Marešovo sbohem po pěti stech zápasů a 14 sezonách

Po 14 ligových sezonách se v 31 letech rozhodl rozloučit s Kooperativa NBL křídelní ostrostřelec Michal Mareš, který tak v soutěži skončil jako hráč Slavie, byť měl ještě platnou smlouvu na další ročník.

Dříve nastupoval také za USK Praha a Kolín. Za svých 505 zápasů v NBL zaznamenal 5006 bodů (průměr tak měl 10 na utkání), 740 asistencí a 1288 doskoků.

„Už jsem to někde vzadu v hlavě měl delší dobu. Vývoj poslední sezony nebyl ideální, takže ta myšlenka o konci kariéry přicházela na mysl pořád častěji. Už jsem necítil takový zápal pro basket jako dřív a těžko se mi hledala síla a motivace pro nějaký pokus o zlomení nepříznivé sezony k lepšímu,“ uvedl Mareš pro slávistický web na adresu sezony, v níž sešívaní zachraňovali příslušnost k elitě až v baráži.

„Nejvíc jsem své rozhodnutí probíral se ženou. Zvažovali jsme pro a proti a vyšlo nám z toho jako lepší varianta ukončit kariéru. Budu mít víc času na rodinu, nebudu věčně unavený a budu časově flexibilnější,“ podotkl.

Jedním z top momentů kariéry, v níž se nedočkal ligové medaile, pro něj zůstane stříbro s pražským USK z Českého poháru 2020, kdy Sovy padly ve finále až po prodloužení s Nymburkem. „To je okamžik, který mi zůstane v paměti napořád,” vzpomněl křídelník, který přidal i pohárový bronz s Kolínem z roku 2023.

Svou poslední kariérní sezonu ve Slavii zhodnotil z týmového pohledu kriticky. „Myslím si, že jsme nedokázali správně využívat hráče v situacích, ve kterých se cítili dobře. Individuálně jsme podle mě neměli špatnou soupisku, jen jsme to nedokázali správně využít.”

Poslední dva roky Mareš pracoval na zkrácený úvazek jako programátor a v civilním sektoru tak má nyní nač navazovat. „Uvidíme, kam se budu ubírat dál,“ říká nyní už bývalý ligista, který se určitě nebude věnovat trénování a maximem pro něj bude některá z nižších soutěží v roli hráče.

Mareš také rád poděkoval všem, kteří ho během kariéry hodně podporovali. „Chci poděkovat celé moji rodině. Ženě, která mě podporovala, a se kterou jsem se díky basketu vlastně seznámil. Mámě a tátovi, kteří strávili spoustu času tím, že mě vozili na tréninky a zápasy. Babičkám a dědům, kteří sledovali každý zápas. Dál taky všem trenérům, speciálně trenérům z Kladna, kteří mi dali základy, Lubošovi Lvovi a Zarinu Pozanovi. A na závěr děkuju fanouškům. I když moje hra nebyla žádná přehlídka super akcí, tak doufám, že je bavilo se na mě dívat. A určitě bych rád poděkoval i všem spoluhráčům za spoustu krásných vzpomínek.”