Můj nej obranný zákrok kariéry? Vím, je to smutné

KOMPLETNÍ INTERVIEW S OBRÁNCEM SEZONY PETREM BENDOU Když nečekaného Obránce sezony oslovíte s tipem na jeho nej defenzivní zákrok kariéry, který třeba i rozhodl důležitý zápas, nejspíš byste čekali nějaký exkluzivní blok z jeho velkých leteckých let, lahůdku z ranku VTB ligy nebo bojů o Euroligu. Jenže to byste se u něj se zlou potázali. Jeho odpověď je odzbrojující, omračující, nepochopitelná, prostě úplně mimo mísu. Přesto je tak nějak „bendovská“. Připomene totiž například jeho reakci na dosud největší klubový triumf nad tehdejším euroligovým finalistou CSKA Moskva, který před šesti lety „shodil“ poukazem na absenci několika soupeřových opor.

KOMPLETNÍ INTERVIEW S OBRÁNCEM SEZONY PETREM BENDOU Když nečekaného Obránce sezony oslovíte s tipem na jeho nej defenzivní zákrok kariéry, který třeba i rozhodl důležitý zápas, nejspíš byste čekali nějaký exkluzivní blok z jeho velkých leteckých let, lahůdku z ranku VTB ligy nebo bojů o Euroligu. Jenže to byste se u něj se zlou potázali. Jeho odpověď je odzbrojující, omračující, nepochopitelná, prostě úplně mimo mísu. Přesto je tak nějak „bendovská“. Připomene totiž například jeho reakci na dosud největší klubový triumf nad tehdejším euroligovým finalistou CSKA Moskva, který před šesti lety „shodil“ poukazem na absenci několika soupeřových opor.

„No, jeden takový zákrok mám,“ navnadí vás nejdřív nymburský veterán Petr Benda, aby vzápětí všechno zabil: „Když jsme hráli před šesti lety doma s Rigou o postup do čtvrtfinále Eurocupu, hráč soupeře šel v poslední minutě čtvrté čtvrtiny za našeho čtyřbodového vedení do nájezdu, já ho zastavil odpískaným faulem, a když dokončoval dvojtakt, zapískali mi ještě nesportovní faul, takže z toho byly čtyři šestky a míč ze strany. Zápas šel do prodloužení a ještě jsme prohráli. Je smutné, že si pamatuju spíš negativní zákrok, ale i takové v paměti zůstávají. Těch dobrých navíc v zápasech bývá moc…“  

Teď už jste alespoň lépe připraveni na následující interview s novým defenzivním králem sezony v Kooperativa NBL, který z trůnu – chce se říct senzačně – sesadil pětinásobného laureáta Radka Nečase.



Petře, je to až senzace, když „na stará kolena“ přijde takové ocenění?
Je to překvapení, určitě jsem to nečekal. Málokterý hráč z Nymburka dostává za českou ligu nějaká individuální ocenění.

Navíc defenzivní cenu získáváte v sezoně, kdy se z vás v 35 letech stal dokonce trojkař v takové soutěži, jakou je Liga mistrů.
Tak já jsem byl vždycky útočník (směje se), ale vždycky jsem ctil svou roli v týmu. Ta byla někdy menší a jindy větší, jinak jsem se ale vždycky cítil na to, že můžu být i skórer. Někdy to vycházelo, někdy ne. Hlasující asi ocenili i moji činnost na obranné polovině. Jistě ale kdyby Nymburk nehrál v sezoně tak dobře, na české i evropské scéně, tak by nejspíš u mě žádná cena nepřistála. Řekl bych, že v lize jsou lepší obránci ve hře 1 na 1, ale obrana není jen o tom, ale i o jejím týmovém fungování, a pokud to nějaký hráč skloubí, stává se z něj dobrý obránce. Pokud brání dobře jen svého hráče a moc nepomůže celému týmu, ještě mu něco chybí. Tím neříkám, že já to splňuju stoprocentně, člověk se musí v každém zápase nějak přizpůsobovat různým hráčům.

Koho byste za letošní sezonu zvolil vy?
Z Pardubic je to stále Radek Nečas, možná s Jirkou Welschem, ale Radka bych dal asi nejvýš. Z Děčína bych to dal Tomáši Pomikálkovi a u nás by to byl celý tým.

Bude vás cena stát něco do týmové pokladny?
Myslím, že na to náš kapitán (Pavel Pumprla) vůbec nepamatoval, takže jsem v pohodě.

Zpět k vaší trojkové explozi v Lize mistrů anebo ve finále Českého poháru, protože v NBL letos máte jen 13 pokusů za celou sezonu. Čím to, že jste právě letos „v Evropě“ odstoupil až za oblouk a stal se hrozbou i odsud?
Hodně je to zásluha trenéra Amiela, který mě do toho začal tlačit - abych se trojek nebál. Zase tak špatný střelec nejsem, na tréninku jsem hlavně dřív střílel trojek hodně. Trenér mi teď přidával sebevědomí v situacích, kdy bych právě trojky měl vystřelit, a já si je začal brát. Snažil jsem se hledat dobré pozice, nic bláznivého přes obranu, a začal to tam posílat.   



Není škoda, že vás do trojek někdo nepobízel už dřív?
Ono zase v minulých sezonách na podkošových pozicích, teď myslím hlavně na pozici 4, většinou byli velice dobří střelci jako Anthony Meier a byli tak třeba i hráči do dolního postavení, kde já zastávám i pozici 5. Snažil jsem tak respektovat svou roli, dodržovat pokyny trenérů a zbytečně je neprovokovat. (směje se) Až letos jsem dostal pokyn hru roztáhnout a zapojit se i střelbou za tři.

Když jste se označil za útočníka, připadal jste si někdy i jako obranář?  
Vždycky (smích). Ne, vážně - snažil jsem se být komplexním hráčem a odvádět hodně v obraně i útoku. V každém zápase to pak vypadá různě, ale i když se nedaří v útoku a hráč dobře brání, má pořád šanci zůstat na hřišti, protože většina trenérů dává důraz hlavně na obranu. Pokud to má hráč v hlavě nastavené tak, že v obraně bude odvádět maximum, může být důležitý pro tým už jen tím. Největší problém je, když hráč v útoku hraje naprd, a nesnaží se moc ani v obraně. Pak nemá na hřišti co dělat.

Letos jste se stal laureátem v kategorii, u které se zdálo, že už by mohla být pojmenována po Radku Nečasovi, který za prvních osm let udělování tohoto ocenění uspěl hned pětkrát. Vy jste ho ale v letošním hlasování o pár bodíků předstihl…
Někdy to střídání stráží už muselo přijít. (usmívá se) „Šutys“ je výborný hráč pro týmovou obranu, vypomáhá spoluhráčům, stojí na dobrých místech, má hodně doskoků a platný je i v obraně 1 na1. Největší přínos ale má v týmové obraně, kterou dokáže řídit, a znepříjemňuje to i jiným útočícím hráčům než jen tomu svému.   

Co považujete u dobrého obránce za nejdůležitější?
Skloubit individuální obranu s týmovou, plus přidat nějaký zisk, doskok nebo blok. Musí tam ale vždy být platnost v týmové i individuální obraně. Pokud bude daný hráč v každé kategorii aspoň v průměru, a nemusí tedy být ani nejlepší, tak může být solidním obráncem.

Nebojíte se v 35 letech už třeba stoupat na průrazy?
Já si tam většinou stoupnu, ale pak nespadnu. (směje se) Málokdy se poroučím na záda, takže se to i málokdy píská. Snažím se to prostě ustát a do poslední chvíle znepříjemňovat střelci zakončení.



A stojí to zato si na průraz stoupat, když pak nebývá ani pískán?
To už je instinkt, nepřemýšlím, jestli si tam mám stoupnout, nebo ne. Je to dané zkušenostmi, že se snažím vypomáhat i ostatním a být ve správnou chvíli na správném místě. Jistě někdy jsem tam pozdě a je to faul, ale v tomhle případě na to mám, myslím, čuch.   

Co při útocích soupeře sledujete především, abyste mohl být co nejplatnější?
Samozřejmě nejen pohyb hráče s míčem, ale i pohyb ostatních. Kde stojí, kam si nabíhají a snažím se je eliminovat. Vesměs je celá obrana zaměřená na hráče s míčem, ale sledovat by se měl i vlastní hráč a další nabíhající. Ten pohled na hru soupeře musí být komplexní.   

Pomáhá vám v tomhle sledování videa před zápasem?
Pokud pak hráč v obraně dodržuje domluvené pokyny, dělá tohle klidně i 40 procent defenzivního výkonu. Když je skauting dobře zpracovaný, a v Nymburce je pravidelně před každým zápasem, tak hráč, pokud není líný, a přečte si ty body ke hráčům soupeře, co dělají často, co naopak málo, nebo co mají za specifické pohyby, tak to v obraně z velké části pomáhá. Sám vím, že když si tyhle informace uložím do hlavy, při zápase to vyskočí ven a hodněkrát mi to pomohlo, že jsem dopředu věděl, co daný hráč udělá. Málokterý je vyloženě nečitelný, aspoň v soutěžích, co jsem hrál. Nemůžu to srovnat s Euroligou, kde jsou individuální schopnosti hráčů daleko lepší. I o Lize mistrů ale můžu říct, že každý hráč má v útoku nějakou oblíbenou činnost a málokdy něčím překvapí.

Vyskočí vám z paměti nějaký v obraně obzvlášť vyvedený zápas? Třeba když jste zavřel před jeho odchodem do NBA výrazně vyššího litevského obra Valančiunase z Lietuvos Rytas.
Ne, takové věci si nepamatuju, ale většinou se mi hodně daří proti vyšším a těžším pivotům. Tyhle souboje mám rád a vyhledávám je. Jde o určitou výzvu, a i když se nechci nějak chválit, většinou se mi daří tyhle hráče zastavovat. Při tomhle je potřeba být rychlejší a chytřejší. Většina těchto hráčů chodí do hry zády ke koši, „prdelí se“ tam a je potřeba je k tomu vůbec nepustit a vytlačovat je dřív, než přiběhnou do „bedny“. Ono je to pak přestane bavit, začnou být otrávení, udělají i pár útočných faulů, u kterých někdy spadnu, i když bych vyloženě nemusel, je to štve o to víc a už „v tom zápase nejsou“.

Vzpomenete si i v obráceném gardu, proti jakému obránci jste si v kariéře neškrtl vy?
Podle mě takový ještě nebyl. (smích) Když budu vážnější, tak jako dobrého obránce bych zmínil Paua Gasola, který je snad o dvě hlavy vyšší, a pod košem to proti němu bylo hodně složité.

Koho byste vybral v kategorii nejlepší obránce, jakého jsem viděl jako divák?
Líbí se mi, jak brání Honza Veselý ve Fenerbahce. Je schopný do svého výkonu přidat i obranu malých hráčů, kteří se proti němu těžko prosazují, a dole je zase proti vysokým pivotům hodně pohyblivý.

A jak vidí Obránce sezony kvalitu defenziv v letošní NBL?
Kdybych vzal zápasy týmů proti nám, tak nás je těžké bránit. Máme hodně rychlý a běhavý tým, snažíme se co nejrychleji zakončovat a asi málokdy jsme měli v sezoně průměr přes sto nastřílených bodů tak jako letos. Z toho pohledu by vypadalo i hodnocení, ale je to těžké. Neviděl jsem ostatní týmy, jak hrály proti sobě. Tam to může být trochu jinak.