřitelný!

Řešil to klub i s vámi hráči?
To ne. Hlavně do poslední chvíle se nevědělo, jestli to finále vůbec budeme hrát. A po šestém semifinále, kdy jsme postoupili, jsme se jen zeptali, kde se bude hrát, a dozvěděli jsme se, že v „Maroldovce“. A myslím, že jsme radši.

Tušíte už, zda i u plánované velké nedělní projekce před halou bude stejně narváno jako uvnitř haly?
Netroufnu si počet lidí venku dopředu odhadovat, ale hrozně se mi tenhle nápad líbí. Je to fakt skvělý, že se myslí i na ty, kteří by mohli být odlákaní případným postupem našich hokejistů do nedělních bojů o medaile, a že se to takhle může spojit (kromě projekce finálového zápasu NBL se budou promítat i boje o třetí místo a o titul z hokejového MS – pozn.). A už nezbývá než doufat v dobré počasí.

Po vyřazení silné Opavy, účastníka letošní Ligy mistrů, a poté i druhého týmu dlouhodobé části NBL svitavských Turů - jak velkou šanci cítíte na větší potrápení hlavního favorita?
Jistě známe kvality Nymburka, který v téhle sezoně ještě v lize neprohrál, takže náš cíl je hrát ten nejlepší basket, jaký umíme, a nepůjdeme do finále v roli fackovacího panáka, abychom dostali tři „rychty“. To v žádném případě. Pokud budeme hrát tak, jako v celém play-off, máme šanci Nymburk potrápit. Nechci dávat velkohubá prohlášení, že vyhrajeme titul, ale minimálně doma se může stát naprosto cokoli a já věřím, že jednu výhru urveme a pokazíme soupeři sezonu bez porážky.

Když jste zhruba před dvěma měsíci byli na konci šňůry 11 soutěžních porážek, jak daleko jste tehdy měl k finálovým myšlenkám?
Nebudu zastírat, že když jsme se tehdy s kluky bavili, klepali jsme se o to, abychom nemuseli do předkola play-off. To byl tehdy náš hlavní úkol, abychom v klidu postoupili do play-off. Nicméně při tom, jak se to v téhle vyrovnané sezoně vyvrbilo, jsme druhou fázi A1 odehráli fantasticky, prohráli jen s Nymburkem a při shodě různých okolností jsme v posledním kole vybojovali třetí místo. A tam se to všechno nastartovalo.

Děčín čeká čtvrté finále za pět let. Ač jste u těch předchozích nebyl, už jste během dvou sezon na severu nazřel, čím to je, že se klubu v lize v téhle pětiletce tak daří?
Myslím, že je to tím, jak je klub celkově poskládaný. Jak tu všichni táhneme za jeden provaz, ať už my jako hráči, nebo realizační tým a management nahoře. To je skvělý a je to základ úspěchu mít takhle postavenou chemii v klubu. Já byl v lize dosud jen v USK, ale troufnu si říct, že tohle jinde v republice není. Já jsem hrozně rád, že můžu být součástí toho všeho. A čtvrté finále za pět let je třešnička na dortu, že si tohle všichni můžeme užít.

Po 13 zápasech play-off můžete také už detailněji zhodnotit i vklad nového kouče Grepla, který je na nejvyšší profi úrovni na trenérském postu nováčkem.
Určitě si všichni všimli toho, jak těmi zápasy žije. I když jsme byli kolikrát s Opavou i Svitavami dole o dvojciferný počet bodů, pořád nás hecoval a neustále poskakoval na postranní čáře a to nám, myslím, hrozně pomáhalo. A pak nám hodně pomáhalo i střídání obran, kdy jsme míchali zónu, osobku a do toho i nějaký zónový presink. Tímhle se trenér snažil narušit útočný rytmus soupeřů. A celkově mi přijde, že jsme takoví živější a působíme uvolněněji. Mně se ale pro tohle hrozně blbě hledají slova, protože určitě nechci říkat nic špatného o kouči Budínském...