31. 1. 2019

"Mikrovlnný Mike", o nějž přišel český fotbal

S MICHALEM SVOBODOU PLUS VIDEO Českobudějovický basketbalový trenér Hejpetr měl před pár lety zřejmě dobré oko, když na atletických závodech oslovil právě jeho s nabídkou poněkud jiné sportovní disciplíny. Pak už prý stačilo jen pár tréninků a hned v prvním zápase z toho byla rovnou „třicítka“. K překvapení mnohých vtrhl nyní se stejnou dělostřelbou i do nejvyšší mužské soutěže. V pouhých 19 letech! Stačilo, aby mu přidělili větší časovou porci než jednotky minut. A během dvou lednových týdnů se pak musel divit úřadující mistr i vicemistr. Nymburku vysázel jako pardubický top skórer 17 bodů za 20 minut a v Opavě rozstřílel domácí Slezany za prvních sedm minut čtyřmi trojkami ze čtyř pokusů a celkem 14 body, jen se poprvé v NBL ocitl v základu. Po takových kouscích už se teď od něj bude leccos čekat, 194 vysoký křídelník Michal Svoboda, pro nějž nejpříjemnější pochvalou byla po bleskové show v Opavě vřelá slova rodičů, se toho ale zjevně nebojí.

Michale, když jste se po prváku na gymnáziu přesouval z píseckého klubu do Pardubic, byl to pro vás tehdy těžký přechod?
Byla to velká změna a rozhodování, zda do toho jít. Když jsem pak ale v Pardubicích najel na tu rutinu tréninků a zápasů, hodně to té adaptaci pomohlo.

Ve světle například poslední soboty tedy nelitujete…
To určitě ne.

Kdykoli vás v letošní sezoně vypustili na větší počet minut do hry, hned to bylo znát v kolonce bodů. Takovou „mikrovlnkou“ jste byl vždycky?
Nevím, jestli vždycky, ale během téhle sezony platí, že kdykoli jsem byl vypuštěný, snažil jsem se předvést, abych pak dostával víc minut. Asi tomu pomohlo i štěstí a zadařilo se. Jinak v mladších kategoriích jsem vždycky dával hodně bodů, takže jsem rád, že jsem to dokázal přenést i do mužů (v první lize mužů patří Michal s průměrem 19 bodů mezi nejlepších šest střelců).

To „americké“ sebevědomí, kterým oplývají například kolegové Williams nebo Jackson, do vás tedy trenér Sanders nějak zvlášť nemusí pumpovat?
Zase tak velké sebevědomí nemám a trenér mi proto říká, abych sebevědomější byl. Já doufám, že tam je něco už od základů, navíc když se daří, a povede se první druhá střela, tak už to pak jde v zápasech skoro samo.

Vy jste v aktuální sezoně proměnil svou první větší šanci proti Ostravě, a to při domácí kanonádě celého týmu, kdy jste stihl osm bodů za 11 minut. Pokračoval jste při oslabení týmu na hřišti Olomoucka, kde to bylo osm za 15 minut a v Nymburce už z vás byl dokonce top skórer! Jak jste tyhle zápasy prožíval?
S Ostravou to bylo za rozhodnutého stavu, takže jsem střílel s klidnou hlavou. S Olomouckem už jsem chtěl trochu ukázat, že na to hřiště patřím, a v Nymburce, kde jsme začali špatně, a domácí nás přestříleli, přeskákali a byli ve všem lepší, už jsem do toho šel s tím, že nic horšího než prohra se stát nemůže. A většinu bodů jsem tam dal až ve druhém poločase.

V Opavě už vám ale situace, ani rozhodnuté skore nahrávat nemohlo. Do zápasu jste šel navíc poprvé v ligovém základu, a to při plné sestavě. Kdy jste se vůbec dozvěděl, že budete začínat a měl jste z toho obavy?
Trenér mi to řekl v sobotu ráno po videu, když jsme si ještě šli na hřiště projít opavské akce. Zeptal se mě, jestli bych byl nervózní, kdybych začínal, a že o tom uvažuje. Odpověděl jsem, že bych nervózní nebyl a byl jsem natěšenej. Hlavně jsem si říkal, že nesmím pokazit začátek a nesmím udělat nějakou zbrklou chybu, abych naplnil trenérovu důvěru.

Začít zápas 14 body za prvních 7 minut s trojkami 4/4, to by byl dost dobrý výkon i na lecjakou ligovou hvězdu. Co všechno se vám tam sešlo?
Hlavně je to o tom štěstí, když padne první druhá střela. Pak už jsem si víc věřil a dovolil si i tu trojku ze „stepbacku“ (odskok dozadu z pohybu vpřed s okamžitým odpoutáním střely). Cítil jsem, že by to tam mohlo spadnout a nebyl jsem z toho nervózní.

V 19 letech už dáváte trojky ze „stepbacku“ i v NBL?
Jo, občas se poštěstí. (usmívá se)

Cítil jste ještě v Nymburce, nebo i naposledy v Opavě, že vás soupeři nepovažují za takovou hrozbu a máte kolem sebe větší volno?
V Nymburce jsem si toho moc nevšiml, tam brání všichni dobře. A v Opavě mi přišlo, že když jsem dal první dvě trojky a pak ještě nájezd z protiútoku, tak už se pak snažili u mě být víc a po těch dalších dvou trojkách už ode mě ani neodstupovali a bylo to pro mě horší.

Na to už si teď budete muset nejspíš zvyknout. Jste připraven?
Doufám, že jsem. Teď viděli, že dávám trojky, tak příště třeba budu najíždět. Na to se možná připravovat nebudu.

Máte lepší trojky, nebo nájezdy?
Řekl bych, že to je tak nastejno.

Jaký byl po Opavě ohlas spoluhráčů, například od kolegy Nečase, který už teď skoro nestřílí, a najednou byl na dosah triple doublu včetně trefené trojky?
Jo, pochválil mě, že to byl dobrý zápas. A pokud jde o něj, tak mě jenom překvapuje, že nedává víc bodů častěji. Na tréninku mu tam padá prakticky všechno, co zvedne, takže já jsem na to, že dává, zvyklý.

Vy, mladší členové týmu, prý míváte s trenéry extra dopolední tréninky. Co všechno tam pilujete?
Většinou je to zaměřené na ovládání míče, abychom v tom byli silní. A pak hodně na hru jeden na jednoho.

A jak zvládáte přípravu a zápasy s ligovým týmem souběžně se školou?
Jak jsme měli v téhle sezoně výjezdy v rámci Europe Cupu, nebyl jsem na tom se školou moc dobře. Nestihl jsem některé povinné zkoušky na filozofické fakultě tady v Pardubicích a budu si dávat novou přihlášku na příští školní rok. Tentokrát zkusím dálkově trenérství v Olomouci.

Pocházíte z basketbalové rodiny?
Nepocházím. Moji oba rodiče dělali atletiku, táta k tomu hrál fotbal a k tomuhle mě i tlačili, takže jsem začínal s fotbalem, asi jako skoro každý. Dělal jsem ho asi do 13 let a k tomu i atletiku. Až když jsem byl jednou na nějakých závodech, odchytl mě tam basketbalový trenér Českých Budějovic pan Hejpetr, jestli bych nechtěl zkusit basket. Dal jsem tomu šanci, začalo mě to bavit, navíc už jsme se tomu trochu věnovali ve škole. A po pár trénincích jsem hrál první zápas, kdy jsem dal 36 bodů. Říkal jsem si, že to je docela dobrý a zůstal jsem u toho.

Se 194 centimetry byste dnes ve fotbale byl buď druhým Janem Kollerem, anebo pořádně urostlým stoperem, že?
Asi jo. Já jsem pak chvilku hrál oboje současně, ale jak jsem poznal basket, začalo mě při fotbale trochu nudit, když se třeba kopalo deset minut na vlastní půlce. To basket se 24 sekundami na útok je mnohem akčnější.

Chcete říct, že už ani fotbalovou Ligu mistrů dneska půl okem nezkouknete?
Tak to zase jo, anebo si fotbal zahraju na Xboxu. Tehdy už mě to ale prostě přestalo bavit.