Nepopírá, že finálová porážka i po téměř dvou týdnech stále bolí. Po sezoně, v níž se dalo sáhnout na ligový titul víc než kdy dřív, ani není divu. Kdo ví, kdy taková příležitost přijde příště. Generální manažer Válečníků už ale musí žít i přítomností a zejména budoucností.
Tou, která přinese i nervydrásající sedmý zápas finále. Nebo také pětinu příjmů ze vstupného, pokud se fanoušci ještě trochu pochlapí. Anebo možná i hru o Ligu mistrů na děčínském zimáku ještě v tomhle roce. Vzhledem k tomu, že letos na jaře se všichni v Kooperativa NBL naučili, že Předem nic nevíš, ani tahle varianta nakonec nemusí být neživotaschopná. Více už poví šéf stříbrných seveřanů Lukáš Houser vlastními slovy v následujícím interview.
Lukáši, jakou známku byste dal týmu za letošní sezonu, v níž jste šli po dvou účastech v nadstavbové skupině A2 v řadě až k první trofeji v dějinách klubu díky triumfu v Českém poháru a sahali i po titulu v lize?
Tak byla by to jednička, chybí tomu jen ta hvězdička.
Když byste se vrátil trochu v čase, čím bylo hlavně dané, že se nepodařila minulá seona, a naopak že ta letošní vyšla tak skvěle?
Za mě je to jednoduché. V sezoně 2021/22 jsme měli vlivem nemocí a zranění hrozně špatnou letní přípravu, prakticky celou dobu jsme nebyli pohromadě, včetně zranění kapitána Tomáše Pomikálka (v létě měl autonehodu - pozn.). Potom jsme se nějaký čas hledali, a když jsme sestavu ustálili, byli jsme velice dobří a skupina A1 nám utekla v posledním utkání základní části proti Ústí. A-dvojku jsme pak jasně vyhráli, postoupili z předkola do play-off a chybělo nám tak jen strašně málo. Věřím, že hrát tehdy horní skupinu, tak by ta sezona mohla být taky velice dobrá. Asi ne až do finále, ale konkurenceschopní s ostatními týmy v A1 jsme byli a klidně jsme mohli předvést takovou jízdu jako Ústí (těsně skončilo čtvrté). O tom jsem přesvědčený, uteklo nám to prostě o jeden zápas. A letošek? Celá sezona byla výborná, neměli jsme vesměs žádné zdravotní problémy, sedlo si to a taky to tak vypadalo.
Udělala rozdíl i cirkulace podkošových hráčů, kterých se vám loni vystřídala celá řada?
To bylo hlavně kvůli zraněním. Nebo tedy - na začátku se nám úplně nepovedl Damonte Dodd, který nám nezapadl do toho, co jsme chtěli hrát. Potom už přišel Brett Prahl a po roce se vrátil Craig Osaikhwuwuomwan, ale kvůli rodinným problémům pak musel odjet domů Brett, kterého nahradil Andrew Eudy, který se ale později zranil. Většina změn tak byla vynucená zraněními a dalšími příčinami. Ustálit to, když byli pod košem Brett a Craig, možná jsme měli šanci i v tom rozhodujícím zápase v Ústí, před nímž Brett musel odejet. Předtím jsme ostatně vyhráli v Brně nebo v Kolíně. Nakonec jsme skončili osmí, když jsme ve čtvrtfinále prohráli s Nymburkem 0-4, ale v Nymburce jsme odehráli dva velmi solidní zápasy a tým byl konkurenceschopný už tehdy. A letos jsme to ještě trochu vyšperkovali.
Loni to tak byla spíš shoda různých smůl, bylo vůbec z čeho se poučit? Nebo jste spíš museli zareagovat na odchod rozehrávače Šišky?
Bylo tam obojí. Myslím, že klub, tým i trenér se poučili. Ta smůla i ty různé další okolnosti ke sportu patří a štěstí přeje připraveným. Takže my jsme asi nebyli dostatečně připravení. Jistě bez štěstí na vyhýbání se zraněním to nejde, ale jinak se nám asi povedlo poučit z toho, že jsme dva roky po sobě hráli spodní nadstavbovou skupinu.
Letošní sezonu se vám i díky již zmíněnému štěstí - i přes dvouměsíční zranění Pomikálka - podařilo přežít i na ty čtyři hlavní tahouny, kteří se starali o v průměru 64 bodů na utkání, což byly tři čtvrtiny celé ofenzivní produkce. Nakonec vás to ale dostihlo v nejnevhodnější moment uprostřed finálové série, kdy jste přišli o Waltona s Pomikálkem. Byl by výpadek takových opor problém za každé situace, nebo to bylo horší v momentě, kdy už se pak soupeř soustředil zejména na Svobodu s Nicholsem?
Myslím, že je to jednoduché. Vemte jakýkoli tým a seberte mu dva klíčové hráče, MVP sezony a kapitána, a pak si to může každý dosadit, jestli by to šlo, nebo ne. Seberte Chicagu Michaela Jordana a nebude mít šest titulů. Rána to pro nás samozřejmě byla, a jestli jsme měli úzkou rotaci, nebo ne, tak jasně - pro někoho by to byla o něco menší rána, ale nemyslím, že pokud by to byli i jinde dva takto klíčoví hráči, že by to ten tým významně nebolelo.
Na druhé straně - ukázaly dva poslední zápasy finále, nebo i dva duely semifinále bez top skórera Nicholse, že Děčín nebyl jen týmem čtyř?
Je to tak. My jsme to pořád poslouchali, přijde mi, že i celou sezonu jsme byli trochu podceňovaní, což nám možná i pomohlo, ale nikdo s námi nikam nepočítal, i když jsme byli pořád nahoře a na podzim i nějakou dobu vedli, což tu nikdy nebylo. Pak jsme vyhráli pohár a dál se drželi nahoře, ale ani tak s námi nikdo moc nepočítal. Pořád jsme byli braní za tým, který má jen pár hlavních hráčů, a když se ubrání, tak nemá kdo hrát. My to tak ale nevnímali. Věděli jsme, jaký tým máme, a věřili i těm ostatním, což se i ukázalo, že jsme schopní hrát s kýmkoli, protože ten tým měl hlavně srdce.
Ve všech čtyřech utkáních finále jste byli ve hře, třetí jste dokonce vyhráli o parník. V čem nejvíc mrzí, že se to nepodařilo dotáhnout sérii, v níž jste o obě opory přišli během jediné útočné akce?
Bylo to hodně smolné, že se to stalo během pěti vteřin, ale i to se může stát. A mrzet to samozřejmě bude, i kdyby šlo o desátý titul. Pro nás by ale byl první a bylo to ohromná šance. Ta první čtyři finále byla vždy proti dominantnímu Nymburku. Letos to bylo blízko a mrzet to bude asi už navždycky. My se z toho ale budeme snažit zase poučit a vzít si z toho spíš to dobré a tu motivaci, a ne abysme tu brečeli.
Z pozice muže stojícího či sedícího při všech zápasech kousek od hřiště, kde kromě oněch dvou zranění jste viděl další určující momenty celého finále?
Jednoznačně první zápas, kde jsme doma ještě ve čtvrté čtvrtině vedli. Tam to celou sérii hodně ovlivnilo. My cítili, že doma to musíme zvládnout, protože v sérii na tři výhry nechcete hned první zápas doma prohrát. Opava věděla, že když neprohraje doma, tak má tři možnosti uspět u nás, navíc byla rozjetá po vyřazení Brna a Nymburka a play-off jí skvěle sedlo. A my v tom prvním zápase byli trochu nervóznější než soupeř.
Finále se i letos na rozdíl od čtvrtfinále a semifinále hrálo na tři vítězné zápasy, což bylo fanoušky během play-off různě přetřásáno, nicméně i na základě průběhu předchozích sezon si to odhlasovaly samy ligové kluby. Lze před úterní schůzí jejich asociace předpokládat, že padne návrh na rozšíření i finálové série pro příští sezonu?
Já budu mluvit za sebe a za náš klub a pro nás je play-off naše rodinné stříbro, které si musíme hýčkat. To znamená, že budu jednoznačně pro, aby se i finále hrálo na čtyři výhry, byť už to bude hodně náročné. Jak my, tak myslím, že i Opava už jsme toho měli fakt dost, pro hráče to je fyzicky i psychicky velmi náročné, což platí i o trenérech a vedení klubů. My to ale musíme hrát pro lidi, proto jsem jednoznačně pro čtyři výhry.
Konzultují se tato stanoviska vedení klubů i se samotnými hráči?
Názor hráčů je důležitý a já jsem přesvědčený, že chtějí hrát ty velké zápasy a finále na čtyři výhry bude i pro ně to, co by chtěli.
Vlastně celé play-off jste měli doma vyprodáno, tedy 1200 fanoušků. Znáte čísla, kolik z toho bylo permanentkářů a kolik fanoušků si pořizovalo vstupenky na každý zápas zvlášť?
Myslím, že majitelé permanentek na play-off chodili pravidelně téměř všichni, což obnášelo nějakých 350 fanoušků. Věřím, že na další sezonu to bude ještě vyšší číslo. Samozřejmě všichni viděli, jak je v této fázi sezony naše hala limitující tou kapacitou, Opava měla v tomhle strašnou výhodu. Všechny kluby jí to mohou závidět a já jí to přeju, protože takhle mají vypadat haly na basketbal.
Pokud by se vám dařilo plnit halu na maximum celou sezonu, tvořilo by pak vstupné už i slušnější procento rozpočtových příjmů (děčínské permanentky se prodávaly za 2100 základní varianta, 1800 pro studenty a seniory a 1400 na stání, vstupenky na play-off pak vycházely na 100 až 150 korun - pozn.)?
Určitě ano. My jsme letos byli díky naší cestě play-off dokonce nad deseti procenty. A být to celou sezonu jako ve finále, věřím, že se dostaneme i ke dvaceti. A mít kapacitu opavské haly, tak se dostanete ještě výš.
Jak velkou část kádru udržíte, nebo chcete udržet?
Udržet chceme skoro celý a pracujeme na tom. V tuto chvíli je z cizinců podepsán na další rok AJ Walton, u ostatních uvidíme. Prioritou je udržet české jádro, následně budeme řešit i zahraniční hráče.
Bude mezi priority patřit i Ty Nichols?
Určitě. Už jsme s ním o tom mluvili a nějakou nabídku dostane, nicméně jeho vize je asi zkusit nějakou vyšší úroveň včetně evropských pohárů, což mu přejeme, pokud se mu to podaří. I pro nás by to byla skvělá vizitka.
Zazní na předsezonní tiskové konferenci ambice útoku na titul?
To si nemyslím. Jistě, je to sen každý rok, ale chceme se soustředit hlavně na sebe, byť se svých cílů nechceme vzdávat. První metou ale bude A1, druhou boj o medaile, takže semifinále a dál se uvidí. Ale takové cíle bude mít i spousta dalších týmů. Já hlavně doufám v opět tak vyrovnanou ligu, jako byla ta letošní.
Pokud by se na titul cílit mělo, potřebovala by tahle sestava nějaký upgrade?
Tohle všechno závisí hlavně na rozpočtu. Až podle něj si budeme určovat, co a jak. Pokud jde o jednotlivé pozice nebo posílení, na to nyní nedokážu odpovídat, to je otázka i na vedení klubu a na trenéra. Prioritou je ekonomická stabilita.
V tuto chvíli už je to možná spíš teoretická otázka, ale mohla být i navýsost praktická, pokud byste titul vyhráli - kde by Děčín hrál základní skupinu Ligy mistrů?
Asi jedině na děčínském zimáku. V tu chvíli by to bylo velké téma k řešení, ale tohle by pravděpodobně byla jediná možnost. Nedávalo by moc smysl hrát v jiném městě. Nikde v blízkém okolí odpovídající hala není a jezdit na pražskou Královku, kam by na nás nikdo nechodil, to by nedávalo smysl. I když - nikdy neříkej nikdy.
A bude pro vás ve hře Europe Cup FIBA, který teď hrála dva roky Opava?
Ve spolupráci s federací zjišťujeme možnosti a informace a snažíme se se dělat vše pro to, abysme ho hrát mohli. Zatím ale nevíme, jestli máme nárok jít rovnou do skupiny, nebo do kvalifikace. Navíc může být ve hře i kvalifikace o Ligu mistrů. Tak uvidíme. Důležité pro nás je hledat cestu, jak evropské poháry hrát a ne, jak je nehrát.
