Mistr sudých: Není to výstava perských koček!

NEJEN O NAPĚTÍ S ŠIMONEM JEŽKEM Jeho úkolem je obrana, přesto mu zejména sudé - a pro jeho tým vítězné – zápasy semifinálové série s Tury vyšly výborně i v útoku. Naposledy byl doma s 19 body dokonce válečnickým top skórerem. Proč mu ale vycházejí zatím jen sudé bitvy? I o tom bude na úsvitu dne klíčového pátého duelu ve Svitavách (dnes v 18:00) hovořit vzhledem k vážnosti situace až podezřele vtipný guard Šimon Ježek. Dojde však i na děčínské krvácení, „šestkový šém“, kopání do zadku, na to, proč není možné dávkovat emoce, proč teď bytní děčínská pokladnička, proč se jednotlivé zápasy tak liší, i na to, že se hráči navzájem už strašně …., no, jak to před 22. hodinou říct slušně…., prostě že teď pro sebe nemají vřelého slova.

NEJEN O NAPĚTÍ S ŠIMONEM JEŽKEM Jeho úkolem je obrana, přesto mu zejména sudé - a pro jeho tým vítězné – zápasy semifinálové série s Tury vyšly výborně i v útoku. Naposledy byl doma s 19 body dokonce válečnickým top skórerem. Proč mu ale vycházejí zatím jen sudé bitvy? I o tom bude na úsvitu dne klíčového pátého duelu ve Svitavách (dnes v 18:00) hovořit vzhledem k vážnosti situace až podezřele vtipný guard Šimon Ježek. Dojde však i na děčínské krvácení, „šestkový šém“, kopání do zadku, na to, proč není možné dávkovat emoce, proč teď bytní děčínská pokladnička, proč se jednotlivé zápasy tak liší, i na to, že se hráči navzájem už strašně …., no, jak to před 22. hodinou říct slušně…., prostě že teď pro sebe nemají vřelého slova.

Šimone, čím to bylo, že se tak diametrálně lišily oba zápasy u vás?
My jsme samozřejmě chtěli vyhrát i utkání číslo 3, bylo by to pro nás pak všechno snadnější. A chtěli jsme mít po domácích zápasech mečbol. Už jsem ale několikrát říkal, že ve třetím utkání jsme to nebyli my. Mysleli jsme si, že to půjde samo, což samozřejmě nikdy nejde. Nevložili jsme do toho tolik energie, urputnosti a bojechtivosti, jako vkládáme do ostatních zápasů, a bez toho se nám hraje velmi těžko. Je to pro nás odrazová plocha. Pokud hrajeme tvrdě, pak nabíráme hodně sebevědomí a hraje se nám o poznání líp. To jsme ale neudělali a podle mého jsme v pátek odehráli vůbec nejhorší zápas celého play-off. Po něm jsme si řekli, že takhle už ne! Možná tam byla i kapka studu, protože se to stalo před domácím publikem, nažhaveným po naší výhře ve Svitavách. Trochu jsme se tedy pokopali do prd… a vznikl z toho diametrálně odlišný výkon – houževnatý, s doskakováním. Právě na doskoku je zatím klíč k celé sérii. Kdo ho vyhrál, vítězil i v daném utkání.



Naznačujete, že poté, co se po svitavských zápasech zdálo, že se soupeři dostáváte do hlavy, jste tomuhle podvědomí sami až příliš podlehli a doma jste do třetího zápasu nevstoupili se stejným nasazením?
Myslím, že to tak bylo. Přesně to ale nedokážu pojmenovat. Jistě, po dobrém zápase ve Svitavách, kdy je porazíte v jejich hale a zvládnete kritické situace, si říkáte, že byste přesně takhle chtěli hrát i následující utkání. Z nějakého nepojmenovatelného důvodu to ale dopadlo přesně naopak. Podle mě nejtěžší je naučit se prohrávat, po nepodařeném výkonu neklesat na mysli a snažit se to všechno změnit. Nám se to povedlo, myslím, že mentálně jsme hodně silný tým a to jsme v posledním zápase předvedli.

Zřetelným rozdílem děčínských zápasů bylo, že v Duelu 3 Svitavy na čele s Aikenem chodily jako zběsilé na útočný doskok a ve čtvrtém utkání téměř vůbec. A zase jste na doskoku zabrali by. Najednou jeden tým tuhle aktivitu neměl a druhý ano. Dá se vůbec v totožném nasazení na doskoku a zároveň i v dalších činnosetch odehrát během 24 hodin dvě takto náročná utkání?
Pokud bych to srovnal se svitavskými zápasy, tam to bylo přesně naopak. První utkání jsme odehráli jakž takž a ve druhém jsme do toho dali ještě víc energie a vyhráli. Nevím, jestli Svitavy u nás neobětovaly ve třetím zápase na jejich poměry příliš energie a ve čtvrtém už se jim na ten doskok tolik chodit nechtělo. Je to ale spojené i s tím, že my jsme podali o hodně lepší výkon. Řekli jsme si, že základem úspěchu je eliminovat druhé šance Svitav, v čemž jsme den předtím neskutečně krváceli. Tohle byl jeden z primárních herních prvků, který jsme jim chtěli vyřadit.

Doma vám v prvním (25/5) i druhém zápase (14/4) moc nepadaly trojky, o to víc jste se ve čtvrtém duelu soustředili na dobíjení koše z šestek (bilance 40/31) a podkošových pozic (40 bodů), kdy jste do mnohem povolenější obrany Turů pronikali daleko snadněji než den předtím. Co se změnilo tady?
Když to nepadá zvenku, musí se to cpát do koše. A když se pískalo tolik šestek a bylo to tak kouskované… Na pískání tohle určitě nebyly jednoduché zápasy, protože té energie a agresivity z obou stran je tam hrozně moc a zachovat při posuzování určité proporce a vyrovnanost není pro rozhodčí žádný snadný úkol, o tom žádná. A my jako tým s nejhoršími šestkami po dlouhodobé části (65 procent) jsme navíc jejich úspěšnost v play-off razantně zlepšili (ve čtvrtfinálové sérii na 68,6, v semifinále zatím na 76,7 a celkem v play-off na 71,7). Na druhé straně není zase tak těžké se zlepšit jako úplně nejhorší. (smích) Určitě nás ale tenhle nárůst úspěšnosti povzbuzuje.

Svitavy si nicméně ve třetím utkání dokázaly velmi solidně vypomáhat na vaše vniky a pak i účinně rotovat ke střelcům, což jim naopak nefungovalo další den.
Řeknu, že my jsme ve čtvrtém zápase líp útočili. (směje se) Tam jde o individuální rozhodnutí, kdy najet, kdy vystřelit, kdy to podržet, nebo vyhodit. Je to celkově o nastavení hlavy a koncentraci, o výběru střel různých hráčů, což nám šlo v sobotu líp.
 

Tohle se hodně týká i vás. Do sudých zápasů jste vlétl jako velká voda, bylo vás v útoku plné hřiště, atakoval jste nebezpečně koš, v Utkání 4 jste doma přidal i trojky. V lichých utkáních to ale nějak nešlo. Záleží u vás hodně, jak vám vyjde první vstup?
Tohle asi potvrdí každý, že se mu hraje mnohem líp, když to padá od začátku. Hráč neztrácí zbytečně energii pokoušením dalších pokusů. Já si tohle ale snažím nepřipouštět, pokud to na začátku nejde. I tak se musí jít se stejnou intenzitou do dalšího vstupu. A pokud se poctivě dře, nějaké body si hráče vždycky najdou. Jistě si ale děláme svoje rozbory, co děláme dobře a špatně, a pak je to o těch individuálních rozhodnutích. Já ale tohle zase tolik neřeším, když to padá, padá, když ne, tak ne. Jsem tam předně od obrany, a pokud se mi podaří přispět i bodově, je to jen dobře.

Co překvapilo ve třetím zápase, zejména po událostech ze závěru Utkání 2, to byl zjevný úbytek emocí. Čemu přisoudit tohle?
My si trochu řekli, že se nebudeme hádat s rozhodčími a budeme hrát víc v klidu. Já si ale obecně myslím, že emoce k tomu patří a nějak uměle se jich zdržovat je stejně špatné jako být přehnaně emotivní. Musí se najít zlatý střed a s tím přirozeně hrát. Nejde si říkat „teď už jsem to přehnal“, nebo „tady už jsem měl něco říct“. Nejlepší je vůbec na to nemyslet, i když to je těžké. Podle mě to teď bude ještě víc a víc emotivní, protože už jde fakt do tuhého. Budeme hrát pátý, šestý a možná i sedmý zápas a když se přičtou zápasy z dlouhodobé části a z poháru, už se na tom hřišti navzájem všichni se…. (usměje se), což je ale naprosto pochopitelný. Takové je prostě play-off, nejsme na výstavě perských koček.

Když jsme u toho zklidňování – máte za technické chyby v play-off zvýšené vnitrotýmové sankce?
Náš pokutovník je velice bohatý, nicméně za „téčko“ v play-off je stejný poplatek jako v základní části. A musím říct, že týmový bank během play-off nabývá rapidně na objemu. (směje se) A kolik za technickou platíme? To se neprozrazuje.