Musíte na to mít koule. Chceme i druhou výhru!

S JAKUBEM ŠIŘINOU Jeho první kroky po televizním rozhovoru vedly k osobnímu fanklubu, čekajícímu před sektorem opavských hostů. Členky této miniskupinky byly vybavené žlutým play-off trikem s podpisem i vyobrazenou postavou jejich hlavního hrdiny. A po velkém vítězství, jež on spoluzařídil 19 body, hrály jejich tváře všemi úsměvy.

S JAKUBEM ŠIŘINOU Jeho první kroky po televizním rozhovoru vedly k osobnímu fanklubu, čekajícímu před sektorem opavských hostů. Členky této miniskupinky byly vybavené žlutým play-off trikem s podpisem i vyobrazenou postavou jejich hlavního hrdiny. A po velkém vítězství, jež on spoluzařídil 19 body, hrály jejich tváře všemi úsměvy.

„Tohle jsou naše tradiční „Hujerky“ – babička s mamkou a teta odsud z Pardubic. Pokud to není Děčín nebo Ústí, cestují s námi všude,“ pochválil reprezentační rozehrávač Jakub Šiřina dámskou rodinnou sekci za podporu při prvním triumfu v semifinálové sérii.

Po 31 minutách ve hře vypadal nemálo vyčerpaně a tak to při večerní regeneraci viděl na maximálně jedno malé pivo. Než ale na tohle došlo, pověděl lídr Slezanů leccos zajímavého.



Jakube, co především o vašem úspěchu rozhodlo?
To, že nás nerozhodila dvoutýdenní pauza bez zápasu, dokázali jsme se na začátek série dobře připravit. A pro nás rozhodla i třetí čtvrtina, kdy jsme věděli, že právě třetí čtvrtiny mívají Pardubice excelentní. To jsme si pohlídali, byť jsme ten až 18bodový náskok poztráceli až na sedm bodů, ale ta čtvrtina i tak skončila remízou. Celkově jsme to uhráli naší lepší fyzickou zdatností a lepší souhrou.

Jak se dá mentálně i jinak připravit na překonání té dvoutýdenní pauzy, až k osmi trojkám za první poločas, navíc na půdě soupeře?
Tak my jsme tým střelců, to se všeobecně ví, a kdo je volný, ten to posílá na koš.

Právě ale těch volných střel nebylo zase tolik, trefovali jste i spoustu ran přes ruce obránců.
Ano, některé střely byly těžké, ale to k tomu patří. Musíte mít ty „koule“ a zvednout to, když je to třeba.

Vy sám jste se první poločas do ničeho moc nepouštěl, byl jste těsně hlídán a v nájezdech musel míče proti výpomocím odkládat. Musel jste pak brát i ty střely, kdy stál obránce přímo před vámi?
Rozjezd byl takový vlažnější. Zase to ale táhli jiní a my máme takový tým, že to není jen o mně. Patnáct dvacet bodů dokáže dát víc hráčů, dnes jsme si to taky rozložili a já přidal ruku k dílu ve druhém poločase. Jen dobře pro nás, ale pozor – je to pořád jen 1-0!

Přesto - mohli jste hned na úvod vyhrát klíčový zápas celé série?
Tak, určitě jsme nahlodali psychiku Pardubic, protože začínaly doma, měly tu výhodu, kterou jsme jim teď ukradli. My se teď chceme co nejlíp připravit i na druhé utkání, protože si chceme odvézt i druhé vítězství.
 

Kalkulovali jste i po tom, co Pardubice doma ztratily první duel čtvrtfinále, i s tím, že tlak je víc na nich?
My se staráme jen o sebe, do hlav soupeře nevidím. A teď jsme rádi, že jsme urvali to nesmírně důležité první vítězství. Prohrávat 0-1, bylo by mnohem těžší druhý zápas vyhrát.

Měli jste lepší celkový doskok, když jste si došli pro 52 míčů, v útoku jste vyhráli dokonce 19 ku 13, ač právě touhle činností Pardubice ve čtvrtfinále drtily Ústí…
(přeruší otázku) My jsme měli 50 doskoků? Tak to je fantastické! Po prvním poločase to takhle nevypadalo, tam jsme se s doskokem trápili (Opava byla lepší i tam 26 ku 23). Možná jsme to nasbírali v tom druhém. A pokud jde o lepší útočný doskok, není nic lepšího než porazit soupeře jeho vlastními zbraněmi. O to líp vítězství chutná.

Na útočném doskoku byl hodně vidět třeba 190 vysoký guard Dragoun.
Rosťova práce byla především znepříjemnit život Spearmanovi, což se mu povedlo. Navíc přidal 11 bodů a myslím, že předvedl fantastický výkon po všech stránkách. A na ten útočný doskok máme typy, co tam jsou schopné chodit. Je to o vůli tam jít a vycítit, kdy střela nejde do koše, a tušit, kam se odrazí.

Z průběhu utkání bylo patrné, jak mohutně jste napadali koš spoustou nájezdů. Třeba rozehrávač Kouřil se nebál najet, ač byl celou dobu tísněn Spearmanem, a úspěšně zakončil, i když pod košem přišla výpomoc. A podobně se prosazovali i další. Měla tohle být vaše velká zbraň?
Tohle je prvotní věc, snažit se napichovat obranu a zakončovat, nebo hledat volné střelce. V tomhle zápase to vycházelo a tak by to mělo být pořád.

Jsou při těchto vnicích různá zaváhání, nebo pozastavený pohyb při dvojtaktu, abyste měli co nejstabilnější pozici pro zakončení, víc věcí instinktů, anebo spíš naučenou věcí?
Myslím, že tohle je nadrilované už od mládežnických kategorií, a člověk se v tom pořád zlepšuje.