Musíme k sobě být upřímní a podívat se do zrcadla

S ROMANEM MARKEM NEJEN O ISTANBULSKÉ LEKCI Porážky o 25 a 20. Jeden by řekl, že takový výuční list byl při první evropské zkušenosti pro Svitavy až příliš drsný. Hlavní dirigent Východočechů Roman Marko ale dva jednoznačné výsledky s BBSK Istanbul v prvním kvalifikačním kole FIBA Europe Cupu viděl v poněkud jiném světle.  

S ROMANEM MARKEM NEJEN O ISTANBULSKÉ LEKCI Porážky o 25 a 20. Jeden by řekl, že takový výuční list byl při první evropské zkušenosti pro Svitavy až příliš drsný. Hlavní dirigent Východočechů Roman Marko ale dva jednoznačné výsledky s BBSK Istanbul v prvním kvalifikačním kole FIBA Europe Cupu viděl v poněkud jiném světle.  

„Ta zkušenost ani moc tvrdá nebyla. Pro nás všechny byla především pozitivní, protože proti nám stál kvalitní soupeř. A neméně podstatné je to, že je lepší hrát soutěžní zápasy v poháru proti takto kvalitnímu soupeři než jen běžné přípravy. Aspoň teď víme, na čem jsme. I když jsme dvakrát prohráli o dvacet, zkušenost to byla k nezaplacení,“ vyzdvihl na úsvitu ligové sezony plusové momenty soubojů s istanbulským soupeřem. V jeho otevřené zpovědi ale nezůstalo jen u toho.

Romane, po zhlédnutí videa a další přípravě na soupeře, jaký pak byl přímý střet s realitou?
Odpovídal té přípravě. Věděli jsme, že BBSK těží z obrovské kvality zahraničních opor. Turečtí hráči nebyli nic moc, podle mě měli kvalitu, řekněme, na úrovni české ligy. Ti čtyři cizinci ovšem byli hodně nadstandardní a v podstatě nás porazili oni. I když jsme si je dobře naskautovali, měli takovou kvalitu, že jsme na ně nestačili.



Co všechno ukázala konfrontace s týmem, který v minulé sezoně skončil ve velmi silné turecké lize na 11. místě (tři výhry za play-off) a zřejmě i letos se bude snažit útočit na play-off?
My se asi opravdu nemůžeme srovnávat s těmi čtyřmi jejich nejlepšími hráči, kteří jsou ostřílení buď Euroligou, nebo v případě pivota Shevona Thompsona i z NBA G-League. Jsou velmi talentovaní, ale i vysocí a my jsme je nestíhali v rychlosti i fyzičnosti. Ti kluci berou ty peníze, co berou, oprávněně a rozdíl v jejich výkonu tam znát je.

Byla fyzičnost, kterou se turecká liga vyznačuje, tou nejtěžší oblastí, s níž jste se museli vyrovnávat?
Určitě nejsme zvyklí na to, že hráč jako Babič, který hraje na pozicích 2 a 3, měří přes dva metry a přitom hraje pick-and-rolly a má kontrolu míče jako rozehrávač. Thompson nás zase ničil na doskoku. Byl opravdu obrovský (213) a naši pivoti vedle něj vypadali jako mladší dorostenci. (usměje se) Tak to v Evropě asi chodí, že ti hráči jsou velcí a umějí to. U nás kluk, který měří 202, hraje už automaticky pod košem. U nich ale i vysocí hráči jako Kulig umějí střílet, umějí driblovat a perfektně číst hru, což u nás prostě není. 

Jak obstáli vaši mladí, tedy ti, kteří byli v zápasech zapojení víc?
Ten rozdíl tam byl veliký. Naši mladí se musí nejdřív srovnávat s konkurencí v české lize, řada z nich ještě v Kooperativa NBL neodehrála skoro nic a teprve uvidíme, jestli v ní budou konkurenceschopní. Eda Kotásek, Luboš Kovář, Matěj Svoboda, Šimon Puršl a další ještě nemají v lize odehráno téměř nic, nebo to byly dosud jen epizody. Teď musí jít postupně a v první řadě ukázat, že jsou platní v české lize a až potom se mohou srovnávat s evropským basketem.

Zatím je zřejmé, že vaším hlavním záskokem na rozehře bude reprezentant U20 Kotásek?     
Asi ano. Marek Welsch byl teď během přípravy nějakou dobu v Americe, protože ho už přijali na univerzitu (Welsch by na ni měl odejít po této sezoně) a už tam jel na nějaký první kemp.

Čím to, že v prvním zápase vás BBSK jasně přeskákal a přehrál zpod koše, a když jste se mu v tomto segmentu vyrovnali v odvetě, zasadil vám pro změnu 12 trojek?
Je to v tom, že ti hráči nemají nějakou vyloženu slabinu. Pokud jsme to zatáhli hodně do šestky a riskovali, že budou mít horší střelecký den zvenku, oni to dokázali ztrestat z trojek. A naopak. Pokud jsme bránili špatně 1 na 1 a neřešili jsme dobře pick-and-rolly, což se stávalo v prvním zápase, oni měli úplně jednoduchá zakončení. Je tak potřeba bránit komplexně a bezchybně, abychom měli vůbec nějakou šanci na úspěch. V některých pasážích jsme ale nebránili špatně. V domácím zápase nám utekly jen dva úseky, na konci obou poločasů. Jinak to byl vyrovnaný zápas. I v Istanbulu jsme měli několik sekvencí, kde jsme byli konkurenceschopní. V prvním zápase ten výsledek o 25 byl krutý, protože ještě ve čtvrté čtvrtině jsme zaostávali jen o šest a vypadalo to hratelně. Bohužel jsme pak udělali hloupé chyby, najednou to odskočilo o patnáct a bylo po zápase. Šlo ale o dobrou zkušenost.



Vy sám jste v obou zápasech natočil double double, pokaždé s 10 asistencemi, což na této úrovni je dost slušný kousek. Měl jste dobře nastudovanou obranu soupeře, nebo jste byl extra nahecovaný?
Ne, to ne, hrál jsem stejně jako v české lize. Je pravda, že teď jsou ty signály dělané tak, že mám míč hodně v ruce a často hraju pick-and-roll. V první řadě se z toho snažím hledat volné spoluhráče, a když něco vyjde na mě, tak se to pokouším využít. A že z toho vzejdou až double-doubly, je trochu i o štěstí, že kluci něco trefí. 

Mimochodem, co atmosféra v Istanbulu, hrála vůbec nějakou roli?
Nehrála žádnou. V hale bylo asi 150 lidí, podle mě šlo většinou o rodinné příslušníky. Pak měli ještě zaplacenou kapelu, aby tam nebylo úplně mrtvo a k tomu nějakou mládež. Istanbul je obrovský a tenhle klub asi nemá takovou tradici jako ty slavnější. Oni sami říkali, že fanoušků mají strašně málo, navíc Svitavy asi nejsou tým, který by táhl davy. (úsměv)

Pro vás byly tyhle dva zápasy velkým svátkem, ještě dva tři roky zpátky by tohle ve Svitavách nikoho nenapadlo. Kam vás těch 80 minut proti BBSK Istanbul může posunout?
Je to určitě cenných 80 minut a dobrá příprava na ligu, kterou je třeba i zúročit, nicméně my bychom potřebovali takto těžkých zápasů, abychom se zlepšovali ve zkušenostech a určitých individuálních věcech, mnohem víc. Hrát proti tak dobrým hráčům je k nezaplacení. To se v tréninku nedá nahradit a je škoda, že to byly jen dva zápasy.     

Během půl roku jste zapsali první klubové Final-4 Českého poháru, navíc i s první medailí, hráli jste o bronz v lize, teď přišla i kvalifikace o evropský pohár. Co je pro vás další metou? Anebo viděno skrze vaše nemalé omlazení bude nyní vše mnohem složitější?
Přesně tak. My momentálně asi nemáme tým na semifinále ligy. Musíme k sobě být upřímní, podívat se do zrcadla a uvědomit si, že jsme svou výkonností někde kolem sedmého osmého místa. Každopádně by nám to mělo sloužit jako motivace do tréninků, brát i každý trénink jako zápas. Je znát, že nám chybí zkušenosti, které ti mladí ještě nemají. Odešli hráči jako Kerr, Petway, Stria, Roseboro, všechno hráči, co měli v nejvyšší soutěži odehránu spoustu zápasů. Aktuálně děláme ve hře strašně moc chyb a postupně je budeme muset odstraňovat. Na druhou stranu máme docela dobrý úvodní los. Hostíme Brno, pak Děčín, a kdyby se nám výrazně povedly tyhle zápasy, a odstartovali jsme ve vítězném duchu, mohli bychom získat sebevědomí do dalšího průběhu sezony. Kdybych ale teď říkal, že chceme navázat na ty poslední úspěchy a postoupit do semifinále, to bych si něco nalhával. Budeme se přesto snažit hrát kolem pátého šestého místa a po Novém roce uvidíme, jestli budeme mít reálnou šanci proklouznout zase do semifinále. A jistě bychom chtěli uspět i v Českém poháru a dostat se třeba opět do Final-4.