Minuty od Euroligy, zlato, temno a - lídr Děčína

Jen on z celého týmu už dokázal skórovat ve Finále NBL. Stalo se v sezoně 2011/12, kdy mu bylo pouhých 19, a hrál za našlapaný Nymburk. Jenže po prvním ligovém zlatu následovala hluchá sezona, zpola strávená v Kolíně. Až poté přišlo zlomové rozhodnutí. A vyslyšené druhé volání kouče Děčína Pavla Budínského. Ten pomohl motorku Tomáše Vyorala nejdřív našlápnout, že mohla vyrazit aspoň na dálnici. Uprostřed letošního play-off už pak jezdila MotoGP a ve finále bude naháněna celou tlupou do černé odděných "Hells Angels" z Nymburka. Je to skutečně až senzační přerod stále ještě mladíka, který je dosavadním "Mužem play-off 2015".

Jen on z celého týmu už dokázal skórovat ve Finále NBL. Stalo se v sezoně 2011/12, kdy mu bylo pouhých 19, a hrál za našlapaný Nymburk. Jenže po prvním ligovém zlatu následovala hluchá sezona, zpola strávená v Kolíně. Až poté přišlo zlomové rozhodnutí. A vyslyšené druhé volání kouče Děčína Pavla Budínského. Ten pomohl motorku Tomáše Vyorala nejdřív našlápnout, že mohla vyrazit aspoň na dálnici. Uprostřed letošního play-off už pak jezdila MotoGP a ve finále bude naháněna celou tlupou do černé odděných "Hells Angels" z Nymburka. Je to skutečně až senzační přerod stále ještě mladíka, který je dosavadním "Mužem play-off 2015".

Tomáši, už to někdy bylo tématem děčínské kabiny, že ač klub až do letoška do finále nepronikl, tým má ve svém středu dva vítěze NBL, tedy vás a Jiřího Jelínka?
S Jirkou jsme se o tom už možná bavili, ale nijak vehementně jsme to neprobírali. Jinak v týmu na to přišla řeč během sezony asi tak jednou.

Jaké vůbec máte vzpomínky na Finále 2012 s Prostějovem, které tehdy Nymburk ovládl 4-0?
Určitě na něj vzpomínám v dobrém, protože jsem vyhrál svůj první ligový titul. Sice jsem hrál hrozně málo, ale každý úspěch se počítá. A jak jsem dal ty dva body? To už teda nevím, je to dávno.

Kde máte svou jedinou zlatou medaili z NBL uloženou?
Asi někde doma, nejspíš v nějakém šuplíku.

Už jste ji ukazoval v děčínské kabině?
Ne, to vážně ne. (směje se)

Co s tou mistrovskou sezonou máte spojené především?
Hned na začátku to byla kvalifikace o Euroligu, kde jsem kvůli faulům spoluhráčů taky dostal na chvíli příležitost. To byl nezapomenutelný zážitek. Hlavně jsme se dostali až do finále a byli kousek od průniku do Euroligy.
 

Tehdy v týmu působili na pozicích guardů Lawrence, Abrams nebo Lenzly. Jak těžko se přes ně dostávalo na hřiště, když v lize jste točil nějakých 10 minut na utkání?
Těžké to bylo. Všechno to jsou vynikající hráči. Lawrence je podle mě jeden z nejlepších Američanů, co tu kdy hrál. Lenzly byl zase jedním z nejlepších obránců, takže bylo skoro nereálné se na hřiště dostat. Přesto jsem nějaké příležitosti dostával.

Kdo vás nejvíc vyučoval na tréninku?
Když se jim zrovna chtělo hrát a bránit, tak se prosazovalo přes každého hrozně těžko. A v obraně? Snažil jsem se je nějak stíhat, ale všichni byli hodně rychlí, uměli to s balonem, a proto jsem to měl obrovsky těžké. Navíc Lawrence byl i fyzicky strašně nadupaný.

Jaká byla po posledním duelu finále cesta z Prostějova zpět na základnu a následná oslava?
Vzpomínám si, že se to slavilo v Poděbradech, až do rána. A hned ráno zase byly povinnosti se sponzory, takže jsme spali jen chvíli. Byl to dobrý zážitek, stejně jako cesta z Prostějova. A kdo to celé řídil? Podle mě Láďa Sokolovský. Jo a ještě Radek Nečas.

S Nymburkem jste se rozloučil 10 minutami ve Finále NBL 2012. Po třech letech se do titulové série NBL vracíte s úplně jiným týmem, navíc jako jeho aktuální lídr. Nazval byste to shodou velkých náhod a štěstí, pohádkou, senzací, nebo až šokem?
Pohádka je asi to správné slovo. V Děčíně jsem dostal příležitost, první rok se rozkoukával, zvykal si na nový herní styl i spoluhráče a od konce minulé sezony už to začalo herně vycházet. Letos jsme si všichni sedli a všechno se to prostě sešlo. A moje výkony? Je to vynikající, že se mi daří, ale hodně mi pomáhají kluci, kteří mi stejně jako trenér věří.

Co vám vůbec při konci angažmá v Nymburce probíhalo hlavou?
Pro mladého českého hráče je v Nymburce hrozně těžké se prosadit. Tým má ty nejvyšší cíle, chce uspět v Evropě, mívá spoustu Američanů a pro Čechy je to tam hodně obtížné. Protože jsem celou tu sezonu proseděl, a chtěl jsem někde hrát víc, využil jsem šanci nejdřív v Kolíně a potom hlavně v Děčíně.

Všiml jste si, jak vás teď na nymburském webu vychválil kapitán finálového soupeře Jiří Welsch? Prý jste v play-off vykrystalizoval v nejnebezpečnějšího hráče děčínského perimetru a především v play-off jste se stal lídrem svého týmu.
Tak to jsem nečetl. Každopádně to potěší a Jirkovi děkuju. O to víc se na mě budou ve finále soustředit a udělají mi to ještě těžší. Budeme to tak muset nějak vybalancovat a do útoku se musí zapojit všichni.

Tím jste narazil na zásadní potíž. Ve finále už vám nepomůže zraněný rozehrávač Tucker a vše bude na dirigentské pozici ležet na vás. Jak to zvládnete a kdo vám bude vypomáhat?
Tony nám bude hodně chybět. Nebyl sice výrazný v obraně, ale v sezoně nás držel jako nejlepší střelec a útok měl celkově silný. Teď pro nás bude organizace hry těžší, protože na to budu sám. Dalšího rozehrávače nemáme a bude to muset přebírat buď Pavel Bosák, nebo Luboš Stria. Nějak to ale zvládneme.