Musíme to znechutit americké základně. Na Ostravu už nemyslíme
Je to skoro k nevíře, ale je to tak. Ve čtyřech soubojích dlouhodobé části mezi Opavou a Olomouckem pokaždé uspěl hostující tým, což na první pohled před startem čtvrtfinálové série těchto dvou soupeřů nevěstí pro domácí Slezany nic dobrého.
Jejich jednačtyřicetiletý veterán Luděk Jurečka si z toho ale nic nedělá a už plánuje, jak netypickou bilanci od čtvrtka začít měnit.
Luďku, co tedy máme čekat od této zdánlivě nevzpytatelné série?
(usměje se) Já doufám, že už změníme to, že vyhrává vždy hostující tým a první dva zápasy uspějeme a naopak třetí a čtvrtý to zůstane jako v sezoně, to by pak bylo velmi dobré. Jinak ale těžko říct. My se připravovali na „americkou základnu”, protože jasný prim u soupeře hrají Američané. Musíme jim to znechutit, udělat jim to těžké, aby se nadřeli na získání každého metru hřiště a aby je to přestalo bavit. Když jsou v pohodě, a baví je to, tak jsou fakt nebezpeční a dokážou porazit kohokoli. Musíme se tak snažit jim to znepříjemnit a co nejrychleji rozhodnout a postoupit dál.
Čím to je, že jste vyjma jednoho většinou hráli tak těsné zápasy?
Oni jsou v obraně hodně zatažení a vždycky záleželo, jak nám padly trojky. Doma jsme se s nimi v nadstavbě strašně trápili. A jinak se asi ten hostující tým vždy připravil lépe, nebo měl větší motivaci a víc tu výhru v dané situaci potřeboval.
Z druhé strany zní podobné věty. Prý to s vámi je o tom, zda vám padají trojky, nebo ne.
Byly dvě výhry v Olomouci, o čtyři body v prodloužení a o pět v závěru nadstavby, ty z nejtěžších v sezoně?
Naopak doma jste dvakrát nedali ani 80 bodů, jednou dokonce ani 60. Byly to dva zápasy střeleckého zmaru?
To byla úplná křeč, v tom horším utkání jsme dali snad patnáct bodů za druhý poločas. To byl den blbec, který jsme si vybrali naplno. Doufám, že takových se už vyvarujeme a budou to už jen dobré a lepší výkony.
Většinou byl také vyrovnaný doskok, nebo ho Olomoucko mělo i lepší. Bude to tak od prvního duelu i obrovská bitva o odražené míče?
Určitě. Na doskoku se může rozhodnout. Je to spojené s tím, že když my vystřelíme 40 trojek a dáme třeba šest, tak má soupeř 34 šancí na obranný doskok a je jasné, že něco urve. Takže tím mohla vzniknout ta vyrovnaná čísla. Určitě to bude alfa a omega v každé sérii. Když se nedaří v útoku a dožene se to patnácti dvaceti útočnými doskoky, tak i ty body pak rostou.
Připomínáte si poslední dny loňské čtvrtfinálové trápení s Ostravou? A jaké z něj vyplynulo poučení?
Myslím, že jsme si ho ani nepřipomínali. To spíš kdyby na nás vyšla znovu Nová huť, pokud by Pardubice vyřadily Olomoucko. Tam bysme to asi probírali víc. Teď je to jiný soupeř, a jak se říká, že dvakrát nevstoupíte do stejné řeky, tak doufám, že ten loňský neúspěch nebudeme opakovat a naopak nastartujeme další medailovou sekvenci.
Jste letos před play-off v lepším rozpoložení než loni?
Bude ve světle vzájemných zápasů důležitá domácí výhoda na startu série?
Myslím, že ano. Do hlediště, doufám, přijde ještě víc fanoušků než v sezoně a udělají nám šestého, ne-li sedmého hráče a my konečně prolomíme to, že v této sezoně poprvé vyhraje domácí tým. A budeme po zápasech u nás vést 2-0.
Důležitá otázka - bude už po zranění připraven váš důležitý rozehrávač Radovan Kouřil, který naposledy nastoupil 12. března a vynechal tak posledních šest utkání nadstavby?
Měl by být. Už se zapojil do tréninku, tak doufám, že bude OK a bude velkým přínosem.